Čtvrteční koncert slovenské zpěvačky Mishy mě málem minul zcela bez povšimnutí. Pořadatel této akce totiž jaksi zapomněl na jakoukoliv propagaci a nebýt toho, že se v den konání zmínil o vystoupení Mishy jeden nejmenovaný pražský deník, i já bych si tento výborný koncert nechal ujít. Během takto krátké doby už nebylo možné sehnat některého z našich fotografů a slovenské fanoušky tedy budu muset zklamat, protože neuvidí, jak vypadal jejich idol v Praze, a zároveň bych tímto chtěl vzít vítr z plachet hnidopichům, když z klidným srdcem přiznám, že fotky, které jsem použil v článku, jsem si vypůjčil s oficiálních stránek Mishy. Ale teď už ke koncertu samotnému.

Úlohy předskokana se zhostila u nás prakticky neznámá skupina 2x2, která ale hrála stejně dlouho jako hlavní aktérka. Abych se přiznal, bylo to poměrně nudné vystoupení. 2x2 jakoby se snažili navázat na úspěch No Name, ale k tomu jim chybělo trochu víc šťávy, zajímavých textů a alespoň kousek zábavnosti. Písničky sice nezněly špatně, ale jedna byla jako druhá. Z této řady vybočil snad jen cover někdejšího hitu Richarda Müllera "Nebude to také ľahké", ale spíše pro to, že ho publikum znalo.

Když jsem psal o propagaci tohoto koncertu, nezmínil jsem, co to znamenalo ve výsledku. Několikanásobná držitelka slovenského Slavíka a cen Aurel hrála před téměř žalostnou návštěvou. Troufám si odhadovat, že před zhruba sto padesáti lidmi už dlouho nezpívala. Takto početnému publiku se snad nedá říkat ani intimní či komorní atmosféra. Navíc z většiny byla slyšet slovenština, což mě dost zklamalo, protože jsem si myslel, že už přece jenom u nás nějaké jméno má. A je obrovská škoda, že si do Futura nenašlo cestu více hudebních fanoušků, protože její koncert byl opravdovou lahůdkou.

Krásnou Mishu ve stylovém černém šátku na podium uvedla představitelka hlavní role filmu "Zostane to medzi nami" Danica Jurčová. Misha si k mému překvapení přivedla pouze dva muzikanty - bubeníka Robo Tkáče a klávesistu Petera Kočiše, ale musím říct, že zvuk, jaký tahle trojka dokázala vytvořit, se dotýkal téměř dokonalosti. Od chvíle, kdy Misha spustila "Music" z posledního alba "Misha", bylo jasné, že pokud má Slovensko nějaký vývozní artikl, pak je to právě tato mladá, ale hlavně velice talentovaná dáma. Černá hudba lehce kombinovaná s jazzem Mishe snad koluje v krvi, což se potvrdilo v druhé "Druhé". Výborné frázování a ještě lepší feeling spojený s excelentním hlasovým projevem nechala rozeznít naplno ve "Stonewalling", což je původně písnička z desky "Colors Of My Life" plná počítačových samplů a přesmyček. Na koncertě ji zahrála v takřka akustické a pomalejší podobě s naprosto jiným rytmickým základem a mě nezbývá konstatovat, než že to bylo zkrátka perfektní. I když se jeden z největších hitů Mishy jmenuje "Náladu mi dvíhaš", nepočetné obecenstvo rozhodně náladu pozdvihovat nepotřebovalo, protože v těchto chvílích se bavilo naprosto skvěle a spontánně se dávalo do tance. Nejen rychlejší písničky jsou doménou Mishy, ale i ty pomalejší si Misha dokázala střihnout bravurně. Ať už to byla na golfu napsaná ukolébavka "Proud" či "Words", kterou na druhém disku z alba "Misha" můžeme slyšet v unikátním podání pouze s dvěma perkusemi, bylo v těchto chvílích slyšet, že i když doprovodní muzikanti jsou velice dobří, Mishin hlas jejich výkon zkrátka přebil.

Koncert pokračoval "Možno sa to dá" a oficiální část skončila společně s "Dobrým pocitem", ve které se blýsknul tentokrát na perkuse hrající Robo Tkáč, provokovaný Mishou. Prvním přídavkem byla "Barbecue", jíž jsem kritizoval v recenzi, ale nyní musím přiznat, že její koncertní podoba se mi hodně líbila. Pozitivní latinskoamerický náboj byl příjemné zpestření koncertu a na Mishe bylo vidět, že se skvěle baví. Možná i díky malému publiku byla celá atmosféra koncertu velice uvolněná, ale na druhou stranu o sobě nechalo obecenstvo slyšet, když už to vypadalo, že se Misha na podium zpět nevrátí. Nakonec se ji povedlo přilákat zpět a ta s přiznáním, že už nemá nic víc připravené, a bude proto muset trošku improvizovat, spustila naprostou hudební lahůdku v podobě jam session. Těžko nacházím slova, jak tento výborný groove někde na pomezí soulu a jazzu popsat, a proto obligátně napíšu: to se prostě musí zažít.

Misha ve Futuru ukázala, jak se vlastně má dělat černá hudba a nevlastenecky musím přiznat, že téhle zpěvačce ty naše nesahají ani po kolena. Což je samozřejmě lehce přitažené za vlasy, protože máme například skvělou šansoniérku Hanu Hegerovou a další, ale v našem středním proudu to platí beze zbytku. Navíc od Mishy by se měl učit i takový Sámer Issa, aby viděl, jaký zvuk se dá na koncertě vytvořit a nemusel zpívat na half-playback. A mně nezbývá než si položit otázku, jak je možné, že kdejaký PH (rozumějte pouštěč hudby) má u nás daleko větší propagaci než právě takhle kvalitní zpěvačka. Kde se stala chyba? Čert ví, nicméně já i přesto doufám, že se k nám Misha opět vrátí a tentokrát bude už místo, kde bude koncertovat, našlápnuté k prasknutí.

Setlist koncertu:
Music
Druhá
Proud
Stonewalling
Náladu mi dvíhaš
Words
Možno sa to dá
Dobrý pocit
Barbecue
Jam session

Misha, 2x2, Futurum, Praha, 10.3.2005