Už vidím, jak nás naši progresivní čtenáři posílají k šípku (ne-li ještě dál) s tím, že se z musicserveru stává staromilecké hudební médium, když píšeme o takových vykopávkách, jako je Karel Hašler. Nicméně tento pán je dodnes největším českým písničkářem, i když už je přes šedesát let na pravdě boží. Můžete si myslet něco jiného, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat. Jeho písničky přežily jedno století a dvě světové války a jeho texty jsou stále aktuální a trefné, o čemž může vypovídat i to, že Hašler byl zakázán jak za nacistické okupace, tak za dob totality.

Výčet interpretů, kteří se podíleli na tomto dvojcédéčku, by byl opravdu dlouhý, dost na to, že jen seznam skladeb je skoro tak dlouhý jako celá recenze. Vyberu tedy prostě jen ty interprety a písničky, které mě nějakým způsobem zaujaly. Mezi ty, kdo hašlerky přezpívali, je i poměrně dost herců a hereček. To rozhodně není na škodu, protože písně to nejsou nějak pěvecky náročné, vždy to byly spíše takové lidovky, které si mohl zazpívat každý. Herecký projev jim jen přidá na atraktivitě. Nejzajímavější interpretkou z prken, která znamenají svět, je na prvním CD určitě paní Jiřina Jirásková, jejíž osobitý a lehce civilní projev k "Malostranským střechám" a "Na té Malé Straně" skvěle padne. Mezi známými jmény (Karel Gott, Petr Muk a další) se objevuje téměř neznámá mladá talentovaná slečna Vendula Příhodová, lehce připomínající herečku Ivanu Andrlovou za mlada (to je ta slečna, co hrála například princeznu v pohádce "Za humny je drak"). O jejím talentu může svědčit například to, že se její jméno objevuje v písničkách nejčastěji, včetně snad nejslavnější "České písničky", kterou budete znát spíš pod názvem "Ta naše písnička česká". "Karel Hašler 125" si bohužel drží i jednu smutnou raritu. "Vltavo, Vltavo" je pravděpodobně poslední nahrávka tragicky zemřelého Karla Zicha, který ji stačil nahrát těsně před osudnou dovolenou. Vzpomínka je to krásná, ale smutná.

"Karel Hašler 125" je rozdělen celkem logicky na dvě CD: První je pod patronací seskupení Patrola a jejích hostů, na druhém už nalezneme i jiné doprovodné skupiny či orchestry. Tímto je právě druhé CD o něco pestřejší. Vedle Olympiku tu hlavně hned ve dvou písničkách září sestry Havelkovy. Velice osvěžující je také "Svatý Václav žádá pražský magistrát", kterou nazpíval Wabi Daněk a svým kytarovým umem osvěžil Miloš Dvořáček. Navíc právě její text patří k těm, které jako by byly napsané nedávno. Obzvláště to platí o "Kampak na nás, bolševíci?!", kterou by si měli poslechnout všichni ti, kvůli kterým se komunisti dnes opět tlačí do vlády. Už v roce 1919 Karel Hašler zpíval o tom, co to je za verbež.

Toto album má pouze dvě chyby: Jednou z nich je přítomnost moderátorů, kteří prostě zpívat neumějí, viz například Michaela Dolinová. Druhá chyba se tváří zpočátku jako velké plus, ale můžu vám garantovat, že poslouchat všech padesát dva písniček v kuse nepřižijete bez následku. Doporučuji sem tam hašlerky proložit jiným bonbónkem. "Karel Hašler 125" je i přesto výbornou vzpomínkou na velikána české pololidové písničky. Hodně jich sice máme v podvědomí, ale málokdo si vzpomene, že je napsal právě Hašler. Nový kabát těmto kouskům sluší vesměs velice hezky a je jedině dobře, že si je díky tomuto titulu můžeme připomenout, protože velká řada z nich je stále poplatná i naší době.