© facebook interpreta
Kapela z amerického Seattlu je hvězdou nezávislé scény. Spojením dvou zdánlivě se vylučujících hudebních stylů, učesaného folku a divokého punk-rocku. Dochází tak ke směsi naléhavosti a elektrizující energie punk rocku s akustickou noblesou a tradiční příběhovostí folkové a country hudby.
I když pochází
The Walkabouts ze Seattlu, kolébky jedné z velkých rockových revolucí posledních let, města souborů jako
Nirvana,
Alice In Chains či
Soundgarden, nikdy se nepřiklonila k módnímu stylu grunge a nikdy se také nestala terčem hysterického zájmu veřejnosti. V roce 1991, kdy se po obrovském úspěchu nirvanovského alba "Nevermind" nějakou dobu o Seattlu psalo jako o novém středobodu rockového dění, ocenil vynikající album "Scavenger" od Walkabouts jen úzký okruh zasvěcenců - a to přesto, že se na něm podílely tak výrazné osobnosti jako zpěvačka
Natalie Merchant či věhlasný
Brian Eno. Walkabouts zůstali dlouho věrni malé, nezávislé firmě Sub Pop, která se pro mnohé jiné stala jen odrazištěm k široké popularitě, a posluchačské zázemí si vybudovali především v Evropě. Teprve album "Devil's Road" vyšlo u velké firmy Virgin Records. Sestava Walkabouts je soustředěná kolem ústřední dvojice - Carly Torgersonové a Chrise Eckmana. Oba nejen hrají na kytary, střídají se v sólovém zpěvu a mívají rozhodující podíl na písních, podepisovaných obvykle jako kolektivní dílo celé kapely, ale jejich odlišné interpretační typy navíc přímo definují stylové rozpětí Walkabouts - Carla je výrazná folková písničkářka, Chris drsný rocker.
Kapela se do Prahy vrací se zcela novým albem "Acetylene" (Glitterhouse Records). Chris Eckman o albu říká:
"Toto album jsme tvořili během posledních prezidentských voleb. Naše kolektivní nálada byla směsicí naštvanosti a frustrace. Zdálo se, že svět kolem nás se šťastně řítí rovnou do pekla. Písně, které jsem psal, to byla burcující volání a jestli nikoho jiného, tak jsem burcoval alespoň sám sebe. Všechno, co jsem viděl, slyšel a četl, jako by naplňovaly drsné a chladné apokalyptické tóny. Tak se mi v hlavě začal rodit zvuk. Říkal jsem si, jaké by to asi bylo, kdyby Neil Young skončil ve zkušebně někdy v roce 1977 u "Down To The Wire". To se nám zdálo jako dobrý výchozí bod. Když jsme se sešli, abychom si to zahráli, byl v tom hluboký pocit naléhavosti a soustředění k celému postupu. Nechali jsme to syrové, hlasité a bezprostřední. Ty tiché, poetické vyhrávky jakoby byly v úplném protipólu ke všemu, co jsme ve skutečnosti cítili. Celé album jsme nahráli naživo, stáli jsme v kruhu a dívali se jeden na druhého, jako bychom stáli někde v poušti u ohně. Popravdě řečeno, užili jsme si při natáčení spoustu legrace. Vlastně se nám legrace ani nikdy nezdála tak důležitá a nezbytná."
V pondělí 5.9.2005 vystoupí
The Walkabouts v Paláci Akropolis. Jako předkapela se představí Transmissionary Six.