No Name Desire fungují na pražské electronic body music scéně od roku 1998. Do oběhu relativně brzy vypustili i čistě své první demo vydané na vlastní náklady "Dangerous Species" (předtím se podíleli na společném cédéčku s Neural Implant a Cyberdelic Solutions), to vyšlo v červnu následného roku. Z původní sestavy zůstal jen Were, který ke spolupráci vyzval dvojici VeNa a Neural I. Každý z nich fungoval již v nějakém tom projektu a VeNa navíc pořádá pravidelnou EBM párty v klubu Styx (koná se každou poslední sobotu v měsíci, pokud nedojde k nějaké programové změně), která si za ta léta našla stálé návštěvníky. "Wastelands" vznikalo od roku 2000, kdy vyšly singly "Evernight" a "Relics". Na koncertech většina skladeb zazněla a samotnou desku jsem měl původně přislíbenou přímo od kapely, ale dostala se ke mně o dost později, a to přímo z Monopolrecords, proto recenze přichází na pořad dne až dnes.

No Name Desire čerpají z old school prvků electronic body music, a dávají tak v šanc načerpání sil původní hybné mašinérie, kterou tato scéna nabízí už po mnoho let. Využívají k tomu klasických elementů syntezátorových zvuků, ruchů a smyček, které v největším rozsahu ovládá VeNa. Rytmickou složku, bez které se tato valící se houšť neobejde, má na starosti bubeník Neural I. "Wastelands" má blízko k rané tvorbě Skinny Puppy a leader Were na vás přenese svou potemnělou vizi tohoto hodně pokaženého světa, což nejvíce vyplave na povrch v naléhavé "Scorched Sky": "I saw land but it was burning, trails of smoke, swirling in the sky / cross the ocean - always the same, land of despeair, of ash and bones / you, who live in the sky, i'm afraid we die, we forget your name."

"Wastelands" funguje jako celek, má svou ucelenou dějovou linku a každá skladba v ní plní svou opodstatněnou úlohu na pravém místě. Po úvodním intru "Estrangement" očekávejte do černých odstínů zaobalený výlet na hraně depresivních nálad. K vrcholům patří koncertně prověřené skladby "Cry And Whisper", "Cute Overdose", "Graven Image" nebo již zmíněná "Scorched Sky". Deska končí outrem "Orden de la Buena Muerte", jehož závěrečné andělské chorálové hlasy dávají naději na lepší zítřky, jen doufám, že nejsou posmrtné. Bonusem úhledného digipackového balení desky jsou dvě kompozice, které přijdou po několika tracích naplněných tichem (album nese celkově třicet tracků, z toho ticho zabírá rovných dvanáct krát čtyři sekundy). Nejprve to je do tlukotu srdce rozvinutá prodloužená živá verze úvodní "Estrangement" a pak tu je původní demo skladby "Relic".

No Name Desire s "Wastelands" nezklamali a naplnili nastíněná očekávání, která přinesla jejich koncertní vystoupení. Deska samotná srší potemnělou energií a Were je zdejším průvodcem na pravém místě. Doufejme, že následný dlouhohrající počin téhle formace nebude vznikat nějak zásadně dlouho. Jen těch osmnáct opakujících se obrazců ticha a skomírajících tlukotů srdce zde nemuselo být, oddělení regulérního alba a bonusů mohlo být vymyšleno jinak, ale proti gustu žádný dišputát.