Bude se někdo rozhodovat, zda koupit takovou "teleshoppingovou" kolekci jako "Voices Of Love" na základě nějaké recenze? Sotva. Vybrat slušných devatenáct písniček o lásce by neměl být zas až takový problém, tak proč při rozsazování do tisíckrát přelakovaných školních lavic vedle sebe neposadit Madonnu a Johna Lennona, Raye Charlese a studenou italskou popovou hvězdičku Lauru Pausini, že? Do oslí lavice, aby měl přehled nad celou učebnou, pak ještě umístit poskoka italské mafie, která zřejmě ovládla vydavatelské firmy, Tiziana Ferra. Není divu, že v téhle třídě složené z prvňáčků i deváťáků nechce nikdo učit. Neví co.

I na nejobyčejnějším CD přehrávači ale naštěstí máte možnost provést nucenou migraci šikovnějších žáčků a zbytek odeslat na pochodové cvičení. A tak si spolu mohou desku stolu polepit a pak žasnout ("Maybe I'm Amazed") nad necudnými obrázky žen ("Woman") Lennon s McCartneym nebo se sesednout George Michael s Peterem Gabrielem, jemuž se ještě na klíně vrtí nezaměnitelný vokál Kate Bush z "Don't Give Up". Norah Jones se přesune k oknu, od kterého až do prázdnin neodtrhne pohled. Nevidí tudíž, jak dává James Taylor lekce irskému bardovi Damienu Riceovi, ani si nemůže všimnout, že Ray se od 1. září ještě nepohnul.

To byla hodně blbá sranda, ale přenášení významu rčení: "O mrtvých jen v dobrém" vecpáním kostlivce do každé vyšlé kompilace, takže tento má pak víc zakázek než Ježíšek se Santa Clausem dohromady, mi přijde podstatně morbidnější. Což ještě nutně neznamená, že by všechny zastávky téhle posmrtné štace měly být zakopány dva metry pod zem. O tom vás ostatně přesvědčí kolegové v recenzích na soundtrack k biografickému filmovému projektu "Ray" a sbírce duetů "Genius Loves Company", ve které se mihnou i další jména z dnes praného prádla. Když jsme u těch odkazů, byla by velká škoda nevypíchnout ještě v předvánoční agónii pozapomenuté Riceovo album "O", kterému doufám udělalo slušnou reklamu hvězdně obsazené drama "Na dotek". Reklamní spoty budou zanedlouho hlavní doménou jeho kdysi úžasných krajanů The Corrs. Jejich závěrečná "Long Night" z loňské desky "Borrowed Heaven", přepjaté stejně jako předchozí "In Blue", je zároveň mezi sólovými interprety na kompilaci jedinou skladbou podepsanou celou skupinou.

Možná bylo ono srovnání s teleshoppingem trošku kruté, i mezi kompilacemi tímto způsobem nabízenými se určitě najdou minimálně tak dobré, jako jsou "Voices Of Love". Možná ale i lepší.