Pokud se vám někdy zdá, že nemáte nic lepšího na práci, než uvažovat o tom, kdo byl největší hudební ikonou osmdesátých let, a pokud zrovna nemáte v lásce Davida Bowieho či Michaela Jacksona, v dnešních dnech se vám připomíná další možné řešení tohoto kvízu. Pro všechny oddané fanoušky totiž Prince připravil reedici výběrového alba "The Hits / The B-Sides", pokrývající jeho plodnou kariéru od samého počátku v roce 1977 až do roku 1993, kdy tato kolekce poprvé spatřila světlo světa. S jakým kreditem vchází toto patnáctileté období do časů přece jen pokročilých, zkusím nastínit na dalších řádcích.

Jen pro formu je nutno připomenout, že Prince svůj hudební projev staví hlavně na roztančeném funku, ovšem zvládá se při tom otírat o jiné styly, ať už je to rock nebo blues, vždy bez ztráty pomyslné kytičky. Mezi jeho hlavní devizy, které z něj udělaly nejen jednoho z nejuznávanějších, ale také nejlépe vydělávajících zpěváků dneška, bezpochyby patří smysl pro melodii a údernost písně. Pokud si poslechnete kterýkoliv z velkých hitů obsažených na této kompilaci, bude vám v hlavě znít ještě hodně dlouho. Pokušení napsat, že Prince má od boha talent na skvělé písničky se ale, i když s velkým úsilím, přece jen vyhnu. To, že jeho hlasové dispozice svůj zrod na vyšších místech mají, by totiž bylo pouze nošením sov do Athén.

Čemu se rovněž nedá odporovat, je obrovská hudební potence tohoto autora. Ta ústí ve velmi příjemné překvapení, které jsem záměrně zamlčel na začátku recenze. "The Hits / The B-Sides" se rozkládají na celých třech CD, dohromady obsahujících padesát šest písní. To je při kvalitě, kterou disponují, velmi pěkné číslo. Ještě více vás může těšit, že v obchodě za ně necháte poměrně přijatelných pět set korun, tedy zhruba tolik jako za jedno CD běžného zahraničního interpreta. Co ale na oněch třech CD je? Už podle názvu je jasné, že část, konkrétně první dva disky, je typickým best of výběrem. Třetí nosič je pak jistým reprezentativním vzorkem písní z B-stran některých singlů. To vše doprovází booklet se stručnou historií Princovy kariéry a samozřejmě pár fotek šarmantního zpěváka.

Celou kompilaci otevírá jedna z nejznámějších písní "When Doves Cry". Už třetí "Soft And Wet" ale nese vlastnost, kterou si dovolím označit za nešťastnou. Je postavena, dle diktátu doby, na hutném zvuku syntetizéru a elektronických bicích. V porovnání s dnešními technologiemi a hlavně tendencí funkové hudby tohoto střihu směřovat spíše k živým nástrojům (a Prince už jde v tomto směru opět zářným příkladem) působí tato umělost trochu úsměvně. To samozřejmě nelze brát jako objektivní výtku, leč některá hudba prostě stárne, zatímco jiná ne. Pokud se ale oprostíme od zpracování, i mezi staršími písněmi lze nalézt několik velmi dobrých, za všechny například "Uptown".

Vrchol Princovy tvorby osobně spatřuji až v jeho pozdější kariéře s příkolnem k modernějšímu soundu a hudebně zajímavějším a nápaditějším písním. Tato přeměna přichází s deskou "1999", ze které je na výběru jeden z největších Princových hitů "Little Red Corvette" nebo stejnojmenná "1999", a pak samozřejmě i s jeho nejslavnějším řadovým albem "Purple Rain", které zastupuje již zmiňovaná "When Doves Cry" a titulní "Purple Rain". Ze zbylého obsahu hitových CD určitě ještě stojí za zmínku "Nothing Compares 2 You", která může být pro mnoho posluchačů možná Princovým největším autorským úspěchem. Spíše si ho ale přiřadí k Sinead O'Connor, která se s ním na konci osmdesátých let proslavila. Na desce ovšem nalézáme tuto píseň v živém podání samotného Prince v duetu s Rosie Gainesovou, což je samo o sobě zárukou velmi pěkného zážitku. Opomenout nelze ani "Diamonds And Pearls" nebo ve spolupráci s doprovodnou kapelou The New Power Generation nahrané "Gett Off", "Cream" a "Sexy M. F."

Třetí CD, jak už jsem zmínil, okupují B-strany singlů a jiné písně, které se svými ostruhami nehodily na předchozí dvě. U některých je tento rozdíl decentní, případně vůbec žádný, zejména v poslední třetině disku ("How Come You Don't Call Me Anymore", "Another Lonely Chritsmas", "La, La, La, He, He, Hee"), u některých je přece jen trochu větší. I když je výběr z béčka logicky alternativnější, je bezpochyby zajímavý. Obsahuje stejně jako best of i živé záznamy a bylo by škoda nechat se o některé písně z něj ochudit. Na druhou stranu, pokud by kompilace měla dva a půl disku, byl bych možná o něco spokojenější.

Ještě jednu výtku si neodpustím. Zcela podporuji vydávání výběrových desek, o jejich přínosu nemůže být sporu. V případě reedicí výběrových desek už je jen máloco jasnějším pokynem k zákazníkovi, aby svým kapitálem podpořil moloch hudebního trhu. Navíc i po roce 1993 byl Prince velmi aktivní a určitě by nebylo od věci vydat spíše něco jako "New Hits / B-Sides", které by pokrývaly i jeho současnější tvorbu. Dosáhlo by se tím jednak vyšší úrovně, jednak méně kritiky chudých recenzentů desek. Dnešní generace mladých posluchačů, která jen těžko mohla stihnout první vydání, je ale určitě dobrou cílovou skupinou a neposkytnout jí tak kvalitní hudbu, jakou tato kompilace nabízí, by asi taky nebylo zcela fér. Buďme vstřícní i k vydavatelským firmám, které z několika posledních Princových desek, distribuovaných výhradně po internetu, neměly mnoho zisku a hodnoťme "The Hits / The B-Sides" jako jednoznačně přínosný počin. Kde jinde se dnes urodí taková porce skvělé muziky? Pro reedici výběrové desky jsou ale nejvyšší hodnocení přece jen ne zcela adekvátní.