Je rok od roku krásnější, potřetí vdaná a už nechce, aby jí někdo říkal J.Lo. Z nepříliš známé herečky a tanečnice se postupně stala světoznámá zpěvačka, herečka, návrhářka a celebrita. Jennifer se nikdy ani jednomu ze svých "pracovních sektorů" nevěnovala zcela naplno, možná i proto, že ani v jednom není zcela dokonalá. Jako herečka je hodnocena nepříliš vysoko, jako zpěvačka nedisponuje příliš silným hlasem, což ale kompenzuje schopností udržet tón, protože i při svých tanečních kreacích málokdy zní její zpěv falešně. Snad jen tanec a krása by se daly považovat za oblasti, kde působí zcela bezkonkurenčně. Rozhodně nechci o Jennifer mluvit nějak hanlivě, předchozí řádky jsou jen jakýmsi ohledem za jejím dočasným působením. Myslím si ale, že nebýt její krásné tváře, nebyla by tam, kde dnes je, a už vůbec by nevydávala své čtvrté řadové album "Rebirth", na kterém se kromě už známého Coryho Rooneyho, který s Jennifer spolupracuje od samých začátků, podílelo i několik zajímavých hostů.

Při prohlížení bookletu mě hodně zarazila jedna věc. Jenny z Bronxu se totiž podílela na sepsání pouze dvou písní. Překvapuje mě to především proto, že na posledním albu "This Is Me... Then" se podílela skoro na všech. A i když její texty nejsou bůhvíjakým básnickým počinem, pocit poslechu zpěvaččiných vlastních slov rozhodně může umocnit požitek z hudby. Ten ovšem na tomto albu odpadá, a proto se nyní zaměřím pouze na samotný "výrobek". Musím říct, že z alba "Rebirth" mám docela rozporuplné pocity. Ještě před vydáním se šířily zprávy o tom, že na novém albu se Jennifer vrací ke svým latinskoamerickým kořenům. Předpokládám, že ti lidé, kteří to psali, s tímto albem nepřišli vůbec do styku. Všechno je totiž úplně jinak. Jisté je, že oproti "oddychovému" "This Is Me... Then" je "Rebirth" odvázanější. Pro spoustu posluchačů bude asi ze začátku také hůře stravitelné než předchozí počiny. Oproti nim vyžaduje novinka delší a důkladnější naposlouchání, ve srovnání s kterýmkoliv albem, které Jennifer vydala, není tak přímočaré. Na jednu stranu to může řadu lidí odradit, na druhou je ale výhodou, že se neoposlouchá stejně snadno jako třeba "J.Lo".

Úvodní skladba "Get Right" je producentsky velmi neoriginální. Dle mého názoru připomíná "Crazy In Love" Beyoncé od začátku do konce. Vinu nese autor Rich Harrison, který se na obou podílel jako autor i producent. I když jde o skladbu hodně chytlavou a jasnou hitovku, myslím, že když už se Jennifer rozhodla na album zařadit materiál od jiných autorů, tak mohla dávat větší pozor na to, aby si uchovala jistou dávku "originality". Ze známějších jmen, která se na albu podílela, by stál za zmínku třeba Timbaland, který produkoval píseň "He'll Be Back", o níž se mluví jako o možném třetím singlu, či manžel Marc Anthony, který s Jennifer napsal a produkoval "(Can't Believe) This Is Me", jež asi nejvíce vyčnívá z alba, protože oproti ostatním je laděná tak trochu do rocku a třešničkou na dortu jsou skvělé smyčce. U této skladby nelze v žádném případě mluvit o r&b. Škoda, že se Anthony nepodílel i na dalších kouscích, protože jeho spolupráce je pro Jennifer velkým přínosem a opět ji posouvá o kousek dál. Další věc, která zcela nezapadá, je "Cherry Pie" (zároveň se jedná o druhou skladbu, na níž Jennifer autorsky participovala), která je lehce máznutá rockem. Jde o píseň hodně svěží a "letní". Zbytek už je víceméně r&b tak, jak ho známe z některých skladeb alba "This Is Me... Then". Třeba druhý singl "Hold You Down", na němž hostuje Fat Joe, by se dal označit za jakýsi klon "All I Have". Jednu věc ale na albu opravdu nechápu - jde o závěrečnou "Get Right", která je zcela totožná s trackem číslo 1 a liší se pouze přítomností Fabolouse. Když jsem se dověděl, že na albu bude skladba "Get Right" dvakrát, čekal jsem, že podruhé se bude jednat o remix, ke kterému bylo natočeno i video. Dvojí přítomností stejného singlu ale album trochu ztrácí na kráse.

Jennifer rozhodně nechce být z řádu zpěvaček, jež se usadí v jednom stylu, který jim sluší a kterému se pak plně věnují. Řekl bych, že stejně jako Madonna se nechce opakovat. Zatímco album "On The Six" se neslo na vlně jakéhosi latin soulu, ve kterém pak se špetkou klasického r&b a vkusného popu pokračovalo "J.Lo", následované už zcela "odlatinovaným" "This Is Me... Then", které se ale pěkně poslouchalo především díky příjemným melodiím a pohodovému zvuku. "Rebirth" je o něco dravější, ale bohužel už ne tak pohodové a snadno poslouchatelné jako zmiňovaný předchůdce. Na jednu stranu je fajn, že Jennifer jde dál, ale občas se mi stýská po starých časech a rád bych zase slyšel něco ve stylu "Waiting For Tonight" či "If You Had My Love".