Pětice odhodlaných rockerů Saliva valí své kytarové pecky tak, aby se na jejich naleptanou vnitřní stranu nachytalo co nejvíc fanoušků. Co to znamená? Že jsou takovou metalovou mucholapkou, která je z jedné strany drsná, snad až ostrá, ale jen co ji otočíte, přilepíte se na pocukrovanou, lepkavou stužku. Výrobní technologie to samozřejmě není nijak nová, doslova fenomenální úspěchy s ní v posledních pěti letech slavili například křesťané Creed. Skupina Saliva z Memphisu se jejich průnikem na vrchol dobře poučila a záměrně se nezbavila hrubozrných riffů, aby nepřišla o silnou rockerskou komunitu v USA. Na svém čtvrtém albu "Survival Of The Sickest" předvádí dost možná nejkonformnější výkon za svou kariéru. A pochopitelně i nejprodejnější, tak už to přece chodí.

Když jsem o formaci Saliva slyšel poprvé, bylo to někdy na konci devadesátých let, v době rostoucího zájmu o rap-metal a nu-metal. Zpoza oceánu přicházely zprávy, že Jižané jsou dalším přírůstkem bující scény, která se rekrutovala především ze západního pobřeží, případně z New Yorku. Nadšení jim ale vydrželo jen krátce, protože alba z nového milénia už s rapem ani nu-metalem nemají nic společného. Zvlášť poslední "Survival Of The Sickest" se spíše hlásí k tradici hardrocku, s přesahy do stoner rocku a post-grunge. A pochopitelně popu, protože jímavé melodie a zklidněné vybrnkávání, které zabírá dobrou třetinu CD, nic jiného není.

"Survival Of The Sickest" otevírá výborná vypalovačka "Rock & Roll Revolution", v jejímž rámci dává Saliva na srozuměnou, že v nich buď tepe ostré srdce, anebo to alespoň umějí perfektně imitovat. Je to zkrátka přesně ten typ songu, který milovníka rocku chytne šlapavými kytarami v kombinaci s mužným vokálem. Pak ale postupně přijde probuzení, neboť Saliva nechtějí, aby si o nich někdo myslel, že jsou potetovaní maníci, kteří valí jednu rychlotonážní pecku za druhou. Přesně jako ti Creed. Ještě druhá "Bait & Switch" dokáže rozhýbat, ale už ji zbytečně kouskují roztříštěné přechody. Trojka "One Night Only" sice odsýpá ve skočném tempu, ale člověk se přitom nezbaví dojmu, že to je takový rádiový rokec zabalený do jen trochu hrubšího pytle. Ještě jedno jméno se mi v souvislosti se Salivou vybaví - Stereomud, zaniklý projekt členů obnovených Life Of Agony. Na rozdíl od nich ale memphiští rodáci postrádají syrovou agresivitu.

Dokavad Saliva pálí od boku a nesnaží se za každou cenu zalíbit, lze ji vnímat jako zdařilý produkt komerčního metalu, který nijak nevyniká, ale zároveň je tak nějak poslouchatelný. Průšvih jsou ale ty zakleté ploužáky, které Američané asi tolik milují, že je všichni ti seattelští pohrobci se Salivou a Hoobastank v čele skládají jako na běžícím páse. A právě kvůli písním typu "No Regrets (Vol. 7)", "I Want You" nebo "Open Eyes" čpí deska "Survival Of The Sickest" mainstreamem a komercí víc, než by bylo nutné. Speciálně z "Open Eyes" cáká kýč takovou silou, až posluchač musí sáhnout po ubrousku a pořádně si utřít obličej. Škoda, Saliva evidentně dokáže složit solidní hardrockový singl, ale vzhlížením k nepříliš přesvědčivým výšinám se paradoxně snižuje. Obchodní potenciál to jistě má, nakonec to má i potenciál umělecký, ale ten je zbytečně ponižován a dobrý dojem ze slušných kousků shazují dolů ty nudné cukrdliny.