Filip Jankovič mohl být nakonec rád, že se do tohoto kola nedostal, protože zpívat neumí a nedokážu si představit, co by zde u swingu předváděl. Ale zase na druhou stranu by byl mezi finalisty alespoň jeden, který by uměl v úvodním medailónku tančit. Dívky se držely jakž takž, ale mužská, tedy ta početnější část šla shrnout do jedné skupiny - prkna. A nutno říct, že ve zpěvu byla situace velice podobná a to i přes to, že poprvé se soutěžícími zahrála i doprovodná skupina.

První nastoupil Ali Amiri s nezapomenutelnou "Unforgettable", na níž by ale měl asi co možná nejdříve zapomenout, protože to, co předvedl, byl hodně podprůměrný výkon. Snažil se sice a ne zcela bezúspěšně o jakýs takýs feeling, ale hned od počátku bylo jasné, že z něho nikdy žádný Nat King Cole nebude. Navíc k tomu připojil ještě dosti příšerný tanec, což umocnilo celou tragédii.

Většina z finalistů byla tentokrát oblečena dosti otřesně, ale to, co udělali s Vlastimilem Horváthem, bylo něco příšerného. Vypadal jako mafiánský poskok z konce třicátých let. Ovšem to, co provedl s klasikou "Život je jen náhoda" trojice Voskovec-Werich-Ježek, bylo ještě horší. Z lehké a pozvolné písničky, která vypráví o tom, že i když je v životě špatně, není to až taková katastrofa, udělal svým swing-metalem song, který muset slyšet ještě jednou v depresi, jdu si rovnou vystřelit mozek z hlavy. Někdo by řekl, že to pojal po svém, ale já tvrdím, že jeho podání bylo naprosto zcestné.

Na velice elegantně oblečené Kláře Zaňkové bylo vidět, že se snaží vylepšovat to, co jí vytýkala minulá dvě kola porota. Musím říct, že mě potěšilo, když jsem si přečetl, že si vybrala moji oblíbenou "My Funny Valentine", ke které se její hluboký hlas výborně hodil. Jedinou věcí, která jí dost ublížila, byla zvolená rytmika téhle písničky a je otázkou, kdo za toto může. V ní je totiž zakopaná příčina kritiky Gábiny Osvaldové. Například v podání Michelle Pfeiffer je "My Funny Valentine" daleko intimnější, ale to v těchto intencích vůbec nebylo možné zazpívat. Klára nicméně ukázala, že umí výborně udržet tón, s čímž měla problémy většina kolegů, a navázala na své nejlepší výkony. O to větší překvapení bylo pro mě vyhlášení výsledků.

Michael Foret, který při charlestonu máchal nohama, jako by chtěl vzlétnout, si vybral "Jen pro ten dnešní den", kterou známe v podání nezpěváka Oldřicha Nového a nutno říct, že Michael ji zazpíval o několik tříd hůř než právě Nový. Zpočátku to vypadalo celkem slibně, ale když potom začal zpívat falešně, jeho napodobování vyznělo spíš jako parodie mezi Oldřichem Novým a Jiřím Kornem, a z celého vystoupení se tak stala další tragédie. Foretovi chyběla nonšalance a jakékoliv množství charisma, které tahle písnička vyžaduje, proto jsem se ani nedivil, když ho jmenoval předseda poroty Michal Horáček jako kandidáta na vyřazení.

Když jsem se dozvěděl, že Petr Bende bude zpívat "Have You Met Miss Jones", kterou známe v jedné z posledních verzí od Robbieho Williamse, bylo mi jasné, že toto dobře nedopadne. A bohužel jsem měl pravdu. Když mu odpustím některé intonační chyby, nemůžu už přehlídnout fakt, že doprovodná kapela vůbec nemohla stačit jeho nasazenému tempu. Původně písničku ve středním tempu Bende hnal jak dobře rozjeté Pendolino kamsi do dáli. Ale abych mu zase příliš nekřivdil, je nutno dodat, že se na něj dobře koukalo a musím ocenit i jeho pokus o scat. Nicméně jmenování panem profesorem Klezlou o lecčems hovoří.

Jestli někdo v tomto finále vyloženě nepropadl, pak to určitě byla Gabriela Al Dhábba zpívající "Big Spender". Její výborný, ale místy trošku moc tvrdý projev se sice opět tloukl s početnými intonačními chybami, ale na to si už u ní pomalu zvykám. V jejím podání swingu, respektive jazzu, bylo vše, co tam mělo být - toto kolo byla jednoznačně nejlepší.

Michal Hudček, který páté finále uzavřel písničkou "Everybody Loves Somebody", předvedl celkem slušný a vyrovnaný výkon, i když i na něm bylo poznat, že swing a jazz není jeho stylem. Pokud jsem u dvou předchozích zmínil v chybách intonaci, nemohu ji opomenout ani u Michala, ale vzhledem k tomu, že to bylo poprvé a v nepříliš velké míře, neznamená to ještě nějakou velkou katastrofu. Sympatické na Hudčekovi bylo i to, že se nesnažil tancovat, což některým zrovna moc nesedlo.

Zatímco loni ve swingovém kole vyletěl ten, který si to zasloužil, letos tomu bylo úplně naopak. Konec Kláry Zaňkové, pro mě největšího objevu letošního ročníku, je daleko větším šokem, než loňské brzké vyřazení Martiny Balogové. Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že se všichni normální lidi dívali na hokej a SuperStar sledovaly jen holčičky s růžovými mobily v ruce. Dostane-li se české mužstvo do finále, které se hraje taktéž v neděli, znamená to, že příště vypadne Gába? Moje pořadí tento týden vypadá následovně. První je pochopitelně Gabriela Al Dhábba a o druhou a třetí příčku se dělí Klára Zaňková s Michalem Hudčekem. Za nimi už pořadí určovat nebudu, nemá to zkrátka smysl, i když nejspíš dvojice Bende - Horváth byla o chlup lepší než duo Foret - Amiri. Příští kolo se bude nést ve stylu písniček za Semaforu a já se po zkušenostech z této neděle hrozím, jak to bude za týden vypadat.