Už už to vypadalo, že muzikanti, kteří s Anetou Langerovou odehráli koncert u příležitosti křtu první desky, vytvoří její regulérní skupinu. Nestalo se a zpěvačka necelý měsíc před startem jarního turné představila v pražském Paláci Akropolis zbrusu novou sestavu. Naše reportáž se vám pokusí přiblížit, jak to v ten zasněžený a mrazivý večer na Žižkově znělo.
© Jiří Kosnar / musicserver.cz Když jsem krátce před sedmou večerní dorazil k Akropoli, pochopil jsem okamžitě dvě věci: sál nebude poloprázdný a koncert nezačne v půl osmé, jak bylo avizováno. Bylo to zřejmé z davu tísnícího se před vchodem, ve kterém dva nekompromisní svalnatí chlapíci pouštěli návštěvníky po asi desetičlenných skupinkách, snad aby se netvořila fronta u šatny - jiné rozumné vysvětlení mě nenapadá. Protlačiv se dovnitř unikl jsem kameře nejmenovaného televizního kanálu a usadil se pohodlně na balkóně, maje tak skvělý výhled.
© Jiří Kosnar / musicserver.cz Pár minut po osmé usedl na židli k mikrofonu osamocený kytarista a zpěvák skupiny
Obří broskev Jakub "Canny" Kőnig, aby nedočkavému a natěšenému, do posledního místečka zaplněnému sálu zazpíval a zahrál sedm lehce melancholických písní. Zatím jsem neměl tu čest slyšet
Obří broskev v plném obsazení, proto netuším, jak moc
jinak písně zněly. Každopádně zejména texty nutí při soustředěném poslechu k zamyšlení a v tomto podání nebylo možno neslyšet jisté ohlasy písní folkových. Je ale pravdou, že by slušela trocha autocenzury (některé písně šly jedním uchem dovnitř druhým ven) a též krapet přidat melodičnosti. Rozhodně ale nehrozila nuda a poměrně silný potlesk toho byl důkazem. Po vystoupení tohoto barda následovalo předskokanem dopředu avizované překvapení, ze kterého se vyklubalo promítání krátkého animovaného, místy méně místy více vtipného filmu o dobrodružném vývoji jednoho miminka.
© Jiří Kosnar / musicserver.cz Několik minut před tři čtvrtě na devět pak na setmělé pódium nastoupila kapela ve složení
Maťo Mišík (ve slušivém kloboučku) a
Aleš Březina kytary, Marek Zelený basa a Honza Jaško bicí. Temné intro, postupné přidávání nástrojů, pak lehce přiškrcený hlas a byl tu "Skvělej nápad". Zejména v této první písni bylo vidět a slyšet, že skupina i Aneta, zkoušející dohromady (pokud mám správné informace) teprve necelý měsíc, jsou při svém prvním společném koncertním vystoupení dosti nervózní. Vše se ovšem během dvou tří písniček srovnalo a když došlo na "Delfína", byla, myslím, předchozí kapela s klidem zapomenuta. V podstatě veškeré aranže byly změněny, žádná skladba nezněla stejně jako na desce. Nejvýrazněji to bylo znát na partech baskytary a zvláště pak na kytarových sólech, která na albu téměř nejsou. Naživo se jich dočkáte a nejsou vůbec špatná. Ve vypalovačce "Když nemůžu spát" došlo i na úmyslné vazbení a Aneta vzala poprvé (poté ještě několikrát) do ruky tamburínu. Nevím proč a asi vám to bude připadat legrační, ale vzpomněl jsem si v těch chvílích na pražský koncert
Oasis a jejich zpěváka Liama Gallaghera. Ptáte-li se, co tím chci říct, pak vězte, že vůbec nic, jen mě to prostě napadlo.
© Jiří Kosnar / musicserver.cz Klávesy, postavené vzadu a obsluhované baskytaristou, sloužily čistě k občasnému spouštění samplů a připravených zvukových smyček. Jinak se vše odehrávalo v režii tří strunných nástrojů drnkacích a samozřejmě bicích. Co jsem trochu postrádal, byly vokály, o které se hudebníci vlastně ani nesnažili. Proč, to jsem pochopil v závěru písně "17", kdy se
Maťo Mišík o doprovodný zpěv pokusil, což naštěstí už potom neopakoval. Vše ovšem vzápětí napravila Aneta, která i přes poněkud
rychlý start, s jakým nastoupila akustická kytara, výborně zvládla jednu ze dvou písní, u kterých jsem nevěřil, že je někdy bude zpívat naživo. Ovšem ona "Hříšná těla, křídla motýlí" sedě na barové židli vystřihla. A aby toho nebylo málo, zazpívala i druhou z té pomyslné dvojice "Pár důvodů", byť jí pro jistotu uvedla jako "
...neudýchatelnou píseň...". Po ní už následovalo rozloučení, odchod do zákulisí s velmi rychlým návratem a přídavkem, ve kterém mě, a myslím že všem v publiku, udělala velikou radost - poctou Alanis "Thank U". A že i druhý odchod je jen naoko, věděl každý, kdo si spočítal, že z desky nezazněla ještě fanoušky nejvíce žádaná "Voda živá", po které přišlo asi deset minut před desátou definitivní rozloučení.
© Jiří Kosnar / musicserver.cz Když jsem se dozvěděl, že
Aneta Langerová mění pár týdnů před startem svého turné kapelu, měl jsem celkem obavy, zda to není nerozumný a příliš riskantní krok. Díky koncertu v Akropoli jsem pochopil, že nevím, zda to bylo rozumné či nikoliv, že to bylo rozhodně riskantní, ale také že se to jednoznačně vyplatilo. Až (a jestli) se tahle parta s Anetou pořádně sžije a až (a jestli) vzniknou nové písně v jejich vzájemné spolupráci, máme se nač těšit. Každopádně už na nadcházejícím turné mohou návštěvníci koncertů očekávat kompletní živou a upravenou podobu alba "Spousta andělů" a závěrečná dubnová Lucerna by mohla být velice důstojným vyvrcholením.
Setlist: Skvělej nápad, Nebe v loužích, Nahá noc, Delfín, Když nemůžu spát, Spousta andělů, 17, Hříšná těla, křídla motýlí, Srdcotepec, I Think I'm Paranoid (
Garbage), Pár důvodů. Přídavky: You're A Creep, Thank U (
Alanis Morissette), Zvláštní zájem, Voda živá
Aneta Langerová, Palác Akropolis, Praha, 17.2.2005