Scooter se stali základem importu komerčně laděné taneční muziky z Německa. Již dávněji jsem na našem serveru psal, že dance scéna u našich západních sousedů se dostala do jakéhosi mrtvého bodu, o kterém může svědčit i zrušená letošní Love Parade. Scooter však našli osvědčený recept, kterým své fandy a tancechtivé lidi baví již od debutu "...And The Beat Goes On" (1995), na kterém našly své místo megahity "Hyper Hyper", "Move Your Ass!" nebo "Friends". Od té doby srší ven desku za deskou a občas zabodovali i v usedlé Anglii se svými, pokud to tak mohu nazvat - popěvky, nejlépe se dařilo singlům "Let Me Be Your Valentine" nebo "The Logical Song". Občas se pustili i do coverů, z nichž "Rebell Yell" od Billyho Idola nebyl zrovna špatný. Na své novince "Mind The Gap" již Scooter zanevřeli na jakékoliv objevování a vsadili na osvědčený recept, úletem trochu mimo je singl "Shake That!". Jako celek však nic objevného, vyloženou podpásovkou jsou pak zařazené coververze.

Po úvodní předehře "Killer Bees", kdy z repráků zní hejno divokých včel nebo sršňů a vám naběhne kůže (pokud na tato "roztomilá" zvířátka máte alergii, raději tento track přeskočte), na vás čeká aktuální singl "One (Always Hardcore)", ten však je plagiátem největším - je to klasický scooterovský track, ve kterém se tahle parta hic důkladně vykrádá. Pak již přichází zmíněná "Shake That!", kde je naznačen pokus o jakýsi funky disco sound se samply z písně "Shake Your Booty", nic zásadního to však není. Hit "Jigga Jigga!" je opatřen vokální částí ala Enya a skladby "Trance-Atlantic" a "The Chaser" jakoby z oka vypadly z tvorby trance šílence Kai Tracida - prostě vykrádačka největší. Ale ke zlatému hřebu patří umístěné coververze. "Stripped" od Depeche Mode je ještě v rámci snesitelných možností, i když H.P. Baxxter hlasově na Davea Gahana nemá ani ve snu. Fatálním errorem je však inspirace písní "All I Wanna Do" od Sheryl Crow, to mi doopravdy proběhla po zádech husí kůže. Nejen vokál z oněch old "šmoulovských" hrátek, ale takovou hrůzu by nerozdýchal ani můj kolega Pavel Parikrupa (= velký fanda Sheryl). Myslím, že kdyby tuto "krásnou" úpravu zaslechl, dostavil by se u něj náhlý kolaps a zatmění mysli, šlehl by klíči od své kanceláře a stal by se dobrovolným učitelem hudební výchovy a s dětským sborem by během jednoho dne dokázal natočil lepší verzi, než co z tímto skvělým kouskem udělali Scooter.

Bonusem limitované edice je koncertní záznam z Hamburku ze zatím poslední koncertní šňůry "We Like It Loud Tour". Necelých padesát minut trvající rádoby "záznam" přináší živé "best of" album Scooter. V některých pasážích se nemohu ubránit dojmu, že se hodně upravovalo ve studiu. Po mohutném a pompézním "Intru" Scooter spustí hit za hitem. Už jen tato přehlídka jasně ukazuje, že toto trio již dávna ztratilo ze své síly a nápaditosti. Pryč jsou doby, kdy skvěle znělo "Hyper Hyper", "Friends", How Much Is The Fish?" a "Let Me Be Your Valentine". Novější hity prostě omílají již objevené - ať už mluvím o "Maria (I Like It Loud)", "Weekend!" nebo "Jigga Jigga!". Skvostně na koncertu zapadla z debutu zařazená věc "Waiting For Spring". V druhé polovině je oznámena akustická verze hitu "Fire", rozezní se však "Break It Up" - jediná balada z tvorby Scooter, ve které živě H.P. lehce hlasově nezvládá a divím se, že když si se záznamem pohrávali ve studiu, že toto nedorozumění neodmazali.

"Mind The Gap" je další deskou od Scooter, která zafunguje u fandů téhle formace a skvěle si na ni zapaří na nějaké párty. Pokud hledáte něco neobjeveného, na této desce nic takové nenaleznete. Scooter jedou v tom svém zaběhlém kolotoči a utočí s další deskou ducek na diskošku bez sebemenší snahy o improvizaci a nový experiment. Škoda, tahle sranda brzy omrzí a obal se snahou upoutat na heslo "Scooter jsou underground a klubová záležitost" se jaksi mine účinkem.