Marie Fredriksson, členka skupiny Roxette, si nedávno prožila těžké chvíle. 11. září 2002 upadla ve své koupelně a se zraněním hlavy byla odvezena do nemocnice. Lékaři jí objevili nádor na mozku, který jí později operativně odstranili. Navzdory tomu se už v lednu roku 2003 objevila opět na veřejnosti, aby společně Perem Gesslem převzala cenu za úspěchy Roxette od švédského krále. Po dvou letech rekonvalescence se Marie vrací na hudební scénu se svým již pátým řadovým sóloalbem (čtyři předcházející + výběr největších hitů byly nazpívany v její rodné švédštině). Nahrávání započalo již před diagnózou rakoviny a pokračovalo, jakmile se Marie cítila dostatečně silná. Kromě toho, že se jedná o její první sólové album v angličtině, je také prvním, které je oficiálně vydané i mimo Švédsko.

Rozhodně nemůžu říct, že bych měl v malíčku Mariinu sólovou kariéru, ale slyšel jsem pár skladeb z výběrovky "Äntligen" a nutno říct, že "The Change" je oproti předchozí tvorbě výrazně rockovější. Celé toto album vůbec zní jako takový malý rockový koncert. Některé skladby jsou navíc obohaceny o orchestr, což jim rozhodně přidává na kráse. Při jeho poslechu rozhodně nemám pocit, že by bylo nějak vyumělkované, ale někdy si říkám, že si producent a zároveň Mariin manžel Mikael Bolyos mohl u některých skladeb více vyhrát, protože jsou si často hodně podobné. Na druhou stranu má album charakteristický zvuk a já jsem díky tomu přesvědčen, že přesně takhle to mělo být.

Úvodní skladba "The Change", která dala jméno celému albu, je jednoznačný otvírák, který skvěle předznamenává, co v následujících padesáti minutách uslyšíme. Z textu je patrné, že inspirací pro tuto skladbu byla Marii rakovina. Hudebně se jedná o velice silnou a energickou skladbu. Zároveň je to jedna z nejlepších věcí, co lze na albu slyšet. Druhá "2:nd Chance", vydaná jako první singl, je úplným opakem "The Change". I když název předznamenává, že by se mohlo jednat o další píseň o rakovině, jedná se o love song. V rychlejší "All You've Gotta Do Is Feel" mám pocit, že poslouchám spíše Sheryl Crow než Marii Fredriksson. Ne snad proto, že by měly tak podobné hlasy, ale z důvodu, že se tato píseň hodně blíží ke stylu Sheryl. I když je to docela dobrá písnička, utvrzuje ve mně přesvědčení, že Mariin hlas se hodí mnohem více do pomalejších věcí. Přesně do takových, jakou je "April Snow", kde je zpěv přes minutu a půl doprovázen pouze jednou kytarou a teprve potom se přidá celá kapela a později i sbor Grace Gospel Choir. Následuje opět rychlá píseň "Love 2 Live", která hodně připomíná "All You've Gotta Do Is Feel". Skutečným skvostem je pětiminutová "Mother", pojednávající o Mariině vztahu s její zesnulou matkou. Zajímavostí je, že zpěv k této písni byl nahrán pouze jednou. "Many Times" byla pro změnu nahrána live s kapelou ve studiu. Druhý singl, taková milá pohodovka, "All About You" je dalším love songem na albu. Stylově se odlišuje od ostatních věcí hlavně absencí výraznějších elektrických kytar. Velkým překvapením pro mě bylo zařazení klasiky "The Good Life", kterou si v minulosti zpívali už např. Frank Sinatra nebo Tony Bennett. Přestože jde o vydařenou coververzi, která koncepčně na album dobře zapadá, nevadilo by mi, kdyby se zde vůbec neobjevila. Oproti tomu "Bad Moon", napsaná původně pro Roxette, je jednou z těch nepostradatelných. Pokud bych měl zvolit nejlepší počin alba "The Change", byla by to právě tato píseň. Předposlední "A Table In The Sun" jakoby uklidňovala rozvířenou atmosféru elektrických kytar. Dalo by se říct, že zároveň ukončuje celé album, ale ve skutečnosti tomu tak není. Na samotný závěr byla ještě jednou zařazena "The Change", tentokrát však elektrické kytary vystřídal symfonický orchestr Sotckholm Session Strings. I zde skvěle vyniká Mariin nádherný hlas, který v původní rockové verzi občas trochu zaniká.

Producentem celého alba se stal Mariin manžel Mikael Bolyos, který na album zároveň autorsky přispěl pěti písněmi. Dalších pět pochází z pera zpěvačky samotné (konkrétně "The Change", "2:nd Chance", "April Snow", "Bad Moon" a "A Table In The Sun"). Neodmyslitelnou součástí jsou samozřejmě texty, které jsou na tomto albu skutečně vydařené, a co je hlavní, každý z nich je jiný. Ono přeci jen od zkušených lidí, jako jsou Marie a Mikael, je něco takového více než očekávatelné. Mezi nejlepší kousky bych určitě zařadil Mikaelovu "Mother" a Mariinu "The Change" (o ní zpěvačka dokonce prohlásila, že ví, že při jejím psaní Bůh vedl její ruku).

Z předchozích řádků je zřejmé, že na mě album "The Change" zapůsobilo velmi kladně, ale přesto musím říct, že od Marie jsem ale čekal trochu víc. Nemohu se zbavit dojmu, že v některých písních něco chybí a jsou jakoby nedokončené. Navzdory tomu je "The Change" hodně osobní album, při jehož poslechu nabývám pocitu, že poslouchám hudbu, která byla napsána a nazpívána celým srdcem.