Brněnská akce Orion Hall se 13. května vskutku pochlapila, když ve svém programu přivezla i hvězdu z největších - tou byli britští Prodigy. Kromě nich na celé akci vystoupila ještě řádka DJů a také coby předskokani Moimir Papalescu & The Nihilists. O tom, jaké to tam bylo a jak se hrálo, se dočtete zde.
© http://www.theprodigy.nl/ Když u nás koncertovali
Prodigy v polovině devadesátých let poprvé a vzápětí i podruhé, takřka nikdo je neznal (i když už tehdy měli za sebou vydání skvělého debutu "Experience" a poté ještě lepšího následníka "Music For The Jilted Generation") a na svou největší slávu si ještě museli chvíli počkat. Když však v roce 1997 vydali "Fat Of The Land" a s ním vypustili i singly "Firestarter", "Breathe" a "Smack My Bitch Up", rozpoutalo se kolem nich celosvětové šílenství a
Prodigy se stali hvězdami číslo jedna. Své postavení tehdy (roku 1998) přijeli potvrdit i do Prahy, od té doby však Českou republiku nenavštívili. Po dlouhých sedmi letech se však vrátili a odehráli své vystoupení v Brně na taneční akci
Orion Hall, která se konala v pátek 13. května na výstavišti v pavilonu Z. Ta však nebyla věnována jenom jim, své místo na ní našli i rozliční (povětšinou) techno DJs a nemůžeme opomenout i objev poslední doby a tím jsou
Moimir Papalescu & The Nihilists, takže i jim budeme věnovat něco málo prostoru v tomto reportu.
Podle původních předpokladů měla celá akce začít už v rovných osm hodin, nicméně od brány sedm se začalo vpouštět až po čtvrt na devět a poté ještě chvíli trvalo, než se otevřela vrata vedoucí do pavilonu. Přibližně v půl deváté tak první skupinky návštěvníků začaly proudit do prostor pavilonu a krom The Nihilists odcházejících ze zvukové zkoušky je uvítal známý DJ KaiserSoze, který začal návštěvníky pěkně zkraje "masírovat" dost hutným, barvitým a tvrdým setem (který se dobře poslouchal až na občasné drobné disharmonie, kdy hudba z jednoho vinylu přecházela v hudbu z vinylu druhého). K jeho škodě však většina návštěvníků zatím o tanec nejevila zájem, nicméně postupně jich přibývalo a s tím samozřejmě i rostl počet lidí, kteří začali tančit a nadšeně reagovat na jeho hraní. Pro svůj set dostal poměrně velký prostor, proto mohl po desáté hodině poměrně spokojeně odejít ze scény a publikum mu za jeho hraní náležitě poděkovalo potleskem.
Gramofony byly odklizeny a na scénu nakráčel
Moimir Papalescu se svými Nihilisty a začala první očekávaná část show. Sonja nastoupila v zelených brýlích, jak u ní bývá zvykem, vlasy ledabyle házela na všechny strany a koncert mohl začít. Bohužel byl hodně poznamenán nedoladěným zvukem, publikum tak bylo postaveno před hlukovou stěnu složenou z beatů, bohužel vokály a samply a kytara příliš slyšet nebyly, jen občas se přes zvukový blok bicích nějaké slovo dalo rozeznat, díky čemuž člověk získal alespoň hrubou představu o tom, co se hrálo za skladbu. Ač se skromnými prostředky, Nihilisti odehráli dobrou show, obzvláště zábavné byly křečovité a takřka epileptické záchvaty Sonji a Hanka, a dav, který už byl v době jejich nástupu na scénu poměrně hustý, odměňoval každou píseň bouřlivou reakcí. Odehráno bylo v podstatě celé "Analogue Voodoo" a zbylo ještě místo na jednopísňový přídavek ("We Are The Robots" od
Kraftwerk).
Po odehrání jejich vystoupení dav, který evidentně nečetl line-up, začal skandovat
"Prodigy, Prodigy". Přiznám se, že jsem k němu patřil i já, proto nastalo lehké zklamání, když znovu přivezli gramofony a na scénu nastoupil DJ, který bývá v oficiálních line-upech označován coby Intro. Nevděčná role nažhavit dav před hlavní hvězdou večera mu však evidentně nevadila, s profesorským výrazem v tváři sázel vinyl za vinylem, scratchoval, což jeho vystoupení dodalo šťávu a dav to ocenil. Byť výběr desek byl podle mého o něco monotónnější než u KaiserSozeho. S úderem půlnoci však svůj set dohrál, usmál se na publikum, stůl s gramofony byl odklizen a dav opět zvýšil svou hustotu a začal opět skandovat:
"Prodigy, Prodigy!"
© http://www.theprodigy.nl/ Patnáct minut se napjatě čekalo, pak se zvedla opona a na scénu nakráčeli
Prodigy v koncertní sestavě (klávesy a zvukové mašinky Liam Howlett, MCs
Maxim Reality a Keith
Flint, kytarista a bubeník byli jiní, než dopředu avizovaní). V tu chvíli se celý dav během okamžiku posunul o pět až deset metrů dopředu a jeho hustota před pódiem se dala přirovnat k hustotě hmoty v jádrech neutronových trpaslíků. Liam udeřil do kláves a začaly znít první tóny, davem projel elektrický výboj a začal šílet k nepříčetnosti.
Prodigy hráli na jistotu a ačkoliv zazněly i písně z "Always Outnumbered Never Outgunned" (s vokály samozřejmě jinými než na albu, místo hostů dominoval především
Maxim), hrály se hlavně parádní kousky a klasické hity, v tomhle ohledu bylo hlavním tahounem "Fat Of The Land". Ani "Music For The Jilted Generation" nepřišlo nazmar, nejméně prostoru se pak tedy věnovalo "Experience", nicméně "Out Of Space" coby přídavek vyvolalo davovou psychózu. Co se týče hudební stránky, zazněly i písně, které jsem buďto nebyl schopný rozeznat, nebo spíše které nebyly na žádném albu. "Firestarter" měl hudebně lehce překopaný refrén (ve kterém dostaly prostor kytara a Liamovy klávesy), zbytek písní se nesl v duchu klasických aranží, které jsou dobře známé z alb.
Co se týče show, tak musím konstatovat, že byla výborná. Keith neustále poletoval po jevišti a žhavil dav (a občas jej zchladil i nápojem, který do něj vhodil), plival na všechny strany a pomalu slintal (ve chvíli, kdy mu visela dlouhá slina od úst a koulel očima, dav málem explodoval), vyplazoval jazyk, pobíhal pod jevištěm jako čert, plácal si s lidma a jedné dívčině i vlepil pusu.
Maxim oproti tomu pomalu pochodoval, skandoval věty typu
"How Do You Feel, Brno?", svoje party vypouštěl s jistotou a chladnou elegancí a když byl na tracklistu song, který táhl Keith, tak jednoduše odešel ze scény. S lidmi si neplácal, nicméně asi dvakrát takřka veplul do davu, a když tak nad ním stál na dosah dychtivých rukou, vypadal (samozřejmě i díky nekonvečnímu kostýmu) jako modla uctívaná svými vyznavači. Což ostatně v tu chvíli i byl. Působil chladně a odtažitě, ale možná to byl záměr, aby byl protipólem Keitha. Liam se mezitím míhal mezi svými klávesami a syntezátory a příliš vidět nebyl, bubeník bubnoval a kytarista pobíhal jako správný pankáč po celém pódiu a trhal struny agresivní hrou. Samozřejmě se lehce měnila i celá scéna za kapelou, nicméně té jsem nevěnoval patřičnou pozornost. Asi po padesáti minutách byl koncert víceméně ukončen, ale je jasné, že dav si vynutil přídavek. Celkem se tedy celé vystoupení protáhlo asi na hodinu a deset minut, což nebylo příliš dlouho, a před půl druhou se opona zatáhla, dav mě uvolnil ze svého sevření a pro většinu lidí akce skončila. I pro mne. Nicméně pokud jste měli chuť tančit až do rána, tak vám k tomu hráli The Advent,
Lucca, Inigo Kennedy a jako poslední Rumenige & Loktibrada.
Prodigy, BVV, Brno, 13.5.2005