Že je hudební naladění České televize "zpátečnické", není nic nového pod sluncem. ČT buď se značným zpožděním vybírá z trendů, které už jsou jednoznačně akceptovány i tím nejlínějším hudebním konzumentem, anebo loví z hudebních archivů pro pamětníky. Čas od času ale přeci jen proklouzne pořad, který má své opodstatnění, aniž by účelově naplňoval přání (nebo alespoň představu programových tvůrců o něm) veřejnoprávního diváka. "Blues ze Staré Pekárny" je jedním z těch vydařenějších. Navíc se tváří právě natolik pamětnicky, až by jej jeden v tom nekonečném balastu snad i přehlédl. Jenže pozor. I v tak stařičkém, a pro většinu jakoby nic nového nepřinášejícím žánru, kterýmžto blues je, se stále mohou dít zajímavé věci. Nemám teď na mysli všelijaké ty elektronicko-roubovací pokusy (jakkoliv se v nich s oblibou rochním), ale ono čisté, akustické nebo s rockem všemožně laškující blues. Právě při živých vystoupeních se pak nejsnáze odhaluje kouzlo, které si bez újmy přineslo i do nového tisíciletí.

Druhý výběrový disk "Blues ze Staré Pekárny" ale bohužel neobsahuje kdovíjaké výpečky. Úvod v podání maďarských Dr. Waltera & The Lawbreakers je sice do jisté míry osvěžující a jejich vesele rozčepýřenou hru si dokážu představit jako příjemnou kulisu do zakouřeného baru, jenže už u nich je patrný hlavní kámen úrazu. Tím je fakt, že se na celé desce (krom dvou písní Jana Spáleného) jedná o ne zrovna kdovíjak vydařené covery. The Riverside Blues Band ve svém česko-slovensko-americkém složení ještě svou úlohu docela se ctí ustáli, ale slovenští Bluesweiser se svými třemi fláky už jen tak tak balancují na hranici nudy, která ovšem naplno propukne u nic nového nepřinášejících předělávek Garyho Moorea v podání Starých psů.

Pozorný posluchač tu sice najde několik voňavých kousků, jakým je třeba odzbrojující verze "Aceton blues" Jana Spáleného & ASPM, jako album ovšem tato kompilace působí dost všedně a vcelku bezbarvě. A to i přes příjemný mezinárodní přesah a vysoce kvalitní muzikantské výkony. Jenže to samo o sobě nestačí. Přestože blues chápu jako stále živé, z desek jako je tato, mám pocit, že jen dopomáhají k veřejné domněnce o mrtvém stylu.