Euroconnections je unikátní projekt, který k nám vytrvale přiváží mladé originální a progresivní umělce především z Francie a Německa. Tentokrát se v pražském Paláci Akropolis uskutečnilo hned dvoudenní setkání kapel z Čech, Berlína a Paříže. Já jsem navštívil den první, pondělí 13. prosince, kdy se představili Stephunk T. a Ez3kiel. Breaky ovlivněný band Štěpána Tůmy Stephunk T. je na své cestě už od roku 2000, nepodléhá žádným tlakům a pomalu se formuje do jasných tvarů. Má venku první singl a hotové webové stránky, kde je ke stažení další materiál z nadcházející desky. Personální základnu saxofonisty Radima, tenoristy Matouše a scratchera Bici nedávno rozšířil perkusista Jay a bubeník Pompo (stejně jako Matouš hraje v kapele Madfinger). Nejnovější je pak výměna trumpetisty za Zdenyho Šaka. Pilotem tělesa je veterán a multiinstrumentalista Štěpán Tůma, který se chopil baskytary.

Ačkoliv se na Euroconnections začíná už v půl osmé, Stephunk T. přišla podpořit řada přátel a fanoušků, takže sál byl slušně zaplněný a zvuk řádně našlápnutý, za což patří dík "našemu" přednímu zvukaři Bertovi (původem Holanďan). Tempo drží Stephunk T. kolem 80 bpm, ale dechy, bicí, scratche a basa ho dokáží patřičně rozfrázovat a publikum náležitě rozvlnit. Radimova flétna a saxofon mají velkou moc, jako MC však stále pokulhává. Jejich krátký set pomalu gradoval a vyvrcholil v poslední skladbě funkovým breakem, kdy Štěpán začal hrát na basu slap a Radimo na alto saxofon se hudebně vyřádil s Matoušem na tenor. Ten dokáže člověka nakopnout, když se do něj umí pořádně fouknout, a shodli jsme se, že Matouš to vymetá řádně odspoda. Ačkoliv jsou Stephunk T. jedním z nejambicióznějších projektů české taneční scény, koncertu bylo co vytýkat. Trumpetista není zatím sehraný tak, jako momentálně provozu neschopný Karel. Bica za gramofony sice umí pár triků, ale mohlo by to být i lepší, a naopak Jay by na conga i djembe zasloužil prostoru více.

Druhá část Euroconnections patřila francouzské trojce Ez3kiel, která ve stejné sestavě rozvíjí svůj zvuk a vizuální tvorbu už od roku 1999. Spoustu audiovizuálních motivů z koncertu najdete mimochodem na www.ez3kiel.com. V sestavě basa, bicí a mašinky, generující šílené spektrum zvuků, dokázali vyždímat ze svého potenciálu maximum. Skladby, které začínaly jako letní vánek, se rozevlály do kakofonické vichřice, aby se v závěru úplně rozplynuly třeba v samplovaném arabském zpěvu. Od dubových a trip-hopových rytmů přecházely do lámaných a skočných beatů a vzaly nás na slušný výlet do neznáma.

Projekce na dvě plátna za kapelou se rozjížděla pomalu, jako když vylaďujete obrazovku radaru, ale postupem času mě hra struktur, měnících se do živých obrazů v dokonalé symbióze s hudbou, úplně vtáhla. Surrealistické vize hodinového strojku doprovázené chaotickým tikotem se rozvíjely do tance balerín se zubatými kolečky v temném nekonečnu vesmíru. Ohnivé struktury lávy, či mozkových buněk ve žlutočervených barvách mi nejednou asociovaly samotné peklo. To, měnící se do tančící nahé dívky s třesoucími se prsy, mělo zase silně erotický náboj. Projekce byla skutečně tak strhující a dokonale sladěná s hudbou, že publikum na ni reagovalo stejně jako na hudbu samotnou, což se nestává na každé akci s vizuálním doprovodem. Opět musím zmínit perfektní zvuk ze strany zvukaře i kapely, která neměla problémy s přechody od živých bicích k elektronickým, šlapalo to pořád stejně a ke konci zazněly naživo i takové nu-skool breaky, že by se Adam Freeland posadil na svůj nafoukaný zadek. Po dlouhotrvajícím potlesku nás Ez3kiel odměnili téměř metalovým pekelným nářezem. A byl konec. Díky.

Stephunk T., Ez3kiel, Palác Akropolis, Praha, 13.12.2004