Monkey Business je jedna z těch mála českých kapel, které mají domácí hudební publicisté obecně v oblibě, těžko se jim něco vytýká a i ti, kterým jejich hudba či poněkud úchylný humor nic neříkají, musejí uznat, že co do propracovanosti nejen hudby, ale všeho okolo včetně promotion, nemá tato skvadra okolo Romana Holého na domácí půdě konkurenci. Neboli za vaše peníze vám vždy přinese po všech stránkách naprosto propracovaný výrobek, mnohdy obohacený o skutečné nevídanosti. Tentokrát je to speciální egokarta, díky níž můžete vyhrát soukromý koncert kapely, či velebení své osoby členy kapely kdykoli při jejím předložení (více se dozvíte třeba tady). Bezva vychytávka, ale hlavní na cédéčku je vždy co? Jasně, hudba.

Shrňme si, co nám před vydáním "Kiss On My Ego" bylo slibováno: hodně kytar, zvukově tvrdá nahrávka, více hudebních experimentů. Pravda je ovšem taková, že se na novince snad nejvíce za svou dosavadní kariéru MB obracejí naopak do minulosti a nahrávka je snad nejvíce funky, u konce desky se pak skladby pohybují až někde na rozvolněných jazzových vlnách. Jinými slovy - v hudbě Monkey Business výrazně ubylo popu, zábavnosti a nastoupila snaha o prezentování muzikantství. Pro někoho dobrá zpráva, pro někoho špatná, záleží na tom, proč máte Monkey Business rádi. Pokud vás nejvíce braly hitovky "Intercooler", "Party Shit" či "We Feel Better Than Jan Hus", na nové desce budete muset přijít na chuť i jejich druhé hudební stránce, o dost poslechově náročenější a pro někoho možná i nudnější.

První půlka se nese na vlně těch starých známých Monkey Business, funky pecky "Chick Flick", "Golddigger" či "Branded" se určitě stanou stálicemi živých vystoupení. Z nahrávky nejvíce vyčnívají dvě skladby s vokálem Glenna Hughese, asi největší hvězdy, kterou se kdy kapele podařilo na své album dostat. "Weekend Warrior" je výtečná vypalovačka (v podstatě jediná skutečně rychlá písnička z celé desky!), kde se ke slovu skutečně dostanou výrazně i kytary - jednoznačně nejlepší kousek. V "Silence" dostal Hughes mnohem větší prostor. Jedná se o duet s Matějem, kde oba ukazují, že patří na pěveckou špičku.

Krátká interluda s klavírem a saxofonem Davida Sanborna "Flirting High And Low" jako by pomyslně oddělovala tu zábavnější a vyklidněnější část desky, dále se nedočkáte téměř ničeho jiného než pomalého a středního tempa. "Slapstick", opět se Sanbornovým saxofonem, je propracovaná skladba s mnoha změnami, přitom v jednotné náladě. Moc krásná věc. Překvapí český vokál Dana Bárty v druhé polovině "Concrete Illusions", ale že by tam nějak zvlášť fungoval... Češtiny se dočkáte i v titulní skladbě, ač jen ve slovech "nebo to zabalim'" a v mluvených pasážích. Závěrečná sedmiminutová "Don't Touch My Fruit" přímo volá po pohodlných křeslech, míchaných drincích, snobském prostředí a prodejných roštěnkách.

"Kiss Me On My Ego" rozhodně není nejhorším kouskem v diskografii Monkey Businees, rozhodně se však jedná o desku nejméně zábavnou. Vše okolo je stále stejně plné humoru, samotná hudba však pokročila o několik stupínků k bezkrevné profesionalitě. Příště by to chtělo více šťávy, více špíny, více života. Možná je to jen tím, že mě osobně se tato poloha Monkey Business až tolik nezamlouvá. Pravda se snad objeví v makrorecenzi, kde se o svůj názor na tuto desku podělí dalších deset redaktorů musicserveru.