Pokud si chcete celý rozhovor přehrát v Realvideu, klikněte zde.

Álom jsou: Vašek Flagna (viola), Lota Lavička (housle), Milan Demetero (zpěv), Marek Pechal (kontrabas), Tomáš Kasar (cimbál).

Vy jste představovaní jako romská kapela, romská muzika. Cítíte to tak?

Jo, jsme, hrajem cikánský písničky.

Jak jste se dali dohromady?

Poskládali jsme se na narozeninách a na různejch akcích před dvouma rokama. Neměli jsme žádnej velkej rozjezd, my jsme se tak patlali po hospodách a tak. Hráli jsme ve čtyřech a se zpěvačkou. Start byl minulej rok na Respektu, kdy jsme hráli na velkým festivalu s pořádnejma romskejma kapelama. No a pak jsme přešli pod Rachot, pod Borka Holečka, takže jsme vydali cédečko a to byl ten rozjezd.

Písničky, které hrajete, si skládáte sami nebo to jsou lidovky?

Lidovky.

Upravujete je?

Občas jo. Pořád tam jsou improvizační plochy, takže se to mění. I ty věci co jsou na desce hrajeme teď jinak. Jediný o co se snažíme je hrát tvrdě. Někdy se to povede líp, někdy míň. Má to být hodně silný a hodně tvrdý. My moc neřešíme, jestli to je ještě hodně autentický, nebo málo autentický.

Syrový a tvrdý, co to znamená v této muzice?

Já si myslim, že máme tvrdej zvuk. Když se to porovná s jinejma kapelama, který hrajou romskej folklór, tak je to opravdu něco jinýho a není náhoda, že už nás poslouchaj hodně mladý lidi a že se jim to líbí. Hrajem tvrdě, pod nohy, do tance a lidi si na to zaskáčou a jsou spokojený.

Hrajete jenom u nás, nebo i za hranicema?

Měli jsme koncert v Berlíně, docela úspěšný.

Zítra letíte do Izraele, tam budete hrát, nebo se rekreovat?

Obojí.

Jak vás přijali v Berlíně?

Němci nejsou špatný publikum. Tam už jsou zvyklí poslouchat etnickou muziku, world music. To má zatím tradici venku, tady si to teprve hledá publikum. Hodně lidí se to tu pokouší hrát a myslím si, ze moc jim to nejde. Ale v tom Německu už to je, lidí ví na co jdou a co od toho mají čekat.

Jak jste se dostali k této muzice? Máte vystudovaný konzervatoře?

Tady to nedělá nikdo profesionálně, každý dělá ještě něco jinýho.

Takže Álom vás zatím neživí?

Tak třeba Vaška jako studenta školy jo, jinak je to spíš přivýdělek. Hrajeme pro zábavu, ale už jsme vyrostli z počátečního hraní za jídlo a pití.

Ještě k textům, mě zůstalo v hlavě: "...mama, já ťa velmi ĺubim, pocem daj peniaze…", to je taková klasická cikánská?

To je text zlidovělý na Slovensku a nesouvisí to s tou muzikou. A ta třetí sloka, kdy my tam zpíváme: "Evo, naval mi svou fotku…", tak to je hodně podobný tomu slovenskýmu originálu.

Tohle bylo slovensky a jinak zpíváte jakým jazykem?

To byla romština.

A o čem ty texty jsou?

Oni jsou docela jednoduchý, já bych řek, že nejsou jiný než texty někoho jinýho. Je to o chlastu, o ženskejch…, prostě klasicky.

Dva v kapele jste Romové, cítíte se u nás nějak diskriminovaní?

Jasně že jo! A hodně a pořád, ale my si to ventilujem skrz tu muziku a já jsem od roku 1990 romskej aktivista. A nejde jenom o skiny, ale obecně o společnost a pořád je to podobný, ale zase mám pocit, že moje generace a mladší generace, že to je prostě lepší. Ty lidi už si zvykli, že tady žijou Cikáni, Vietnamci a Arabové a že tady budou, ty jsou s tím smířený. A nejsou s tím smířený ty, kterým je pětatřicet, čtyřicet a vejš – ty to hodně těžko snášej. Tolerance u mladejch lidí se lepší. Důkaz je, že pořád víc chodí na naši muziku. My jsme hráli v literární kavárně v Týnský v Praze a chodilo tam čím dál tím víc lidí a dopadlo to tak, že si tam ty texty zpívali všichni, protože to znali.

Dočkáme se další desky? Jaký jsou vaše plány, až se vrátíte s Izraele?

Zatím asi ne. Z toho Izraele se vrátíme už za deset dní, takže…

Budete k vidění v létě na festivalech?

Myslím že na Respektu v Praze a ostatní je ještě v jednání. Ale my určitě chceme hrát hlavně léto, protože tohle je muzika na fesťáky. Když tam hraje patnáct bigbeatovejch kapel, tak my jsme takový zpestření.

Máte internetový stránky?

Zatím né.

Tak díky za rozhovor, mějte se a hodně štěstí v Izraeli.

Dík, ahoj.