Loňský ročník Coca-Cola Popstar jaksi prošuměl bez většího mediálního tlaku. Popularita loňských vítězů UDG zdaleka nedosáhla takové úrovně, jako tomu bylo u prvních vítězů 100°C. Za to se ovšem z tohoto ročníku chytly hned tři kapely. Vedle vítězů a skupiny Lus3 jsou to i kroměřížští Takahe.
Takahe? Že nevíte, co to znamená? Upřímně řečeno, já to taky donedávna nevěděl. Něco málo z internetu:
Takahe (Notornis) je jedním z nejvzácnějších ptáků na světě. Jejich počet je odhadován na dva tisíce. Je až 60 cm vysoký, má nádherné, zářivě modré až olivově zelené peří a jasně červený zobák a nohy. Co to má společného s muzikou? Jen maličkost: Od tohoto ptáka si vypůjčila jméno jedna kroměřížská kapela, která se v roce 2004 dostala až do finále Coca-Cola Popstar a nyní mimo to, že je čeká společné turné se slovenským Teamem, vydává i debutovou eponymní desku.
Jak už je dnes zvykem,
Takahe se nezaměřili pouze na jeden styl, ale spíše jich míchají více dohromady. Když jsem je slyšel poprvé jakožto předkapelu slovenské Pehy, řekl jsem si: celkem slušná kytarovka. Při poslechu desky ovšem narazíte i na rockovější party, lyrický popík, britpop a la
Travis, taneční hudbu, zvláštní "skororap", a co je nejzajímavější, i na docela dobře interpretované prvky jazzu, které se sem tam vynoří. Hudební stránka je tedy po vzoru jejich jmenovců opravdu barevná, což lze napsat i o té textové - i když v trošku jiném smyslu slova. Vedle velice slušných a povedených textů se
Takahe prezentují i jedním těžce infantilním či možná lehce recesistním ve "Sloním pochodu" a bohužel i opravdu blbým v "Micro Duck From Space". Upřímně řečeno, tuhle písničku jako jednu z mála bych na desce vůbec nepostrádal.
V
reportu z koncertu Pehy jsem o
Takahe mimo jiné napsal, že mi k jejich muzice příliš nesedí poněkud drsný vokál zpěváka Jaroslava Bobowskiho, a bohužel ani při poslechu desky jsem svůj názor nezměnil. Osobně si myslím, že toto je nejslabší článek hudby
Takahe. Zajímavé hudební nápady zůstávají trošku schované za hlasem lídra. I když pravdou je, že hlavně experimenty s taneční muzikou jsou spíše takovými úlety, jelikož zkrátka do jinak slušné muzikantské kompozice vůbec nezapadají. Rozhodně se jim nepovedlo spojit elektroniku s kytarovým popem takovým způsobem, jako se to povedlo již několikrát zmiňované Peze v "Naoko spím" nebo v "Slnečné baladě".
Takahe natočili poměrně povedený debut, který má svoje silná, a pochopitelně i slabá místa. Nechci být nějakým prorokem, ale myslím si, že u
Takahe bude hodně záležet na tom, jakým směrem půjdou v budoucnosti. Až se nějak stylově ustálí, urovnají trošku texty, vyvarují se některých chyb a la "Micro Duck From Space", odehrají více koncertů, ale také vstoupí více do povědomí veřejnosti, může z nich být velice populární kapela, která osloví jak kritiku, tak i běžné rádiové posluchače. Potenciál na to tihle ptáci určitě mají.
CD k recenzi poskytla skupina
Takahe.
Album:
Takahe -
TakaheHodnocení: 6/10
Celkový čas: 42:41
Skladby: Sloní pochod, Najednou, Znamení, Jsou rána, Micro Duck From Space, Slibychyby, Crazy Radio, Saka, Zora, Řekni, Mexiko