Když se mi dostalo do rukou promo cédéčko s deskou "Hotel", četl jsem zrovna knihu Helen Fieldingové "Bujná fantazie Olivie Joulesové". Její hrdinka zažívá docela bláznivé kotrmelce životních peripetií a mě napadla určitá spojitost mezi tímto chlapíkem a tou sličnou agentkou. Moby se na své novince popasoval s několika hudebními styly a už zase přispěchal s něčím novým, ale zároveň si zachoval svou rozpoznatelnou tvář, je to stále ten ostřílený mistr dobré zábavy různých nálad. "Hotel" není v ničem vyloženě originální, ale kdykoliv jsem jej poslouchal, velmi dobře jsem se v návštěvní místnosti hodinového hotelu bavil. Olivie, kam jste se mi poděla? A tady jste, tak jdeme do toho hotelu za rohem, který vlastní ten pracháč Moby!

Agentka Joulesová je posedlá hotely, pečlivě si je vybírá, každý zvlášť hodnotí a vede si jakousi kroniku zážitků z těchto návštěv na cestách. Moby je svým způsobem taktéž takto poblázněný, hodně cestuje, vede si na svých stránkách deník, v němž píše o svých bezprostředních zážitcích nejenom z cest. "Hotel" se stal jeho vizí a předmětem k natáčení. Snažil se natočit každou skladbu jinak, aby byly rozličné jako různé hotelové pokoje, ale na druhou stranu pasovaly k sobě a nebyly mezi nimi markantní cenové a kvalitativní rozdíly. Deska je to různorodá, ale typická pro tohoto fachmana, kterému snad není žádný žánr cizí a dokáže se v ten určitý moment proměnit ve vykutáleného tanečního snaživce a hned na to v kytarovou hvězdu, která v transu rezonuje hlučnou zpětnou vazbou jako nesmrtelný Jimi Hendrix.

Mobyho "Hotel", jak jsem již zmínil v průvodci po desce, disponuje rozličnými pokoji, které si můžete vybrat z bohaté nabídky patnácti kategorií. Část z nich je hitové líbivá, hnedle si je oblíbíte a budete se k nim rádi vracet. Do této kategorie rozhodně patří pilotní singl "Lift Me Up" a skladby "Raining Again", "Where You End", "Spiders" nebo pomalé romanticky založené "Lie To Me" a "Pork Chop". Pokud máte rádi retro styly, určitě si oblíbíte disko dusačku "Very" nebo prostou juchačku "Beautiful". Pokud raději experimentujete, nechte se svést šeptáním v "I Like It". A když budete totálně utahaní, využijte chilloutovou zónu, zde ulehněte na prostorné letiště a volně plujte prostorem s krásou kompozic "Pink Eye" a "35 Minutes". A vůbec, nehleďte na to, že Moby není bůhvíjaký zpěvák, protože agentka Joulesová už prošla celým hotelem se spokojeným úsměvem a našla starého dobrého kamaráda Mobyho. Také si povšimla textů, ty nejsou na "Hotelu" z rodu nejveselejších a vycházejí z reálných pocitů, které v Mobym určitou dobu dřímaly.

Na své nové studiovce tento kdysi techno skřítek sází na prosté melodie, dělá to účelově a nakouknul tak do hodně popově orientovaných hudebních šuplíků. Chce se líbit nejenom v rádiích, ale chce být prostě všude tam, kde to žije. On sám má život plný rychlých sledů a událostí rád a ve svém hodinovém hotelu nabízí plno nálad od zábavnějších po ty zadumanější, stačí si jen vybrat. Naše agentka a Moby jsou imaginárními kamarády na cestách, tak se nebojte přistoupit na jejich špiónskou hru.

Moby a jeho deska "Hotel" slibuje názorovou roztržku, už podle prvních reakcí, které jsem si na internetu mohl přečíst, se tak děje, a tak se brzy můžete těšit na názor desítky redaktorů našeho serveru v makrorecenzi, kteří tohoto chlapíka nebudou šetřit v kritice, nebo ho možná zahrnou vlnou pochval.