Minulý týden byla SuperStar ve znamení hodně slabých výkonů a velké nervozity, od třetího semifinále se i v tomto lišila jako noc a den. O tom, že bylo minulé kolo hodně mizerné, svědčí i počet došlých hlasů, který byl téměř poloviční oproti tomu prvnímu. To třetí pokračování už mělo opět jinou šťávu, diváci se opět mohli rozhodovat mezi několika slušnými výkony.

První přišla na řadu jedna z favoritek tohoto semifinále Markéta Poulíčková, která si vybrala nepříliš známou "Open Arms" od Mariah Carey z alba "Daydream". Tahle holčina není ve zpěvu žádná prvnička. Vítězství ve Zlíntalentu z roku 2002, triumf na Grand Prix Cairo Egypt v roce 2003 jsou společně s cenou Senior Vocal Award festivalu Golden Magnolia v USA z téhož roku krátkým výčtem jejích dosavadních úspěchů, proto se není nutno divit, že tato mladá dáma předvedla naprosto profesionální výkon, kterému snad nešlo nic vytknout. I když z minulých kol jsme ji znali ještě trošku lepší, i tak svým výkonem dokázala, že si finále zaslouží, což potvrdila i porota, která se ve třech případech shodla na jejím jméně.

Poté se publiku představil na můj vkus až příliš vysmátý Lukáš Bajt, který sáhl po "Mandy", což je sice už hodně letitý hit Barryho Manilowa, ale u nás ho ve větší míře proslavili až hošani z Westlife. Upřímně řečeno - zvolit si písničku, se kterou se zde předváděl nedávno boyband, je hodně velká odvaha a tento mladý muž na to taky dojel. Působil v ní příliš sladce až dětsky, což se snad nemohlo nikomu líbit, stejně jako porotě.

Třetí v třetím kole byla Markéta Vítková, která snad zkazila všechno, co se dalo. Muzikálovou árií "Climb Every Mountain" naprosto zazdila svůj hodně zajímavě hluboce položený hlas a i porotou byla za to náležitě a nutno říci, že i hodně drsně, ohodnocena. Svoje nejdůležitější kolo v SuperStar zkrátka těžce nezvládla.

Budoucí gynekolog Rudolf Gabriš (tedy, já být ženskou, tak k němu moc velkou důvěru nemám) sice oplýval mimořádným či spíše trochu vesnickým zjevem, ale na pódiu toho moc nepředvedl. Nemohu si pomoci, ale "Ještěže tě lásko mám" od Petra Koláře by mi v jeho podání sedlo spíše na nějakou vesnickou zábavu, kde by ho návštěvníci jistě ocenili, ne však do SuperStar.

Jedním z mála soutěžících, který dokázal rozechvět diváky i porotu v rytmu rokenrolu, byla Tereza Ženatá. U ní padl výběr na "Let's Have A Party", kterou u nás pod názvem "To máme párty" zviditelnila před mnoha lety Petra Janů. Ač její image moc neseděla se zvoleným žánrem, musím přiznat, že její osobitý výkon na mě působil velice sympaticky. Bylo na ní skutečně vidět, že ona sama se svým zpěvem skvěle baví, což je v SuperStar věc takřka nevídaná. Myslím, že tato mladá dáma by si postup do finále zasloužila.

Volbou "veselého sysla" Adama Valáška, který na mě působil trošku jako Zdeněk Troška, byl Carlos Santana a jeho "Maria, Maria". Ne že by odvedl špatný výkon, ale z této písničky se dalo vytěžit daleko více, chyběl tomu odvaz a jeho snaha zrytmizovat tuto latinsko-americkou skladbu byla poněkud divná. Nicméně se mi líbila jeho angličtina, což ale k postupu nestačí.

Evička v říši divů Eva Kašparová si vybrala hodně náročnou píseň. Přeci jen "Sleeping Satellite" Tasmin Archer vyžaduje poněkud jiné procítění, než to, co předvedla Eva. Všechno jakoby se odehrávalo v jedné rovině bez sebemenší odchylky. Na druhou stranu se mi moc líbila její barva hlasu a možná díky tomu mám z jejího vystoupení, stejně jako porota, velice rozpačitý dojem.

Osmičku dostal přidělenou semifinalista první řady Česko hledá SuperStar Vojtěch Dinga, který za ten rok udělal neskutečně moc práce, hlavně tedy se svým zevnějškem. I když v letitém hitu The Holies "He Ain't Heavy, He's My Brother" odvedl výborný výkon, nemohu si pomoct, ale zkrátka tento kluk se mi na SuperStar opravdu nehodí. Netuším, jestli to je jeho podáním, u kterého jsem se téměř nebavil, nebo něčím jiným, ale prostě mě nijak zvlášť neoslovil.

Ovšem Monika Šramlová, která to vzala pěkně od podlahy s "All Around The World" Lisy Stensfield, se snažila, seč mohla. A i přes její opravdu divné pohyby a drobounké chybky v intonaci se mi výkon téhle na první seznámení chytré a lehce rozevláté dívčiny moc líbil. A zalíbil se i divákům, protože jí čtrnáct procent hlasů stačilo na postup do finále.

Možný nástupce Sámera Issy Ali Amiri si asi lehce vypočítavě sáhl po "Please Forgive Me" Bryana Adamse a dal jí naprosto jiný nádech. Kdybych si měl ale vybrat, jestli budu radši poslouchat chraplák Bryana Adamse, nebo přeslazený hlas Ali Amiriho, pak bude moje volba zcela jasná. Nevím, kam dala porota oči, ale já se nad jeho podbízivým a přehrávaným vystoupení otřásám, jen když si na něj vzpomenu. Proto mě velice překvapilo jeho drtivé vítězství v tomto semifinálovém kole. Jen mě napadlo, že ač tu žije už šest a půl roku, jeho čeština tomu moc neodpovídá a budu moc zvědavý, jak zvládne povinné písničky v češtině.

Musím se přiznat, že jednoznačný postup Ali Amiriho mě velice překvapil, i když mi bylo jasné, že se svým zjevem a hlavně stylem, jakým ho tlačila Nova již v úvodních epizodách, šance na postup má. Při takovémto rozložení hlasů už za ním mohl postoupit v podstatě kdokoliv a štěstí se tentokrát usmálo na Moniku Šramlovou. Tím se nám ovšem zkomplikovala druhá šance, respektive divoká karta, kde jsou již po třech kolech dvě jednoznačné favoritky poroty - Markéta Poulíčková a Tereza Terčová z prvního semifinále, které by se o postup měli ještě poprat. Samozřejmě do této dvojice může vstoupit ještě někdo jiný, ale to se uvidí až v dalších kolech. Nechme se překvapit.