Peha je stále lepší a intimnější

03.06.2005 08:40 - Tomáš Parkan | foto: facebook interpreta

Slovenská skupina Peha má Prahu ráda, a proto do české metropole jezdí poměrně často. Bez vybírání střídá různé prostory, ale jeden, jak to tak vypadá, přeci jen hraje prim - Palác Akropolis, kde například před časem křtila i svoji poslední desku.
Peha, Praha, 1.6.2005, small a
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Jako Jan Neruda ve hře "Němý Bobeš" od Cimrmanů jsem si připadal při svém příchodu do sálu v Paláci Akropolis. S přítelkyní jsme dorazili na místo cca pět minut po oficiálním začátku a mně se vybavila věta: "příchodem nás dvou se počet diváků v sále zdvojnásobil". Pikantní bylo to, že jedním z toho mála lidí, kteří čekali na zahájení, byl fotograf musicserveru Jirka Kosnar. Skutečně, takto vylidněnou Akropoli jsem zatím nezažil, a celý koncert tak zaváněl průšvihem. Naštěstí se tento scénář nevyplnil a na Pehu nakonec dorazilo mým odhadem příjemných dvě stě lidí.

Takahe, Praha, 1.6.2005, small a
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Peha v Akropoli nehrála zcela sama. Po Ready Kirken, se kterým si skupina odbyla před více jak rokem český křest alba "Experiment", se tentokrát v roli předskokana ukázal finalista loňského ročníku Coca-Cola PopStar skupina Takahe, kterou jsem osobně viděl poprvé. Musím napsat, že se tahle kapela a její kytarový sound opravdu dobře poslouchaly. Bohužel jen do doby, než začal frontman Takahe zpívat. Jeho hlas by se spíš hodil do nějaké metalové formace a ne do takového stylu, jakým se tato grupa prezentuje. Ve chvíli, když se zpěvák navíc ještě před poloprázdným a ztichlým publikem svlékl do půli těla a spustil písničku s nepříliš povedeným (a to jsem ještě hodně tolerantní) textem, byl trapas na světě. Obávám se, že fanoušci Pehy, kterých bylo v sále většina, jsou zvyklí na daleko inteligentnější hudbu, než to, co předváděli Takahe. Odešli téměř bez potlesku a sál se příjemně zaplnil očekávaje s napětím Pehu.

Peha, Praha, 1.6.2005, small b
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Hned v úvodu přišlo překvapení koncertu v podobě první ochutnávky z chystaného nového alba Pehy. To, že tato slovenská skupina nevydala ještě žádné slabé album, je zcela zřejmé, ale již novinka "Za tebou" předznamenala, že je na co se těšit i tentokrát. Pokud ale nějaká z novinek opravdu zapůsobila, pak to byla geniální "Deň medzi nedeľou a pondelkom", která, aniž by ji někdo z publika znal, všechny totálně strhla. Tahle zcela jednoznačná hitovka, se kterou by mohla Peha "bourat" stadiony, způsobila, že za chvíli potom, co začala, refrén zpíval celý sál, skákal do rytmu a po jejím skončení Pehu odměnil bouřlivým aplausem. Třetí novinka "Opýtaj sa", která zazněla v druhé polovině, sice už neměla sílu těch předchozích, nicméně pokud by byla nejslabší na desce, pak si může Peha a samozřejmě i fanoušci mnout ruce.

Peha, Praha, 1.6.2005, small c
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Zbytek koncertu tvořily již osvědčené hity, ovšem většina ve zcela novém hávu. Nejmarkantnější změny se dostalo "Krajinou", kterou si střihla Katarina Knechtová pouze s kytaristou Karolem Sivákem v akustickém podání, které poslalo výbornou písničku do zcela jiných dimenzí. Velká změna se odehrála i u zpěvu, kde již častěji přizvukovali Katce i oba kytaristi, a Peha tak dostala ještě hutnější zvuk. Už před nějakým časem doznalo změn i aranžmá, ale i tak mám pocit, že i v tomto směru jde Peha koncert od koncertu dál. A nutno dodat, že jsou to změny přinejmenším prospěšné. Za velice povedené bych považoval i změny v playlistu, přeci jen i skalní fandové, kteří slyší Pehu třeba pětkrát do roka, zatouží po drobných změnách. Jako skvělý tah bych označil (a podle reakce publika nejen já) zařazení "Stotisíc chrobákov" a hlavně "Slnečné balady", která dokonce zazněla i ve slovenské SuperStar. Osobně jsem si velice užíval převážně věci s prvních dvou desek, které jsem začal oceňovat až po delším poslouchání těchto desek. A samozřejmě nemůžu nezmínit ani přídavkové "Len tak ísť" a "To sa ti len zdá". Hlavně v první jmenované se ukázala nová stránka Katariny, když si sedla na okraj pódia a v této intimní poloze zpívala excelentní skladbu Juraje Ondka. I když publikum hodně často, ostatně jak je u Pehy zvykem, společně s kapelou vydatně zpívalo, myslím, že teprve toto vytvořilo mezi Pehou a jejím publikem dokonalé pouto.

Jsem rád, že jsem zase po čase měl tu možnost Pehu naživo vidět. Tahle slovenská skupina roste s každou další návštěvou Prahy a dovolím si napsat, že nyní již dosahuje světové úrovně. Na koncertech to alespoň dokazují mírou vrchovatou a, i když ne zcela zaplněná, Akropole to dávala svým potleskem a jinak hlučným projevem patřičně najevo. Pražský koncert byl navíc výtečným závdavkem na dlouho očekávanou čtvrtou desku, která by měla vyjít na podzim.

Setlist koncertu:
Za tebou
Diaľkove ovládanie
O čo všetko sa dá přisť
Nájdeš ma
Vodopád
Stotisíc chrobákov
Deň medzi nedeľou a pondelkom
Hypnotická
V hlbinách
Krajinou
Opýtaj sa
Hlava vinná telo nevinné
Slnečná balada
Naoko spím
V zaseknutom výťahu
Vaňa plná piraní

Přídavky:
Len tak ísť
To sa ti len zdá

Peha, Takahe, Palác Akropolis, Praha, 1.6.2005


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY