Moby je mistrem hudebních přemetů. Dokáže natočit undergroundovou taneční záležitost, miluje ambientní plochy, občas se chopí kytar a umí napsat chytlavé hitovky. Jeho novinkový skoro hodinový "Hotel" nabízí směsku všeho zmíněného, ale je to pořád ten starý dobrý uličník Moby? Určitě se na tento počin sejde mnoho rozličných názorů, jeden z nich je schován v pokoji číslo 242.
Když se mi dostalo do rukou promo cédéčko s deskou "Hotel", četl jsem zrovna knihu Helen Fieldingové "Bujná fantazie Olivie Joulesové". Její hrdinka zažívá docela bláznivé kotrmelce životních peripetií a mě napadla určitá spojitost mezi tímto chlapíkem a tou sličnou agentkou.
Moby se na své novince popasoval s několika hudebními styly a už zase přispěchal s něčím novým, ale zároveň si zachoval svou rozpoznatelnou tvář, je to stále ten ostřílený mistr dobré zábavy různých nálad. "Hotel" není v ničem vyloženě originální, ale kdykoliv jsem jej poslouchal, velmi dobře jsem se v návštěvní místnosti hodinového hotelu bavil.
Olivie, kam jste se mi poděla? A tady jste, tak jdeme do toho hotelu za rohem, který vlastní ten pracháč Moby!
Agentka Joulesová je posedlá hotely, pečlivě si je vybírá, každý zvlášť hodnotí a vede si jakousi kroniku zážitků z těchto návštěv na cestách.
Moby je svým způsobem taktéž takto poblázněný, hodně cestuje, vede si na svých stránkách deník, v němž píše o svých bezprostředních zážitcích nejenom z cest. "Hotel" se stal jeho vizí a předmětem k natáčení. Snažil se natočit každou skladbu jinak, aby byly rozličné jako různé hotelové pokoje, ale na druhou stranu pasovaly k sobě a nebyly mezi nimi markantní cenové a kvalitativní rozdíly. Deska je to různorodá, ale typická pro tohoto fachmana, kterému snad není žádný žánr cizí a dokáže se v ten určitý moment proměnit ve vykutáleného tanečního snaživce a hned na to v kytarovou hvězdu, která v transu rezonuje hlučnou zpětnou vazbou jako nesmrtelný
Jimi Hendrix.
Mobyho "
Hotel", jak jsem již zmínil v
průvodci po desce, disponuje rozličnými pokoji, které si můžete vybrat z bohaté nabídky patnácti kategorií. Část z nich je hitové líbivá, hnedle si je oblíbíte a budete se k nim rádi vracet. Do této kategorie rozhodně patří pilotní singl "Lift Me Up" a skladby "Raining Again", "Where You End", "Spiders" nebo pomalé romanticky založené "Lie To Me" a "Pork Chop". Pokud máte rádi retro styly, určitě si oblíbíte disko dusačku "Very" nebo prostou juchačku "Beautiful". Pokud raději experimentujete, nechte se svést šeptáním v "I Like It". A když budete totálně utahaní, využijte chilloutovou zónu, zde ulehněte na prostorné
letiště a volně plujte prostorem s krásou kompozic "Pink Eye" a "35 Minutes". A vůbec, nehleďte na to, že
Moby není bůhvíjaký zpěvák, protože agentka Joulesová už prošla celým hotelem se spokojeným úsměvem a našla starého dobrého kamaráda Mobyho. Také si povšimla textů, ty nejsou na "Hotelu" z rodu nejveselejších a vycházejí z reálných pocitů, které v Mobym určitou dobu dřímaly.
Na své nové studiovce tento kdysi techno skřítek sází na prosté melodie, dělá to účelově a nakouknul tak do hodně popově orientovaných hudebních šuplíků. Chce se líbit nejenom v rádiích, ale chce být prostě všude tam, kde to žije. On sám má život plný rychlých sledů a událostí rád a ve svém hodinovém hotelu nabízí plno nálad od zábavnějších po ty zadumanější, stačí si jen vybrat. Naše agentka a
Moby jsou imaginárními kamarády na cestách, tak se nebojte přistoupit na jejich špiónskou hru.
Moby a jeho deska "Hotel" slibuje názorovou roztržku, už podle prvních reakcí, které jsem si na internetu mohl přečíst, se tak děje, a tak se brzy můžete těšit na názor desítky redaktorů našeho serveru v makrorecenzi, kteří tohoto chlapíka nebudou šetřit v kritice, nebo ho možná zahrnou vlnou pochval.