Mezi Čechy mohou existovat lidé, kterým jméno Martina Balogová nic neřekne. Pro ně velmi stručně: Balogová je produktem prvního ročníku televizní soutěže Česko hledá SuperStar, která v Česku loni bořila hranice sledovanosti. Mezi deseti finalisty, kteří se dosud těší větší, či menší oblibě, skončila na pátém místě a jako devátá nyní přichází se svým debutovým albem. To nejenže se velmi liší od alb ostatních soutěžících, ale dokonce nemá na českém trhu obdoby. Balogová už během soutěže vykazovala obrovskou pěveckou kvalitu a na svém albu "I Am Not From Here" ji jen potvrzuje.

Stejně jako Sámer Issa netajil svou oblibu r'n'b, tak Martina Balogová proklamovala náklonnost k soulu a černé hudbě. A podobně jako u Issova debutu "Busted" i u "I Am Not From Here" Balogové může nastat mezi kritiky rozpor, zda to je velmi jemná odnož slibovaného žánru, nebo čistý pop. A stejně jako u Issy i u Balogové je to vlastně jedno, protože tohle album je zkrátka dobré. Moderní pop s prvky soulu, easy listeningu, disco housu, funku a jazzu - tím vším se může pochlubit tato deska. Kdyby opravdu někdy došlo k obnovení projektu Romana Holého Sexy Dancers, Dara Rolins nemohla, a on si tak musel vybírat třeba mezi Šárkou Vaňkovou, která o své lásce k funku jen mluví, a Martinou Balogovou, která ji na své desce zhmotňuje, vítězka je jistá. Alespoň pro tuto chvíli. Balogová má velmi příjemnou barvu hlasu, který zní sexy ve všech polohách, a je po všech stránkách vyzrálou zpěvačkou. Tento fakt umožnil, aby si na desku nazpívala všechny doprovodné vokály. Nutno říct, že to zvládla bez problémů. Zapracovala i na výslovnosti, a přestože jí některá spojení dělají problémy ("extra cream" nebo "all those tender things you do"), dá se textům vesměs rozumět.

O hudbu se ve většině případů (tak jako u spousty kolegů - soutěžících) postaraly rozsáhlé archivy nahrávacích společností, ve třech případech Ondřej Brzobohatý a ve dvou František Soukup. V prvních dvou jmenovaných to byl šťastný tah. Jestliže totiž Hádl dokáže písním vtisknout světový zvuk ("Gonna Give You Something", "Breakfast, London Style") a Brzobohatý má talent napsat melodii, která je přesně na hranici kvality a podbízivosti ("Já se rouhám"), Soukupovi se nedaří ani jedno z toho. "Jsem plamen" a "Mat dámou" jsou jednoznačně nejslabšími místy desky (ještě ke všemu na samém konci) a nic na tom nemění ani perfektní aranže vokálů v "Jsem plamen", ani texty Gabriely Osvaldové, které sice neopouštějí zaběhlé vody obecných pravd, optimistických rad a vzkazů fiktivním osobám, ale zcela splňují tzv. fakt uvěřitelnosti. Čeština obecně je fenomén, který na albech tohoto typu nemá co dělat, neb sráží onen punc světovosti a výhodného vývozního artiklu. Dalším slabším článkem řetězu jsou balady, které jsou sice vesměs chytlavé (nelze v tomto směru opomenout půjčku za oplátku Sámera Issy v podobě duetu "Timeless"), ale jejich nahromadění směrem do středu alba způsobuje posluchačovu nepozornost. Nejlepšími kousky jsou pak úvodní "Gonna Give You Something", "Breakfast, London Style", Brzobohatého "You're My Love" nebo najazzlá "Sunshine".

Za zmínku stojí i booklet vyznačující se velmi dobrým designem a kvalitní prací počítačových grafiků a retušérů, ale také logiku postrádajícím řazením textů písní. Sečteno, podtrženo: Martina Balogová debutuje deskou, která má sice k dokonalosti daleko, na druhou stranu v Česku mnoho takhle dobrých desek nevychází. Dost možná definuje český pop 21. století (což by bylo jen dobře) a vychytá-li do příště všechny nedostatky (produkcí počínaje, jazykem konče), bude mít cestu mezi královny popu v podstatě volnou. Nakročeno má slušně.