Říkat, že nu-metal je v Česku v plínkách, je lež jako věž. Vychází řada dobrých desek, je akorát třeba se po nich pídit. Příkladem mohou být rap-metaloví Luca Brasi a jejich debut "Fire Forever". Především proto jsme se sešli s frontmanem formace Filipem 'Loco' Flusserem, abychom si nad kávou popovídali.
© www.lucabrasi.cz Metalová hudba nemá v České republice na růžích ustláno. O nu-metalu se možná hodně píše a mluví, ale reálné podpory se mu dostává, řekněme, omezeně, tak jako mnoha dalším, moderně undergroundovým žánrům. Ale i přes všechny ty překážky a zádrhele, jež kolem cesty trčí, se objevují stále nové a nové a dobré a ještě lepší desky. Jednou z takových je i "
Fire Forever" od pražských
Luca Brasi. Album upoutá uměřeností, syrovou agresivitou, rapem i hardcoreovou energií. Frontman kapely Filip 'Loco' Flusser pobýval nějaký pátek v zahraničí, může proto srovnávat.
"Ve Francii nebo v Německu mají kapely přeci jen větší prostor, protože i trh je mnohem větší. Vůbec hudební spektrum je tam širší, takže i média tomu věnují větší pozornost," zkonstatoval v přítmí kavárny v Roxy. V Česku je holt třeba víc dřít, lze číst mezi řádky. A nejlépe je začít tím, že si kreativec uvědomí, kde nejvíce chybuje...
Začněme hezky od podlahy - jaké jsou slabiny Luca Brasi, kde byste potřebovali přidat? Kde máme slabiny? Každej z nás asi není úplně spokojenej se svým nástrojem, protože to není dokonalost. Takovej ten vnitřní motor nutí dělat, protože na světě jsou tisíce lepších zpěváků a tisíce lepších kytaristů. Takže technicky se zlepšovat chceme furt. Jinak teď jsme se hodně zaměřili i na strukturu skladeb, kterou bychom chtěli upravit.
Někteří lidé na hudbu, jakou děláte, reagují odmítavě s tím, že to je vlastně taková vykrádačka. Že některá pasáž zazní podobně, to se stane řadě umělců. Lze si to ale vůbec uvědomit, když ke skládání přistupujete poctivě, že jste někde moc ujeli a nechali se třeba i podvědomě kamsi zanést? Když to vezmu vysloveně kriticky, tak tohle se musí stát každýmu, že si uvědomí, že se moc přiblížil něčemu, co už existuje. Přijdeš s bombovým nápadem a po chvilce ti někdo řekne, že sorry, že to už tu dávno je. Tvrdit, že dělám originální muziku, to si může dovolit jen pár jedinců na planetě. Abych ale odpověděl na tu otázku - jo, ve studiu se nám to občas stalo, a proto celá deska prošla předtím, než jsme ji vydali, silnou autocenzurou.
Já na "Fire Forever" oceňuji, že ta deska si právě nehraje na žádné objevování, že plyne jasně, stroze, ale také syrově a vesměs nápaditě. Stálo vás to hodně potu a krve se k tomu výsledku propracovat?V podstatě jo, protože veškerý přípravy včetně mixování a masterování zabraly asi sedm měsíců práce. Ale nestálo to takový úsilí, abychom to chtěli vzdát nebo abychom si řekli, že musíme šíleně makat, protože to jinak neuděláme.
Vy jste prošli v posledních několika letech takovým poměrně turbulentním vývojem, měli jste tam delší pauzu. Je album novým startem Luca Brasi, anebo spíše rekapitulací?Ta deska je vlastně ohlídnutí pět let dozadu. My jsme probrali naše věci a vybrali to nejlepší, takže jsou tam i starý pecky. Půlka desky je z toho nejstaršího období po roce 1999, která by měla potěšit hlavně starý fanoušky. K tomu jsme přidali pár novejch věcí. Ty jsme se snažili zahrnout do toho hardcoreovýho základu, aby se to dohromady moc nemlátilo.
© www.lucabrasi.cz Vaše hudba rozhodně netrpí nadbytkem melodií, což může někoho potěšit, jiného spíše zklamat. Je ta umírněnost výsledkem přirozeného vývoje skupiny, anebo cítíte, že byste se rádi přiblížili nu-metalovým melodikům, ale zatím chybí cesta? Zlí jazykové by mohli říct, že kapela lepší melodie neumí.My jsme se tímhle nijak nezabývali. Prostě jsme měli nějakou pecku a na tu jsme naroubovali refrén takovej, jakej nám přišel, že by tam měl být.
Luca Brasi je postava z filmu "Kmotr", design "Fire Forever" i vašeho webu je stylizován do atmosféry gangsterského přítmí. Proč to?Když jsme kapelu zakládali a hledali vhodnej název, přišel s tím bývalej basák. U piva jsme se shodli, že "Kmotra" jsme všichni viděli nebo četli a že tu postavu známe.
Luca Brasi byla sice ne hlavní, ale kontroverzní a ostrá postava, což se nám líbilo. Tomu jsme potom přizpůsobili i booklet, aby to mělo ten výslednej efekt.
Otázka image je u metalu vůbec velice zajímavá. Jeden známý se mě jednou ptal, proč jsou všichni ti hudebníci tolik potetovaní, proč se na pódiu tváří tak drsně, i když v zákulisí takoví třeba ani nejsou.Tahle scéna, na který se pohybujeme my, se vyvinula z hardcore v druhý polovině devadesátejch let. Většina těch kapel hrála agresivní muziku a k tý patřej agresivní texty. Nespokojenost, sociální problémy, životní nejistota; to tam všechno bylo. A ty kérky k tomu začaly patřit, možná jako určitá revolta. Ale ostrý vzezření na koncertech plyne hlavně z textů a náboje hudby.
Ovlivňuje vás ta naštvanost, agresivita, revolta ještě dneska?Jak člověk stárne, tak se mění i jeho texty. Na začátku to bylo plný bolesti a nenávisti, ale postupem času si to srovnáš v hlavě. Textově už nemám moc potřebu něco vyřvávat, takže ten styl se umírňuje.
Dobrých, s vámi spřízněných skupin je v Česku dneska mnoho. Je až překvapivé, kolik nadprůměrných projektů tu existuje. Myslíš, že amatérské podmínky, ve kterých jsou kapely typu Dreadrot, Fourth Face, Hazydecay, Projekt Parabelum či Shatter nuceny fungovat, je umělecky sceluje?Já si spíš myslím, že to bude takovou tou zdravou konkurencí, která tu panuje. Každá z těch kapel se snaží aspoň zvukově vyrovnat konkurenci. Může to být samozřejmě i studiama, který jsou tady u nás k dispozici a bývaj poměrně slušný.
Výtky k českému nu-metalu se zatím omezují pouze na to, že se snaží napodobit zahraniční průkopníky. Stále se ještě tolik nepoměřuje v rámci tuzemské scény. Neděje se ale už to, že vy, kapely, byste se začínaly vymezovat samy vůči sobě, že byste na sebe dávaly pozor?Já bych nechtěl mluvit za jiný kapely. Ale vzhledem k tomu, že trh a podmínky jsou tu omezený, tak se ve studiích potkáváš se stejnejma lidma, stejnejma producentama a zvukařema. Takže hlavně jejich prostřednictvím tady dochází k určitýmu prolínání a navazování. Ale jestli se vyloženě hlídáme, to nevím.
© www.lucabrasi.cz Teď jsme tady českým undergroundovým rockerům tak trochu mazali med kolem pusy, takže bychom si měli také říct, co je tu špatného, co český nu-metal sráží do kolen?
Podle mě jsou to v první řadě média. Jestli se ve světě přehnal nu-metal, tady jsme tomu vůbec nepodlehli. Když vyšel "St. Anger" od Metallixy, v Německu i Holandsku z toho hrály singly všude, ale tady jsi o to nezavadil. Média a lidi jsou tady asi pohodlný, takže tu holt nehrozí, že když vyjdou nový
Slipknot, že by se na ně stály fronty, jako jinde. Zase tu máme Maximum Turbulenc.
V Česku logicky musejí potom skupiny více pracovat na vlastní promotion, což je podle mě ještě pořád slabá stránka některých z nich.Co já vím, tak se většinou snaží na tom makat, jak to jde. Ale problém je, že kolikrát nejsou peníze, abys mohl zaplatit managera, který se ti o to postará. My se to snažíme dělat poctivě a natlačit se, kam to jenom jde. Na základě tohohle se to možná bude dělit. Ty skupiny, který to dělaj pořád spíš jako koníčka, se těžko prosaděj, kdo bude opravdu makat, má šanci.
Díky za rozhovor.Autor je redaktorem iDNES.