Připravte si padesát kilo skvěle zahraného blues, pět lopat původního rokenrolu, tři kolečka budovatelského slovníku a to vše smíchejte s pytlem svérázného humoru. Možná vám také potom vznikne hudba, kterou praotec slovenského blues Ján Litecký Šveda se svým Víťazným traktorem pochystal na své zatím poslední, bezejmenné album.
8/10
Víťazný traktor - Víťazný traktor
Celkový čas: 46:55
Skladby: Ej, chlapci premilí, Tatraplán, Stratený text, Zlá cesta, Mušľa, Vrack rock, Psí rock, Zlá nočná chvíľa, Feferónky, Väzenské tiene, Labyrint, Don’t Be Cruel, Baby Chat You Want Me To Do, Balda o Babylone, Víťazný traktor, Tatraplán (údernická premiéra)
Vydavatel: Indies
Uskupení okolo Jána Liteckého Švedy si svoje blues umí užít. Bez rozpaků přiznávám, že jakékoliv pokusy o střízlivou analýzu této hudby mi přijdou malicherné, protože
Víťazný traktor je především ztělestněním radosti ze hry a svébytného humoru. Tady se kašle na nějakou přehnanou vážnost, kterou se mnozí novodobí bluesmani vyznačují. Přesto je ale tvorba Víťazného traktoru (původně měl Ján Litecký tento název schovaný v záloze pro eventuelní punkovou skupinu) pečlivě procítěná. Zilionkrát použité postupy se zde s lomozem střetávají s texty, které jsou povětšinou vtipné, někdy pravda i krapítek slabší.
"Kolegyňa čo má ráda Iljiča / kůpila si červeného Moskvyča." Buď vám do ucha půjdou rovnou nebo vůbec. Nejprve jsem netušil, jak se k tomu všemu postavit, teď už, zdá se, alespoň čenichám kolem.
Jistým vodítkem je už obal aktuální desky, inspirovaný estetikou Rudého práva. V písních se pak setkávají reálie naší totalitní minulosti s poetikou bardů amerického delta blues. O paskvilu ale nemůže být řeč. Je to totiž místy skutečně náramná švanda a v tomto případě světí prostředky, povětšinou se totiž nejedná o legraci lacinou.
Blues Víťazného traktoru je skutečné a smíchané v bujabéze s "budovatelskými" texty vůbec neskomírá. Důvod je prostý. Švedovo blues je prostoupeno skutečnou láskou ke kořenům žánru, ovšem zároveň nahlíženo z patřičného odstupu. Kromě Švedy na albu exceluje harmonikář Erich "Bobeš" Procházka, ale i zbytek kapely z desky působí velmi přesvědčivě. Hlavním hudebním zdrojem je "meziválečné" blues z Mississippské delty a oproti starším deskám i to z let padesátých. Je s ním však nakládáno dle potřeby. Často je elektrifikováno nebo naroubováno na původně jiný žánr. Elvisův rokenrol "Don't Be Cruel" je sice zahrán s originálním anglickým textem, nicméně ve zcela jiném, značně pomalejším, zkrátka bluesovém tempu, což skladbu posouvá o poznání jinam. Zato "Baby What You Want Me To Do" Jimmyho Reeda by v Liteckého podání znudila i otrlé návštěvníky českých country barů vybavených jukeboxem. Závěrečná píseň "Víťazný traktor" nabízí jakýsi amalgám celé desky - výborně zahrané blues s vtipně ironickým textem.
Nejspíš je ale také důležité říct, že hudba Víťazného traktoru je zejména, a to bez urážky, pro staromilce. Pokud totiž hledáte muziku, která je aktuální a chcete být trendy, tahle deska vás vůbec nemusí zajímat. Jenže nemyslíte, že je občas záhodno se na surfování po vlnách obecného vkusu vykašlat a osvěžit si hlavu něčím natolik tradičním, až je to netradiční?
Víťazný traktor není nic těžkého, ale zároveň mu je nutné přiznat odvahu kombinovat zdánlivě nezkombinovatelé. Nad "oldskůlovým" rokenrolem Šveda pěje:
"Nemám telefon / nechci mít mobil / a tak dievča pošeptať chcem ti do úška / jako morskej můšli, abys neúšla." Jen pro informaci, Ján Litecký, takto prezident Slovenské bluesové společnosti, je považován za prvního skutečného slovenského bluesmana a jeho přínos tomuto žánru netkví jen v muzicírování, ale o blues i aktivně píše. A když jsem ještě před poslechem desky zjistil, že mu vloni vyšla kniha "Blues na Slovensku", čekal jsem nějaký studený, příliš seriózní počin.
Opak je pravdou. Jestli máte rádi starý rokenrol a blues, deska Víťazného traktoru vás přinejmenším dobře pobaví.