Skupina, která si prapůvodně říkala Easy Cure a jejímž mozkem je od počátku charismatický Robert Smith, patří bezesporu mezi základní rock & popové pojmy osmdesátých let. V počátcích byli podobně jako jejich kamarádi Siouxsie & The Banshees silně ovlivněni punkem, který posléze přetavili do vlastního svébytného výrazu. Zprvu svižné písničky záhy vystřídaly stále temnější, depresivnější a pomalejší skladby s delší stopáží, aby ještě později zvítězily opět melodie, byť vždy halené do melancholie a plné nálad. Na svém debutu "Three Imaginary Boys" z roku 1979 jsou ovšem ještě rytmicky úderní a až suše struční. Písničky nepostrádají silné melodie, ale zároveň jsou ve své jednoduchosti často oholené na úplný základ, kapela tu také ještě funguje v pouhopouhém triu. Nicméně již zde najdeme dodnes platné poznávací znamení v podobě charakteristického zpěvu Roberta Smitha. Aktuální, samozřejmě vyčištěná a remasterovaná reedice ovšem ani trochu nezavání zatuchlostí a ono oprášení po letech ji vyloženě prospělo. Navíc dobrá zpráva pro fanoušky praví, že prý další desky budou následovat.

Novinková "deluxe edition" se skládá ze dvou částí. Tou první je studiově ošetřené původní album tří vymyšlených kluků. Ve vlně dnešního zájmu o retro by samo o sobě nebylo špatné si ho připomenout. Hit "10:15 Saturday Night" je už do historie pop-music zapsán zcela nesmazatelně a i mnohé další písně patří ke zlatému fondu skupiny. Jenomže ony tu jsou i další důvody. Například zvuk. Donedávna se například české desky daly od zahraničních docela dobře poznat na první poslech díky většinou zpackané (pokud vůbec nějaké) produkci a uniformnímu, zcela nenápaditému zvuku. Dnes už je situace lepší, ale přesto myslím, že i nyní, kdyby některá z domácích kapel přišla za zvukařem s něčím podobným, co můžeme slyšet z tohoto alba, se zlou by se u mnohých potázala. Vždyť kdo to kdy slyšel, aby kytara v pouhém triu byla spíše zastřená a upozaděná, zatímco důraz je kladen na bicí, které jsou mnohdy hlasitější než samotný zpěv! Kytarové vyhrávky a sóla jsou pak naopak přebuzená do maxima. A tak by se dalo pokračovat. Výsledkem je naprosto svébytný sound, který kapelu už tehdy výrazně odlišoval. Nápaditost a důslednost produkce pak můžeme ocenit hlavně ve srovnání s bonusovým druhým diskem. Až zas budete poslouchat nějakou českou desku se zpěvem, který nesmyslně přehlušuje bubny i zkreslenou kytaru, zkuste si vzpomenout na tuhle nahrávku. Silnou zbraní, která ani dodnes nezapadala prachem, je až odzbrojující jednoduchost. Pokud nepatříte k těm, kteří oceňují takové věci, jako je desetiminutové kytarové sólo, mohlo by vás to i po letech bavit. The Cure tu nerozmělňují nápady a každá píseň je přesně tak dlouhá, aby vyždímala z nápadu maximum a nezačala nudit. Výborně si pohrávají s náladami, na rozdíl od pozdějšího období ještě mají spoustu rockové energie a syrovosti. Dostatek invence je ostatně slyšet i ze svébytné úpravy Hendrixovy "Foxy Lady"

Zajímavostí, pro kterou stojí za to si tuhle kolekci poslechnout, je ovšem hlavně bonusové druhé CD. Je na něm rovná dvacítka raritních verzí skladeb z ranného období. Jestliže samotné album bylo nahráno metodou naživo za pouhých pět nocí, tady najdeme opravdové živáky a řadu demoverzí z let 1977 - 1979, tedy z období ještě před debutem. Skalní fanoušci sice můžou některé znát z neoficiální desky "Curiosity", ale valná většina jich je vydána poprvé, některé vůbec premiérově zveřejněny. Kapela tu zní mnohem syrověji a neučesaněji, teprve si razí a hledá svou cestu. Porovnávat různé verze stejné skladby je vážně zábavné, protože rozdíly občas opravdu nejsou kosmetické, třeba "10:15 Saturday Night" je tu hned ve třech odlišných verzích. Samozřejmě čím větší rarita, tím horší zvuk, ale pochybuji, že by to fanouškům vadilo. Ti naopak spíš zajásají nad občasnou účastí druhého kytaristy Porla Thompsona, který se v sestavě skupiny objevil až o několik let později.

Vždycky mám radost, když nová vydání osvědčených titulů nabízejí něco navíc, něco co je povyšuje nad obyčejné vyhánění peněz z kapes oddaných fanoušků. U této reedice se to podařilo nad běžný průměr. U bonusové části se navíc opět potvrdilo, že pokud je pod kompilací podepsán přímo někdo ze skupiny, je výsledek úplně o něčem jiném, než o tom, co najdeme na jen na úspěšných prodejích postavených výběrech vydavatelských firem. Graficky pěkně rozpracovaný původní design, dvojitý digi-pack a přebal z tvrdé fólie už jen dokreslují a podtrhávají výjimečnost této reedice. Svěží vzpomínka.