Důkladně popsat historii skupiny Genesis by nebylo na jeden jediný článek, který je spojen s recenzí kompilace "Platinum Collection". Ale je důležité připomenout, jak to vše začalo. Zakládajícími pilíři byli v roce 1966 Peter Gabriel, Tony Banks a Mike Rutherford, kdy každý fungoval již dříve v nějaké té skupině. Jméno Genesis vzniká o rok později, kdy skupina podepisuje smlouvu s vydavatelstvím Decca. První deska "From Genesis To Revelation" vyšla v roce 1969 a byla propadákem, tehdy se jí neprodalo více jak šest set padesát kusů. Druhé album "Trespass" vychází o dva roky později a již na ní bubnoval Phil Collins. Další zásadní změna přišla v roce 1975, kdy po vydání dvojalba "The Lamb Lies Down On Broadway" (1974) a ukončení následného velmi úspěšného turné odešel Peter Gabriel bez udání nějakého oficiálního důvodu. Za mikrofon se postavil Phil Collins, který v osmdesátých letech odstartoval svou sólovou kariéru, Mike Rutherford se blýskl projektem Mike & The Mechanics. "Platinum Collection" důkladně mapuje na třech discích vývoj skupiny, která v každé dekádě zněla jinak a procházela logickým hudebním vývojem.

Kompilace jde proti toku času, tedy až na jednu výjimku. Tou je skladba "Calling All Stations", která ukončuje první disk, je však služebně nejmladší položkou, pochází totiž z poslední stejnojmenné řadovky z roku 1997, na které po odchodu Collinse zpíval Ray Wilson ze skupiny Stiltskin, chybí mi tu však pilotní singl "Congo". Disk číslo jedna začíná vydařeným comebackem "We Can't Dance" (1991, album vyšlo po pětileté pauze) s vynikající dvojicí "No Son Of Mine" a "I Can't Dance". Velmi hitové "Invisible Touch" (1986) je tu zastoupeno kompletně všemi pěti singly a hned ten první "Invisible Touch" je jediným No.1 hitem skupiny na obou stranách Atlantiku. "Tonight Tonight Tonight" nebo "In Too Deep" jsou skvosty, které se neoposlouchají. Úžasná kompozice "Mama" s velmi zajímavou smyčkou bicích a strukturou skladby má své místo na desce "Genesis" (1983). Tento disk taktéž jako jediný přináší nějakou tu raritu - tou je skladba "Paperlate" z épéčka "3x3" (1981), které je dnes nesehnatelné.

Druhý disk je přenesením z let osmdesátých do sedmdesátých. Desky "Abacab" (1981) a "Duke" (1980) - ta jako první v historii skupiny zdolala vrchol žebříčku v Anglii - představují už jasný hitový potenciál, kterým disponuje rukopis Phila Collinse. Tento zvrat v tvorbě Genesis vyvrcholil právě na "Invisible Touch". Z tohoto období stojí určitě za zmínku singly "Keep It Dark", "Turn It On Again" nebo balada "Misunderstanding". "...And Were There Were Three..." z roku 1978 přineslo první větší hit skupiny "Follow You Follow Me" a na téhle desce Genesis začali opouštět vody art rocku. Poslední disk představuje období s Peterem Gabrielem a je jasně cítit rozdíl, jakým směrem Genesis šli pod taktovkou Gabriela a jak se tahle parta proměnila během kormidlování Collinse. Typickou ukázkou je skoro dvacet tři minut trvající opus "Supper's Ready" ("Foxtrot" / 1972) nebo skladba "The Knife" z "Trespass", což je druhá skladba z "Platinum Collection", pod kterou není podepsán Phil Collins.

"Platinum Collection" je luxusním a uceleným pohledem na tvorbu této legendy. Genesis umějí oslovit i po tolika letech a mnoho skladeb má ono kouzlo věčnosti. Většina skladeb druhého a třetího disku prošla novým mixem Nicka Davise - nenechte se tedy zmást, že se jedná o nové remixy, došlo jen k přemixování studiových záznamů a ve výsledku je to ku prospěchu věci. Výpravný booklet s mnoha zajímavými informacemi dělá z této kompilace velmi povedený kus, i když není v hitorii první a možná ani poslední. Nezbývá než jen doufat, že se dočkáme ještě nějakého dalšího comebacku a pokud ne, je "Platinum Collection" příjemným pohlédnutím a uzavřením činnosti Genesis.