Rozhlas je fenomén, který má v historii lidstva své pevné a důležité místo. Křivka jeho popularity má samozřejmě své vrcholy a pády, které vždy více či méně souvisely s celospolečenskou situací. A jako se měnily jednotlivé režimy, prezidenti či monarchové, měnila se i podoba rozhlasového vysílání. Každý rozhlasový teoretik i praktik by měl vědět, že nestačí řadit více méně nahodile jednotlivé příspěvky do hudby, ale že se musí rozhlasový program řídit nějakým řádem, který by ve vysílání upravoval poměr slova a hudby, četnost zpravodajství a publicistiky apod. Ne, nechci zde teoretizovat, téma, jímž bych se rád na příštích řádcích zabýval, je daleko praktičtější.

Časopis Ultramix (dej mu pánbůh věčnou slávu) otevřel předloni v říjnu v jedné ze svých hlavních pravidelných rubrik poměrně zajímavou kauzu: problém nikdy nevzniknuvší rozhlasové hudební stanice Český rozhlas 4 zaměřené výhradně na mladé publikum. Stanice, která by (narozdíl od většiny soukromých rádií) vysílala moderní a inteligentní hudbu a informovala o tom, co se děje ve "světě mladých". Termín moderní a inteligentní hudba může být, pravda, poněkud zavádějící a spoustu lidí při jeho vyslovení hned napadají slova jako avantgarda, alternativa nebo underground. Ale je přece tolik zajímavé muziky z oblasti nejen taneční či elektronické hudby, ale třeba i z oblasti rocku nebo popu, která je příjemná, melodická a přesto se v rádiích ze zdánlivě nepochopitelných důvodů nehraje.

Mladé publikum tvoří důležitou součást mediální scény. V Česku jsou však některé segmenty mladé, ale i starší generace ignorovány. Nebylo tomu tak vždy. Plány Českého rozhlasu 4 – hudební stanice pro mladé – sahají kamsi do doby konce roku 1992, kdy ukončila vysílání stanice E+M, respektive Rádio Mikrofórum. Šlo o veřejnoprávní hudební rádio, které sice vysílalo pouhé čtyři hodiny denně, ale svou poměrně vyváženou hudební dramaturgií a jasným zaměřením na mladou cílovou skupinu si získalo velkou popularitu. Jeho zánikem, způsobeným přerozdělením vysílacích frekvencí po rozpadu Československa, vznikla v českém rozhlasovém poli díra, která dosud nebyla zacelena. A tak zatímco Britové mají své BBC Radio 1, Rakušané FM4 a Slováci(!) Rock FM Plus, v Česku existuje pouze hrubý plán, který je už od roku 1993 uložen v šuplíku současného ředitele Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Alexandra Píchy. Přitom by to měla být právě instituce Českého rozhlasu, která by jako veřejnoprávní těleso měla uspokojovat požadavky menšinového publika. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou mladí lidé v porovnání třeba s posluchači vážné hudby, pro něž vysílá Český rozhlas 3 – Vltava, menšinou. Jak je tedy možné, že poslechové zájmy konkrétní skupiny lidí v České republice nikdo nerespektuje? Proč mladí Češi nemají svou rozhlasovou stanici? Důvodů je hned několik. Časopis Ultramix mezi ty hlavní řadí nedostatek vysílacích frekvencí, negativní lobby ze strany soukromých rádií a nedostatek financí. Řekněme si ke každému z nich něco více.

To, že (lidově řečeno) není na čem vysílat, se zdá být opravdu tím nejzásadnějším problémem, který brání vytvoření nové stanice. Podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sice existují volné frekvence, z nich se ale prý rozhodně celoplošné vysílání nesestaví. Nabízí se tedy několik jiných řešení. Jedním z nich je sloučit dvě vzájemně si podobné stanice Prahu a Vltavu do jedné a uvolněný prostor věnovat stanici pro mladé. Jenže taková zásadní změna by znamenala zásah do tradic a určitého dědictví Českého rozhlasu, které by se mohlo projevit třeba i ztrátou posluchačů. A to nikdo riskovat nechce. Další možností by bylo využít regionální stanice tak, že by všechny v určitou hodinu vysílaly stejný pořad zaměřený na mladé publikum, který by tak v podstatě pokryl celou republiku. To by ovšem znamenalo zásah do programových schémat regionálních rádií, jenž málokterý ředitel bude ochoten podstoupit. Jedinou nadějí tak zůstává příchod digitální sítě, která s sebou přinese spoustu prostoru pro nové stanice.

Soukromá rádia jsou do velké míry v současnosti závislá na mladém publiku, protože mládež je atraktivní cílovou skupinou pro jejich inzerenty. Měla tedy pocit, že veřejnoprávní stanice pro mladé by jim odlila velkou část posluchačů a tím i financí, a tak proti vzniku ČRo4 tvrdě bojovala. Několik dopisů obhajujících vysílání komerčních stanic jako dostatečné a plně vyhovující mladému publiku bylo snad dokonce zasláno i do parlamentu.

Nedostatek financí je oblíbená výmluva, na kterou se dá svést úplně všechno. Na druhou stranu účastnický poplatek, který činí v současnosti 37 Kč za přístroj, je stejný od roku 1997. A řekněme si otevřeně, od té doby podražilo snad vše, proč by tedy nemohl podražit i rozhlas? Navíc Český rozhlas nemá dostatek pravomocí na vymáhání těchto poplatků, takže neplatiči jsou v podstatě za vodou. Přesto však programový ředitel Českého rozhlasu Josef Havel vidí daleko větší problém ve výše zmíněném nedostatku frekvencí.

Situace naštěstí není tak katastrofální, jak jsem ji dosud líčil. Ve vysílacích schématech českého rozhlasu totiž existuje několik "ostrůvků mládí", pořadů, které mají jako svoji cílovou skupinu právě mladé publikum. Jsou to například pořady Groove na Evropě 2, Alternativa na Radiožurnálu, Čajovna na Vltavě nebo Radium na ČRo6. Pravda, jsou to sice jen samostatné pořady, ale buďme rádi alespoň za ně.

Brňanům se navíc v poslední době tvoří v rozhlasovém oceánu zbrusu nový "ostrov". Je jím projekt Rádio Student. Cílovou skupinou této stanice, která začne vysílat na území Brna v květnu 2005, jsou studenti středních a vysokých škol "s přesahy". To znamená, že věková hranice 15 - 26 let, která je uvedena v projektu, není přísně stanovena. Posluchač Rádia Student musí být mladý duchem, ne věkem.

Výše uvedené odstavce můžeme tedy shrnout do základních poznatků: V České republice dosud neexistuje celoplošně vysílající rozhlasová stanice, jejíž cílovou skupinou by bylo mladé publikum. Takový projekt není pouhým přáním, naopak už několikátým rokem leží v šuplíku ředitele Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, jeho realizace je však bržděna nedostatkem vysílacích frekvencí i financí a také tvrzením komerčních rádií, že ona mladé posluchačstvo pokrývají dostatečně. Ti z nás, kteří toto tvrzení nesdílejí, mají hned několik možností: "surfovat" po některých veřejnoprávních a soukromých rozhlasových stanicích a hledat specializované a vyhraněné hudební pořady, pořídit si vysokorychlostní internet a pohroužit se do nekonečné nabídky internetových rádií, bydlet v blízkosti hranic, kde je možno naladit zahraniční rádia pro mladé (toto štěstí mám i já – poloha mého bydliště leží v dosahu vysílačů rakouské FM4, takže můžu trochu jízlivě, trochu ironicky prohlásit, že já už svou rozhlasovou stanici mám), bydlet v Praze, kde i komerční rádia hrají inteligentní hudbu, bydlet v Brně a upřít své naděje k Rádiu Student nebo bydlet kdekoliv jinde a upřít své naděje k Českému rozhlasu 4. Nezbývá než věřit, že k jeho vzniku dojde co nevidět, protože jinak díra v českém rozhlasovém poli nebude zacelena nikdy. Mladí zanevřou na rozhlas jako médium úplně a tím dojde dříve nebo později k jeho zániku.