"Rozhodli se obrátit svět naruby, uprchnout z tohoto města ztroskotanců, na výběr měli buď se zbláznit, nebo utéct, a tak utíkali deštěm tisíc mil za hodinu. Ale tma vždycky pracuje přesčas a my vždycky hledáme něco, co vlastně nechceme najít." Těmito slovy začíná povídka "Angel Milk" zpěváka Mau. Ne, toto není recenze na soubor povídek, to jen Télépopmusik vypustili do světa koncepční album. Tedy lze-li to tak chápat. Odkazy na toto mikrodílko jsou přítomny ve všech textech novinky této francouzské trojky. Ta před třemi lety vtrhla do hudebního světa svou svěží a neoposlouchanou kombinací trip hopu, jazzu a progresivní elektroniky a debutem "Genetic World" si podmanila nejen posluchače, ale i kritiky. Album "Angel Milk" na tento úspěch navazuje a nutno říct, že mu to nedělá velké problémy.

Patnáct skladeb čeká na všechny příznivce francouzské pohody a dvanáct, respektive třináct z nich potěší všechny ty, kteří si potrpí na vokály a zpěv. Zásluhu na tomto úctyhodném počtu písní má stará známá dvojice Angela Mc Cluskey, jejíž hlas je pro hudbu Télépopmusik charakteristický a připomíná Billie Holiday, a Mau, který si kromě rapu tentokrát střihnul i nějaký ten pěvecký part. Tuto dvojku posílila na "Angel Milk" Deborah Anderson, která spolupracovala například s DJem Krushem. Ta mimo jiné nazpívala i pilotní singl "Into Everything", jenž je přímým odkazem na "Breathe" z debutu. Snad aby posluchači věděli, kdože to ti Télépopmusik jsou. Stejně jako na "Genetic World" ani na "Angel Milk" už žádná podobná skladba není. Drtivá většina skladeb mistrně kloubí nejmodernější hudební postupy s výlety do minulosti. Úvodní "Don't Look Back" je otvírák, na který se prostě nezapomene, čistá fúze najazzlého downtempa a breakbeatu, jež rozněžní i rozesmutní. Následující "Stop Running Away" by mohla z fleku putovat na "Medúllu" Björk a "Last Train To Wherever" nebo "Hollywood On My Toothpaste" zase jako by vypadly z nějakého alba Massive Attack. Nejúchvatněji ovšem znějí filmoidní kousky založené na zpěvu Mc Cluskey a mohutných orchestrálních podkladech, které se mohou zvrhnout v obří big band (jako tomu je u "Love's Almighty"). To celé je doplněné nejrůznějšími ambientními zvuky, tak jak jsou posluchači zvyklí už z debutu (ano, dojde i na ptáčky a cvrčky).

Až potud mělo "Angel Milk" zaděláno na ohodnocení snad i nejvyšší: hudebně pestré a jímavé, dobrý zvuk, solidní texty, nápaditý booklet. Album však trpí výraznými technickými nedostatky. Tím prvním je značka "copy controlled". Ta sice dovoluje vyrobit z alba bez problémů záložní kopie v jakékoli podobě, určité přehrávače však mohou mít problémy s přehrátím některých skladeb. Dost možná jde jen o kaz, i na tento fakt je však třeba se připravit. Druhou vadou je nesmyslné ticho ve dvou posledních skladbách. "Another Day" má stopáž pět a půl minuty, "15 Minutes" patnáct a půl, obě nepochopitelně skončí po minutě (oněmi zmíněnými ptáčky a cvrčky) a pokračují tichem. Že by podivný francouzský smysl pro humor? Skryté konotace koncepce příběhu? Možná, každopádně ve výsledku je to protivné.

Télépopmusik mohli svou novinkou nastavit laťku hodně vysoko, do jisté míry se jim to i povedlo. Hudebně se, pravda, příliš neodchýlili od směru, který nastavil debut "Genetic World", díky záměru koncepčního alba ale skladby drží více pohromadě. Písňová forma většiny z nich dokonce vyvolává nutkání označit desku za popovou. Koneckonců elektronika je dnes považována za plnohodnotný hudební nástroj a využívá se všude. "Angel Milk" je zkrátka vysoce kvalitní deskou. Škoda těch technických much, které v tomto mléce plavou.