Bigbeat není mrtvý, možnosti tu jsou a alternativní muziky je u nás víc než dost. Takové jsou mé první dojmy z festivalu v Roudnici nad Labem. Konal se ve dnech 6. a 7. května 2000 a mediálním partnerem festivalu byl i Musicserver.cz, který celé dva dny a noci na místě činu neúnavně natáčel ukázky z koncertů, rozhovory s kapelami a fotil a fotil a… Výsledek naší práce bude brzy k vidění na našich stránkách.

Roudnický festival měl vše, co dnes k takové akci patří. Prodejce korálků, párků a piva, v jednom stanu čajovnu, ve druhém výstavu a mohli jste si i sami něco namalovat nebo si zahrát různé společenské hry. Partie Dámy v přestávce mezi kapelami přišla vhod i mně. Stánek s muzikou tu mělo nakladatelství Black Point. Aby bylo festivalové městečko kompletní, nechyběly Hare Krišna dobroty. Jejich tradiční pokrmy už znám a tak jsem ochutnal takovou bílou kouli, pardon, prý to byla indická čokoláda. Celou jsem ji však nepozřel a další tři neznámí lidé mě pak oslovili, jestli nechci dojíst tu jejich. Doporučit to nemohu, budu radši dávat přednost krávám alpským než indickým.

Škoda, že Pánbů nemá rád všechny festivaly stejně a nedělá na všechny tak fajn počasí jako v Roudnici. A taky škoda, že Roudnice nebyla open air, čili venku, ale kdo mohl tušit, že léto začne letos o měsíc dříve. Velká scéna byla ve sportovní hale, malá scéna pod stanem na hřišti pár metrů vedle. Zeleně a stromů pro odpočívání bylo okolo tak akorát a navíc 20 metrů od haly líně a klidně teklo Labe. S umýváním a záchody nebyl žádný problém, protože pořadatelé čekali větší počet lidí, než se nakonec dostavil a to už trošku problém byl. Nebo to spíš byla škoda. Na téměř padesát kapel přišla za oba dva dny zhruba tisícovka lidí, přičemž větší návštěvnost byla v neděli, kdy vystupovaly Mňága a Žďorp a Vltava. Jeden z návštěvníků měl také šanci, že i když přišel pěšky, může odjet Trabantem. Vtipná (ale neekologická) soutěž měla jednoduchá pravidla. Každý, kdo si vzal program, vyplnil ústřižek a vhodil do slosování, mohl tu bakelitovou káru vyhrát. Majitelkou se nakonec, po nedělním koncertu Mňágy, stala Katka z Řevnic. Věčným problémem festivalů bývají časové posuny v programu. Ani v Roudnici se to neobešlo bez zpoždění, ale jednohodinový časový skluz byl ještě přijatelný. Sobotní program zahájil krátce po 14. hodině Sváťa Karásek s kapelou Pozdravpánbu. Jednoduché písníčky s náboženskou tématikou. To proto, že Sváťa je povoláním farář. Následovali Šarközi. Kapela je pojmenovaná podle zpěvačky a kytaristky maďarského původu, ale jsou to Češi. Hrají různorodou rockovou muziku s houslemi. Po 16. hodině nastoupilo Švihadlo. Reaggae jako vždy, tedy vesele a naplno. Černý "rastarapper" Vincent, který se Švihadlem začínal jako DJ, je teď již stálým členem kapely a Švihadlo mu v improvizovaných dubových breacích dává více prostoru. Následovali Jablkoň a v 18. hodin nastoupila trošku rozladěná Tichá Dohoda. Na vrátnici je totiž nepoznali a nechtěli je pustit. Blanka Šrůmová se ale nepřestala usmívat a diváci byli s koncertem plně spokojeni. Slyšeli všechny známé hity jako "Kotva a Kříž", "Má duše se vznáší" atd. Zaznělo i pár věci z poslední desky. Potlesk byl odměněn přídavkem a zpoždění bylo na světě. Velikým překvapením byli Sing Sing. Poměrně nová kapela, složená ze samých mladých, ale zkušených muzikantů. Výraznou osobností je především zpěvačka Alex z bývalých Deep Sweeden. Velice dramatická nedefinovatelná hudba se silným nábojem. Není na tančení a juchání, rytmus se neustále mění, ale vy stojíte a s husí kůží vnímáte zvuk. S podobnou muzikou přišli i Pod Černý vrch. Ale tady už veselé housličky opravdu udělaly svoje a juchali všichni. Celé vystoupení kapely působilo vesele, protože to jsou veselí lidé. Dělat s nimi rozhovor byla jedna z nejnáročnějších věcí na festivalu. Nevzpomenu si na jedinou vážnou odpověď. Kolem 22. hodiny nastoupila letos už patnáctiletá skupina Už jsme doma. Následovali Znouzectnost a TIMUDEJ, ale to už byl bohužel spánek silnější než já. Pak jsem se ještě probral na část vystoupení poslední kapely - Nyabinghi warriors. Zajímavý projekt ovlivněný africkou kulturou. Dominující byly samozřejmě bubny a současný zvuk dotvářel DJ Babylon rocker, který z gramofonů dodával různé zvuky a po koncertu hrál až do rána.

Nedělní slunečné ráno slibovalo další pěkný den. Na hlavní scéně ho zahájili v 11 hodin Oboroh, kapela s klasickým bigbeatovým zvukem. V pravé poledne přišel psychedelic punk folk rock. Alespoň tak svoji muziku popisují Původní Bureš (a něco na tom je). Majerovy brzdové tabulky svými klidnými písněmi a texty zklidnili atmosféru a po 14. hodině nastoupili Decline. The Cure, Depeche Mode, písničky Decline které znáte z rádia a progresivní věci z nové desky, to vše byl jejich repertoár. A byl čas si zase trochu juchnout! Álom je pět mladých muzikantů hrajících převážně romskou lidovou muziku a že jsou Romové v kapele jen dva úplně stačilo (k veselí). Po 16. hodině nastoupil Luboš Andršt Blues band, tedy pravá syrově bluesová kytara doprovázená harmonikou a zpěvem Ramblina Rexe. Lubošova sóla se zavřenýma očima, to byly chvíle, kdy jsem se cítil jako v New Orleans před čtyřiceti lety. A zas ta husí kůže. Dokážete si představit jaký rachot by způsobilo sto rozjetých zvířat? (na podiu, ne na silnici!) Kapela Sto zvířat mi připomínala Lauru a její tygry. Ale Laura těch tygrů určitě neměla sto… Tohle byla živelná show se dvěma saxofony, která zaujala i Michala Horáčka, předsedu rady akademie populární hudby. Pochází z Roudnice a na festival se přišel podívat ze tří důvodů. Má rád Echt, kteří hráli večer, jako předseda by měl mít o festivalech přehled a hledá nové talenty pro vlastní projekty. I on poskytl Musicserveru.cz rozhovor. Během něho nám však ujelo Sto zvířat. Zhruba v půl sedmé se představila skupina BOO. Stejně jako jsem byl nadšený ze sobotního koncertu Sing Sing, dostali mě v neděli BOO. Hodně alternativních kapel používá smyčce, ale způsob procítění s jakým na violoncello hrála Andrea jsem ještě neviděl (a neslyšel!). Celá kapela se ponořila do zvláštní atmosféry svých skladeb a diváci s nimi. Nálada už měla být jenom lepší a lepší, po BOO nastoupili očekávaní Psí Vojáci. Filip Topol sklízel potlesk za každou písní a přidával dvakrát. Celý sál se nechal unášet jeho hrou na klavír a teplota pod podiem stoupla asi na 35 – 40 stupňů. Filip Topol poskytnout rozhovor odmítl, protože má teď období, kdy interwiev neposkytuje. Po koncertu prchal pryč z haly do ticha a do přírody – dát si fajfku (jak sám řekl). Teplota venku klesala, ne však v sále, protože následovala Mňága a Žďorp. To už jsme však museli bohužel festival ze zdravotních důvodů opustit. Už jen z doslechu vím, že kapely přestaly hrát kolem druhé a DJ Touchwood kolem šesté ráno.

Bohužel jsme byli na festivalu jen dva (já a kameraman) a nestihli jsme monitorovat dění na malé scéně. Jediná kapela, kterou jsme stihli, byla Jiříkovo vidění.

Celý festival se obešel bez incidentů, takže spokojení byli i policisté. Nadšení projevil také manažer Tiché Dohody, který organizuje větší a známější festival v Českém Brodě Rock for people. Za rok můžete přijet i VY!

Na festivalu jsme natočili spoustu rozhovorů s kapelami, na které se můžete v příštích dnech těšit.