Ohm Square po celou dobu mezi alby "Scion" a "Love Classics" nelenili, ale pilně pracovali jako včeličky na několika projektech. Podrobnosti o prodlevě mezi studiovými nahrávkami můžete naleznout v komentáři samotných Ohm Square na jejich webu. Singl "Smell Like Hohm" předznamenal velmi povedenou desku "Love Classics", jejíž ústřední téma se točí okolo lásky, tedy skloňuje toto slůvko v různých pádech vztahových rovnic a nerovnic. Pro rozhovor si našel chvilku času Honza Čechtický (alias Jan 2), který si kromě hlavního úvazku s paní hudbou zahrál i ve filmech "Šeptej" nebo "Anděl exit". Během povídání došlo na přetřes několikero témat, prozradil cosi málo o vzniku "Love Classics" a o focení momentek pro obal alba. Dále nastínil nejbližší plány kapely a jeho skromná přání do blízké či vzdálené budoucnosti. Samotný tok otázek a odpovědí následuje.

Deska "Love Classics" vyšla po šesti letech. Cos po tomto "běhu" na dlouhé trati pociťoval, nedostavila se nějaká únava?

Tak trochu. Objednal jsem si proto místo na psychiatrii a šel jsem si tam lehnout na čtrnáct dnů, abych si pořádně odpočinul. (smích)

Minulé album "Scion" vznikalo tak, že jste každý natáčel ve svém studiu odděleně a pak jste to dávali postupně dohromady, jak to bylo tentokráte?

Hlavní nápady jsme dělali jakoby dohromady a pak jsme je rozpracovávali zvlášť. To ale záleželo od toho, jak každý z nás byl v tu danou chvíli časově zaneprázdněn, a nedá se říct, že bychom si to rozdělili rovnoměrně. Nápady se tvořily na různých soustředěních a na společných výjezdech kapely, i když třeba na konci z toho daného podnětu nezbylo nic. Ale pod výsledkem jsme jako autoři podepsaní všichni.

Začínali jste s rychlými a polámanými beaty, "Love Classics" je oproti tomu hodně vyklidněná a pohodová deska, proč tak zásadní změna?

Pro nás to vlastně není vůbec žádná změna. (smích) My to bereme jako normální proces, vývoj, evoluci. Narovnáváme se...

Dokázal bys tedy říct nějakou stručnou definici soundu na desce?

Z legrace jsme to označovali jako nu-poprock. (smích) Ale pak se tu objevily takový názory, že se tomu dá říkat smutný pop. Jeden kamarád mi dokonce napsal, když si to naposlouchal, že Charlotta je královna smutného popu.

Zajímavé přirovnání, myslíš si tedy, že "Love Classics" je doopravdy tak smutné?

Pro nás ne, ale opravdu se setkáváme s větším množstvím zpětných reakcí o tom, že ta deska je smutná. Jsou tam písničky, který jsou i pro nás vysloveně smutný, ale nemám ten pocit, že to je uplakaný album, to rozhodně ne.

Na desce je několik rychlejších skladeb a pak tam jsou ty úplně pomalé, jako je třeba "Half The Girl". Je ti nějaký styl bližší?

Ono je lepší tam mít vícero poloh. Já bych se u toho začal rychle nudit, kdyby jsme to všechno natočili třeba v jednom tempu nebo náladě. Mně by to prostě ubíjelo a unavovalo. Všichni z kapely, nejenom já, máme rádi různý hudební styly, tempa a to se tam někde zákonitě muselo projevit. Prostě jsme se snažili natočit barevnou desku.

"Smells Like Hohm" začíná hlasovým samplem "Love Is A Very Strong Emotion", myslíš si, že to je základní klíč k pochopení toho, co jste tím vším chtěli říct?

Dalo by se to tak říct, ten hlas průběžně provází celou deskou. On jako by nazírá na lásku z mnoha různých uhlů pohledu a definuje to samotné slovo odlišnou optikou, i ty písničky jsou prostě takový.

Mě se hodně líbí i booklet, je takový trefný, odkud vzešel ten nápad?

My jsme dopředu věděli, jak by to mělo zhruba vypadat. Cílem bylo ukázat dominantnější ženu a submisivního muže - to bylo hlavní téma a zadání. Toho se zmocnil fotograf Salim Issa a dotáhl ho do výsledné podoby. Fotky vznikaly u Charlotty doma a Salim částečné uplatnil i improvizaci, třeba idea titulní fotky vznikla až na místě, když objevil tu zástěru s motivem Davida.

Na co se můžeme těšit na blížícím se křtu v Arše?

Měl by to být regulérní koncert, na kterém zazní všechny skladby z aktuálního alba plus několik archivních písniček v současném rockovém provedení, kterým se teď prezentujeme.

Bude po křtu následovat turné? A co koncerty v zahraničí?

Teď se kromě toho křtu chystáme na několik festivalů, ale hlavní turné přijde až na podzim. Venku zatím nic neplánujeme, to by tam musela vyjít i deska a je zatím velmi brzo o něčem takovém mluvit.

"Smells Like Hohm" je singl, který byl vyslán do rádií. V rádiové podobě je v závěru česky mluvená scénka, na desce je anglická podoba a přiznávám, že ta česká mi přijde trefnější, proč není na desce?

Já ani nevím, že je víc konců, zajímavý postřeh. (smích) Ta příčina problému byla dána tím, že jsme to sehráli v jedné hospůdce a ta scénka byla příliš autentická pro to místo. No a hospodský nám pak nedal autorská práva na její zveřejnění. Tak jsme museli přistoupit na zahraniční interpretaci podobného ražení a se svolením autora, za úplatek v podobě lahvinky červeného, se pak objevila na desce.

Chystáte "Smells Like Hohm" vydat na maxáči s remixy nebo bude něco jako "Remixed"?

Oslovujeme různé lidi a dáváme něco dohromady, ale je o tom ještě předčasné mluvit. "Smells Like Hohm" proběhlo éterem a rotovalo, pokud se to dá takto nazvat, na Rádiu 1 a na Expres radiu, kde to mohlo zaslechnout nějakých patnáct lidí. Pro nás je teď spíš prvořadý natočit videoklip.

Vrátil bych se k tomu "Remixed", to jste si vydali sami u sebe na East Authentic. Přes odkaz jsem se dostal web, který je v rekonstrukci, kujete něco?

My jsme hybernovali činnost našeho labelu, teď nemáme finance, aby to mohlo nějak běžet nebo jsme mohli něco vydat. Máme ale takový publishing a děláme do natáčení a produkce dokumentů.

Tím jsi mi tak trochu nahrál na další otázku. Ty sám se cítíš nejlíp v pozici muzikanta, skladatele nebo herce?

Ani jedno, já se cítím jako nezaměstnaný. (smích)

Až takhle?

Jo (smích)... Teď vážně... Já nejsem schopen naplnit ani jednu tuto disciplínu, bohužel, ale je to tak. Nejsem prostě nic z toho, co jsi jmenoval a ani jedno dokonale neovládám.

Máš tedy nějaký cíl, metu, čeho by jsi chtěl dosáhnout?

Takový obyčejný, asi jako každý. Chtěl bych být zdravý pradědeček, to je fajn meta. Jinak mě nic nenapadá a to období do té doby chci příjemně strávit.

Já jsem ještě opomenul jmenovat jednu tvou činnost. Dokonce jsem i postřehl, že bys měl být na Love Planet coby DJ. Hraješ často?

Já dýdžejuju furt. Každý poslední pátek v měsíci mám svou noc v Chatteau, dole v klubu, a ta mi dostatečně naplňuje mé ambice v tomto směru. Jen občas vyrazím na nějakou významnější akci a baví mě mixovat různý styly, třeba i osmdesátky nebo bootlegy. V tom baru si to užívám a plním tam funkci toho, kdo rozdává zábavu a těžko tam budeme rozjímat nad cédéčkem Ohm Square, to moc nevyužívám. Jsem znám jako vyznavač věcí od labelu Fingerlickin. Já hraji rád, dlouho a za peníze. (smích)

V souvislosti s tím se mi vybavil starší rozhovor v Rock & Popu, kde jsi něco zmiňoval o jakémsi klubu pro seniory. Jak to vypadá?

Jasně, dělám na tom. (smích) Dokonce mám jeden podnikatelský záměr, který by mohl dobře fungovat. Každý se jednou dostaneme do tohoto věku a mě napadlo, že bych mohl dát dohromady kolekci oblečení pro seniory. Ta by obsahovala takový ty typický skejťácký boty, klokanky s kapucama a kalhoty s kapsama a možností umístění vaku pro boční vývod. Pak by tam měly být prostředky proti vypadávání vlasů a podobný věci, myslím, že by to mohl být dobrý byznys. (smích)

A s Honzou Muchowem dáte ještě někdy něco dohromady, a navážete tak na Twin Freaks?

Proč ne, my jsme velcí kamarádi, jen toho máme každý nějak hodně a není na to moc času. Pravidelně se potkáváme na večerním fotbálku, to jediný stíháme.

Co si myslíš o aktuálním dění na taneční scéně?

Vždycky jsem ji bral jako minoritní záležitost, i když paradoxně generovala ty největší hity a hvězdy, jakými třeba jsou The Prodigy nebo Chemical Brothers. Já preferuji spíš klubový záležitosti, když je to masovější akce pro vícero lidí, tak se tam trochu i bojím. Nedávno jsem poslouchal kulturní přehled na Rádiu 1 a myslím si, že tahle scéna si žije svým životem, jen mám dojem, že se teď neděje nic důležitého. Ale pro ty lidi, kteří to slyší poprvé, to může být fajn zážitek.

Díky za rozhovor.