Časopis Report (dříve Rock Report) byl dlouhá léta přehlížen jako provinční plátek kolísavé úrovně. Postupem času však jeho postavení na českém trhu pomalu, ale jistě sílilo. Ačkoliv bychom i dnes mohli nad jeho kvalitou dlouho debatovat, jedna věc je zcela neoddiskutovatelná a zřejmá - zatímco drtivá většina soupeřů zmizela potupně ze scény, Report je tu už třináct let. A momentálně se může pyšnit vizitkou "nejprodávanější hudební časopis u nás", což o něčem svědčí. "Snad je to tím, že jsme se snažili být hlavně realisty a nenechali se svést filozofií podobných časopisů, které rychle vylétly, ale také o to tragičtěji dopadly. Z naší strategie 'Pomalu, ale jistě' jsem nikdy nebyl úplně nadšený, ale věděl jsem, že je to jediná cesta, kterou si časopis malého vydavatelství může dovolit," vysvětluje vydavatel a šéfredaktor časopisu Jarda Hudec.

Mohl bys nám trochu přiblížit počátky Reportu - s jakou základní ideou jste se do takového projektu pustili? Měli jste - nebo dosud máte - nějaký vzor, předobraz (třeba mezi zahraničními časopisy)? Co zbylo z tehdejší ideálů?

V osmnácti letech jsem byl tak akorát nadšeným fanouškem a začínajícím novinářem, takže šlo čistě o entuziasmus a chuť bez jakýchkoliv zkušeností. Všechno jsme se učili za pochodu a žádná jasná vize neexistovala. Až když jsme před čtyřmi lety z časopisu udělali Report, snažili jsme se naplnit podtitul "Music & Style", tedy dělat moderní hudební časopis se společenským přesahem. Mám ale pocit, že se nám tu vizi daří realizovat až teď.

Kdo z původního týmu zůstal v Reportu až do dnešních dnů?

U zrodu Rock Reportu počátkem 90. let stála parta kamarádů z Plzeňska, kteří už dávno mají své jiné zájmy. Z původních zakladatelů zůstal u muziky a u Reportu Vláďa Duba alias DJ Maceo, kterého možná znáte z rádiového pořadu Groove nebo ze spolupráce s Monkey Business a J.A.R.. A o něco později k nám přišel Honza Petričko, který je dodnes vedoucím naší redakce.

Zažil jsi někdy chvíli, kdy jsi to chtěl celé skutečně "zabalit"?

Víš, že ani ne? Důvody by se možná našly, ale já jsem asi takový fanatik a tvrdohlavec, že mě krize nebo neúspěchy vždycky spíš ještě nakoply.

Do jaké míry v současné chvíli ty sám z pozice vydavatele a formálně i šéfredaktora (jak už bylo zmíněno vedením redakce je pověřen Jan Petričko) ovlivňuješ obsah časopisu?

Jsem hlavně vydavatel a mým hlavním úkolem je, abychom ustáli, zrealizovali a přežili všechno, co si usmyslíme. V posledních letech se také hodně zabývám produkcí CD a DVD kompilací, které jsou už neodmyslitelnou součástí časopisu. Tvorba obsahu je kolektivním dílem.

Narážím na to, že jste v minulém roce ke spolupráci přizvali publicistu Radka Lacinu, údajně proto, že jsi ty osobně již některé věci kolem časopisu nebyl schopen vnímat s patřičným odstupem. Jaké nejvýraznější změny se od jeho příchodu v časopise udály, jak jste se současnou podobou spokojení? A co chystáte do budoucna? Kam byste Report rádi nasměrovali?

Leckteré změny jsou díky Radkovi a dalším kolegům na první pohled patrné už z posledních měsíců, ale zásadní krok jsme udělali právě v tuto chvíli! Report je od března graficky a obsahově zcela nový, snaží se promlouvat k nové generaci čtenářů a teď už jen záleží na tom, jaké budou reakce.

Poté, co přestal vycházet Rock & pop a Ultramix, jste si několik měsíců mohli užívat nevídaného, téměř bezkonkurenčního postavení na trhu. Myslíš si, že jste tuhle výhodu dobře využili?

Je sice fajn skoro nemít konkurenci, ale ta se stejně vždycky za čas probudí, ať už to bude ten nebo ten. Troufám si říct, že i kdyby ostatní časopisy nadále fungovaly, nám to aktuální plány nezkříží a čtenáře zásadně neubere. Nevím, jak moc nebo málo jsme toho vakua využili, ale ono tady vlastně stejně žádné není, protože hudební a tiskový trh je i bez zmíněných časopisů nasycený až až. Tak to hodnocení raději nechme na čtenářích a fanoušcích muziky.

Jak se díváš na návrat Vojtěcha Lindaura a "staré redakce", která byla dlouhá léta označována "jako ta nejlepší v českých hudebních médiích", zpět do časopisu Rock & pop?

S úctou a skepticky. Své čtenáře si zřejmě najde, ale zlatá devadesátá léta už se konat nebudou, od té doby se toho strašně moc změnilo. Jedna věc jsou zkušení novináři, druhou až desátou neméně důležité předpoklady, bez kterých takový časopis dnes nemá šanci.

Co obavy z konkurence? Nebo si myslíš, že Report a R&P - tyto dva mainstreamové časopisy - mohou na českém trhu fungovat ve vzájemné symbióze?

Za ta léta, kdy se na náš časopis pohlíželo z pražského pohledu jako na provinční plátek, jsme přežili spoustu lepších, ekonomicky silnějších a úspěšnějších magazínů, takže by nás další konkurence zaskočit neměla. Jestli mají na českém tiskovém trhu dva podobné hudební časopisy dostatečné místo, si nemyslím, ale protože jsme se vydali jinou cestou, než kterou ohlašuje Rock & pop, čtenáře si asi přetahovat nebudeme.

Kdo jiný pro vás momentálně na českém trhu znamená největší konkurenci?

Já za tu největší konkurenci považuji hejna lifestylových časopisů, serverů, rádií, projektů, které žijí ze stejného inzertního koláče jako my. Jak říká kolega Lacina a mnozí další, situace na mediálním trhu je neudržitelná a daleko hůře se soupeří s tituly, byť žánrově trochu jinými, z velkých vydavatelských domů než se specializovanými časopisy. To, že máme mezi hudebními časáky momentálně dominantní postavení, v celkovém kontextu na malém českém písečku mnoho neznamená.

Z čeho jste si při "pádu" několika významných hudebních periodik v nedávné době vzali největší ponaučení pro vlastní práci?

Jak už jsem řekl, nemít velké oči a nepřepálit start. (Pak se taky může stát, což je případ některých konkurentů, že začnete ubírat stránky, lepší papír nahrazovat horším, slevovat z úrovně obsahu, vycházet nepravidelně, kašlat na předplatitele - to je to nejhorší, co můžete svým čtenářům provést.) Na druhou stranu ale pochopitelně nelze přešlapovat na místě, protože trh se mění rychleji než kdy předtím.

Je dnes možné na vydávání časopisu podobného formátu vydělávat, nebo jde spíš o "dobročinnou činnost" a drahého koníčka? Z kolika procent například lze pokrýt rozpočet příjmy ze samotného prodeje? Můžeš vyčíslit náklady na jedno číslo Reportu?

Profesionálně fungujeme už několik let, takže to nemusí být jen koníček. Z prodeje pochází více než polovina příjmů. Náklady na jedno vydání jsou lehce pod milión, ale to tak trochu střílím od boku, musel bych se zeptat účetních.

Jak jsi v současné chvíli spokojený se složením redakce? Je podle tebe v Česku dostatek kvalitních hudebních publicistů? V téhle souvislosti mě zajímá jedna věc. Proč v roce 2003 - po již zmiňovaném odchodu redakce R&P - nikdo z renomovaných publicistů nepřestoupil do "vašeho týmu"? Lze to vysvětlit vzájemnou rivalitou, rozdílnými nároky, kvalitou obou časopisů nebo jsou důvody úplně jiné?

Asi to bude hlavně tím, že máme svůj styl. Možná i tím, že někteří publicisté spíš odešli za jistějším do masmédií, a taky nelze vyloučit, že je pro ně Report stále tím plátkem z Plzně. Upřímně řečeno, spíš se snažíme ke zkušenějším redaktorům hledat úplně nové adepty, kterým sice chybí zkušenosti a "vypsanost", ale obojí je jen otázkou času. K vlastní spokojenosti máme daleko, ale je to nesrovnatelně lepší než třeba před rokem.

Poměrně často jsou v souvislosti s Reportem slyšet povzdechy nad tím, že mnohé články pouze kompilujete ze zahraničních materiálů, výjimkou nejsou ani obvinění z doslovného přepisování článků. Jak se k podobným tvrzením stavíš?

Radost z toho pochopitelně nemáme a tohle jsme podcenili. Není důležité, že osočování pochází hlavně z úst bývalých redaktorů konkurence nebo o jednu nešťastnou aktivitu začínající externistky, s níž jsme následně ukončili spolupráci, ale jde hlavně o obecný kredit časopisu. Proto máme nová interní pravidla, závazný etický kodex a jedno velké koště, abychom si zametli před vlastním prahem a nikdo nás nemohl z nějaké nepůvodnosti podezřívat.

Jak důležitou roli tedy hraje při sestavování jednotlivých čísel Reportu exkluzivita určité zprávy (rozhovoru, tématu, materiálu)?

Určitě významnou, čtenář přece není zvědavý na to, co už si přečetl na internetu, v deníku nebo poslechl v rádiu.

Dokázal bys za pomoci konkrétních jmen vymezit hranice působnosti současného Reportu - ve smyslu "co ještě ano, co už ne"?

Pevné hranice neexistují a tohle názvosloví v té dnešní hudební džungli pomalu postrádá smysl. Naši čtenáři určitě nejsou zvědaví např. na české popové celebrity - o těch píšeme jedině v komiksu nebo v nějaké satirické rubrice. Z fenoménu Superstars sledujeme de facto jen Anetu Langerovou, vyhýbáme se pochopitelně i hitparádovým prefabrikátům a všemu takto podezřelému. Celé to je hlavně o vkusu, citu a nadhledu.

A následně - dokázal bys aspoň v obrysech načrtnout svou představu o "typickém čtenáři Reportu" (vlastnosti, hudební zaměření, zájmy, věk)?

Mládež zhruba od 17 do 25 let s aktivním zájmem o hudbu a dnešní životní styl s ní související. Mladá generace s vlastním názorem, která ovšem nelpí jen na muzice, ale baví se i u počítačů, v kině nebo adrenalinovými sporty, není jí cizí ani móda nebo technologické trendy. Chce se bavit, cestovat, být v obraze, něco se dozvědět a užívat si radosti mládí.

O Reportu se totiž občas mluví jako o časopise lidovém, venkovském, nenáročném atd. Vadí ti takovéhle zaškatulkování?

Sorry, ale já tohle ještě neslyšel. Když to zlehčím a otočím, pořád lepší než být jen pro nějakou vyhraněnou skupinu, jen pro měšťáky a nabízet náročné čtení. Ostatně na jisté "elitářství" tady už některé časopisy dojely.

Jako zástupce internetového media se nemůžu nezeptat - sleduješ internetové hudební servery, jaký k nim máte vztah? Mluvil jsi o tom už v předchozích rozhovorech pro musicserver, ale zeptám se znovu. Nejen technický vývoj jde stále dopředu, tedy - nemyslíš si, že vám jednou internet se svými možnostmi "odtáhne" většinu čtenářů? Nebo jsi zastáncem názoru, že internet a tištěný časopis se dobře doplňují?

Servery pochopitelně sleduji a asi jako většina návštěvníků je používám hlavně k rychlému informačnímu přehledu, k poslechu a sledování audia/videa. Na tvou otázku bych odpověděl: to i to. Určitě může odtáhnout řadu časopisových čtenářů, ale pořád se od tisku v lecčem značně liší.

Podobný příměr lze použít pro soupeření formátů typu mp3 a CD nosičů. Je evidentní, že se v budoucnu bude hudba distribuovat především přes placené internetové služby. Zůstaneš ty osobně věrný "krabičkám s disky", nebo si raději zaplatíš za stažení vybraných skladeb? Co si myslíš, že tahle změna bude znamenat pro celý hudebně-zábavní průmysl?

Spíš mě zajímá obsah než forma, takže se nezdráhám poslechnout si disk, empétrojku i vinyl. Internet, a to nejen v hudebním průmyslu, do značné míry zjednodušuje a zefektivňuje celý byznys, a tak snad i sníží koncové ceny nahrávek.

Pojďme teď obrátit pozornost k vyhlašování cen Žebřík, které váš časopis každoročně pořádá. Ze zprvu nenápadné akce se postupem času stala poměrně významná událost. Vyhlašování cen je v posledních letech vcelku velkoryse pojatou koncertní podívanou. Co zajímavého jste si přichystali letos?

11. března v plzeňském DK Inwest předáme celkem třicet cen v deseti kategoriích, zahrají nám k tomu Pražský výběr, Chinaski, Ready Kirken se speciálním hostem a Kryštof unplugged. Taky zahájíme nový ročník soutěže Coca-Cola PopStar a při této příležitosti vystoupí její úřadující vítěz UDG. Všechno to moderuje a kočíruje Zdeněk Suchý, s nímž klademe důraz na produkčně profesionální, ale současně uvolněné, neokázalé vyznění toho večera. Žebřík si zakládá na tom být hlavně mejdanem, který baví svou originalitou a není nabubřelý. Na druhou scéně uvidíme hiphopové projekty jako Charakter Crue, D.Real.C, De Fuck To, DBS. A pak nás čeká after party v příjemné klubu House Of Blues.

Jak bys ty osobně zhodnotil uplynulý rok na domácí hudební scéně i ve světě? Všiml sis nějakých nových trendu a tendencí, co tě zaujalo?

Trendů, které vidíme všichni kolem sebe, si nešlo nevšimnout - nástupu kytar na úkor elektroniky, návratu melodií a písničkového modelu, další expanze hip hopu, r&b, někoho zasáhlo retro osmdesátých let atd. K ničemu zásadně převratnému ale loni nedošlo. Na české scéně je nejpozitivnější, že rostou nové kapely nejrůznějších žánrů a není to už jen o čtyřech, pěti zavedených jménech.

Máš nějaký čerstvý koncertní zážitek?

Naposledy jsem byl na Snowboarďácích, kam jsem šel hlavně kvůli muzice Die El. Elefant, což byla před deseti lety parta Mirka Chyšky a Dana Bárty.

Jaký je tvůj vztah k hudebním anketám všeho druhu? Jak jsi spokojený se současnou podobou Andělů? Do jaké míry podle tebe v tuzemských poměrech může vítězství v podobné anketě reálně ovlivnit kariéru oceněného umělce.

Ankety jsou a budou. Soutěžit v hudbě se dost dobře nedá, na druhou stranu jsou to právě ankety, které ji mohou dostat do širšího povědomí. Od cen Anděl vlastně nic moc neočekávám, takže budou-li výsledky uspokojivé a jejich vyhlašování povedené, může mě to jen mile překvapit.

Ty sám jsi členem APH, můžeš nám prozradit alespoň některá jména, pro která jsi letos hlasoval?

V nominací nejlépe dopadli Tata Bojs a pro ty jsem hlasoval v několika kategoriích. Určitě jsem nezapomněl ani na Kryštof, na objev Moimir Papalescu & The Nihilists nebo na DVD Monkey Business.