Když před dvěma lety vydal Orion svoji první sólovku "Teritorium", mluvilo se nahlas o zklamání. Legenda domácí rapové scény zůstala na rozpačitém debutu ve stínu "Repretoáru" své domovské kapely Peneři Strýčka Homeboye. Už tehdy ale mluvil o tom, že deska bude mít pokračování. Druhý díl "Teritoria", který právě vychází na Terorist? Record (v distribuci ho má Sony BMG, takže by deska měla být k dostání úplně všude), má být druhou stranou hypotetického dvojalba, svojí kvalitou ale jedničku výrazně předčí. Ve srovnání s ním blednou i všechny domácí hiphopové desky posledních několika let (snad jen s výjimkou "Toxic Funk" Supercrooo). Berte to navíc jako domácí odpověď na slovenský trojlístek Čistychov, Kontrafakt a Vec, z kterého všichni vydali své výborné desky za poslední půl rok.

Hluboko do křesla vás zatlačí hned první skladba po vtipném, ale trochu zbytečném "Intru". "Kam vítr tam plášť" se honosí neuvěřitelně masivním syntetickým beatem, který by mohl lámat skály. Něco takového ve spojení s českým rapem jsem ještě neslyšel. Orion se naváží do rádoby-rapperů, kteří se chtějí na momentální vlně hip hopu přiživit. Nedivte se, jeho hostem je murdar Ego z Kontrafaktu, kteří tomuto tématu věnovali celou desku "ERA". Ať už je za tím cokoliv, na "Teritoriu 2" je Orion k nepoznání. Chlapík, o kterém se šeptalo, že už rapově vyhořel, se na této desce znovu narodil. Je podstatně agresivnější, vtipnější (skladba-příběh "Past") a adresnější (trochu moralistický "Mamon") než kdy předtím. Snad jedinkrát šlápl vedle, a to v protibushovské mantře "Klony". I když respektujete jeho názory na válku v Iráku, těžko překousnete, že člověk Orionovy inteligence věří blábolům, že Amerika poslala na své nepřátele vlnu tsunami. Hostující Wladimir518, jeho kolega z PSH, tahá rýmy z trochu jiného soudku a jeho část "Klonů" útočí na konzumní kulturu. Co track, to perla. "Nezapomeň" s vynikajícím La4 a polskými hvězdami WWO, meditativní "Všechno pomíjivý je". Když tenhle kus skončí, chvíli je vám líto, že Orion v následující "Odkud jsme, kam jdem, kam směřujem" půjčí mikrofon Slipovi a Denovi, ale i oni odvedou dobrou práci, stejně jako vynikající r'n'b zpěvák Gipsy. Pak ale přijde vrchol desky, čtyřminutový rapový volný styl "Zápas", ve kterém se Ori střetl s Jamesem Colem alias Phatem ze Supercrooo. Po beefu Hack vs. Indy už se prostě v Čechách nerapuje o hulení a zevlování. Nastaly časy urážek, slovních bitek a také vtipných popkulturních odkazů ("dostaneš Anděla/z rozmlácenýho kostela"). Vynikající je i remix "Pobřežní hlídky" (originál byl ke slyšení na "Time Is Now"), ve které se Orion převlékl do červených plandavých plavek Mitche Buchannona. Povedl se i závěrečný "Bong Song 2" pod taktovkou houseového producenta Nea. Takhle odvážný track na domácích hiphopových deskách často neslýcháte. Simply clever.

Podstatný rozdíl od jedničky (a také od zbytku domácí rapové konkurence) je ale v instrumentálkách. Zatímco na minulé album dodali beaty různí domácí beatoví kuchtíci, tentokrát je to skoro výhradně Wichova práce. Je slyšet výrazný posun nejen od klasických alb "Repretoár" nebo "My3" Indy&Wich, ale i od Wichovy loňské autorské desky "Time Is Now". Jazzové samply nahradily syntetické zvuky. Slyším v tom velký vliv loňské bomby "Toxic Funk" Supercrooo, ale narozdíl od Hacka a Phata je Wichův podklad opravdová hudba a ne jen pípání. Je v tom slyšet bounce, jižanský crunk i superfunk The Neptunes. Nic z toho ale Wich nekopíruje, jen nasává a modifikuje. Česká hiphopová deska tak poprvé zní opravdu "světově". Klobouk dolů, vypadá to, že Wichovi se znovu podařilo posunout český hip hop o jeden evoluční stupeň výše. Zase je radost ho poslouchat a už se těším, jak teď odpoví Supercrooo.

Že český hip hop neposloucháte? Že je pro vás lopaťácký a humpolácký? Chyba jako řemen! Teď už nemáte žádnou výmluvu, Orionovo "Teritorium 2" je venku a je to vynikající album. Nebo snad chcete zůstat pozadu?