Bob Dylan se zanedlouho opět zjeví v Praze. Pokud se chcete na ten koncert dobře naladit, může být reedice jeho raného alba "The Times They Are A-Changin'" docela dobrou volbou. Dylanův třetí počin v remasterované verzi představuje tuto živoucí legendu na počátku vrcholného období.
8/10
Bob Dylan - The Times They Are A-Changin'
Skladby: The Times They Are A-Changin', Ballad Of Hollis Brown, With God On Our Side, One Too Many Mornings, North Country Blues, Only A Pawn In Their Game, Boots Of Spanish Leather, When The Ship Comes In, The Lonesome Death Of Hattie Carroll, Restless Farewell
Celkový čas: 45:36
Vydavatel: Sony BMG
Nejsem bláhový, abych si myslel, že dokážu o
Bobu Dylanovi vymyslet ještě něco, co už někdo dávno někde nenapsal. Na to je Dylan příliš veliký pojem, živoucí legenda. Jeho skutečné jméno Robert Zimmerman znají i mnozí z těch, kteří toho o něm jinak příliš nevědí, a následovníky jen těžko spočítáte. Již hezkých pár dnů se mi protáčí v přehrávači Dylanovo znovu vydané (a jak se už dnes stalo běžným standardem, aktuálně remasterované) třetí album z roku 1964. A kdyby nic jiného, těch čtyřicet let od původního vydání je dost dlouhá doba, aby stálo za to se za ním ohlédnout.
Deska Dylana zachycuje na vzestupu v jeho prvotním, čistě folkovém období. Už nebyl žádný neznámý začátečník, začínal ovlivňovat kolegy, už tehdy někteří začínali hrát jeho písničky. Oprošťuje se tu od vlivů svého gurua Woody Guthrieho a sám se stává tím, koho budou pak dlouhá léta napodobovat. A poprvé se zde také spoléhá jen na své vlastní skladby. Nicméně ještě je tu křehkým, skromně působícím písničkářem s charakteristickým mečivým hlasem, bez doprovodné kapely a sám za sebe.
Titulní skladba, která desku otevírá a kterou zná dnes skoro každý (a kdekdo ji také už stihl zprznit rádobyuměleckým podáním), je pochopitelně z celé kolekce nejlepší. Hlavně proto, že má sice jednoduchou, ale dostatečně silnou melodii, zatímco některé její kolegyně jsou postaveny hlavně na textech s pouhým hudebním podkresem, a pokud nevládnete angličtinou opravdu dobře, budete o nemalou část ochuzeni. Ale i tak z těch písní dýchá nemalé charisma a způsob, jakým Dylan jako interpret pracuje s jejich atmosférou, je i po letech obdivuhodný. Jestliže se často říkává, že v jednoduchosti je síla, pak v této nahrávce máte před sebou přímo ukázkový příklad.
Z mnohých reedic často vyzařuje jen urputná snaha labelu ještě něco na interpretovi trhnout. A aniž bych si dělal iluze, že tahle reedice vyšla z pouhé lásky k hudbě, říkám si, že podobné počiny přece jen svůj smysl mají. Protože pokud se (nejste-li pamětníci) neseznámíte s minulostí, jen těžko se budete orientovat v divoké současnosti. A jestli si chcete nechat domů zavanout trochu svobodného ducha šedesátých let, pak se vám s touto reedicí nabízí ideální příležitost.