Když se poprvé objevila chlapecká skupina Boyzone, asi těžko někdo odhadoval, že se ještě po deseti letech bude psát o některém z jejích členů. Když ale Boyzone vydali na tehdejší boybandy hodně vyspělé album "A Different Beat", prorokovala se této skupině ještě zajímavá budoucnost. Nicméně ani Boyzone se nepřenesli přes osud podobných seskupení a po třetím albu a jednom výběru se rozpadli. Nebylo to nic nečekaného, Ronan Keating, který po celou dobu Boyzone autorsky táhl, již na kompilaci největších hitů "...By Request" předznamenal, že na své sólové kariéře začíná tvrdě pracovat. Od té doby vydal tři řadové desky, ze kterých vyšlo více jak deset hitů, které Ronan Keating nemá vůbec problém dostat do rádií. Takováto kariéra si již zaslouží rekapitulaci.

Výběr lze rozdělit celkem na tři části. První z nich je singlová část, která je seřazena pěkně chronologicky, tudíž první skladbou nemůže být žádná jiná písnička než "When You Say Nothing At All" z filmu "Noting Hill", která v podstatě předznamenala sólovou kariéru Ronana Keatinga. Následují další singly, u kterých se nemá smysl nějak zvlášť zastavovat, protože je stejně většina zná. Vypíchnu snad jen ty nejzajímavější. Abych se přiznal, ač jsem věděl o tom, že Ronan Keating spolupracoval s Bryanem Adamsem, vůbec jsem netušil, že doprovodný vokál v "The Way You Make Me Feel" patří právě jemu. Jednou z těch nejpovedenějších písniček v kariéře Ronana je bezesporu neuvěřitelně živá "Lovin' Each Day", z druhého, asi nejméně povedeného alba "Destination" (což je trochu paradox), kterou pro něj složil Gregg Alexander ze skupiny New Radicals. Poslední písnička, u které bych se zastavil, je duet "Last Things On My Mind" s LeAnn Rimes. Ač ji slyším již na třetím albu, které recenzuji, nepřestává mě dostávat a v duchu velebím toho, koho napadlo dát tyto dvě zdánlivě nespojitelné stara dohromady.

Druhá část je asi nejzajímavější. Patří sem tři písničky, které již můžeme znát z dob Boyzone a vlastně i z dob dávno minulých. Tyto songy v dobách Boyzone prý Ronan vybral, ti je poté znova přezpívali a ze všech se staly obrovské hity. Nyní je Ronan Keating nahrál znova, ale již ne ve stylu Boyzone, ale naopak se jim snaží vtisknout zpět podobu, kterou měly původně. První z nich je "Father And Son", ke které si dokonce přizval zpěváka jménem Yusuf, jehož hlas až neuvěřitelně připomíná hlas Cata Stevense, od něhož tato pecka pochází. Navíc díky tomu, že jsou zde použity pouze akustické kytary a piano, máte pocit, že jste se ponořili o několik desítek let zpět. To samé lze napsat i o následující "Words" z repertoáru slavných Bee Gees. U ní nezní jen akustická kytara, ale dokonce koncertní klasická kytara v doprovodu smyčců a lehkých doprovodných vokálů. A teď si představte, že v podobných intencích se odehrává i "Baby Can I Hold You" od Tracy Chapman. Jen místo smyčců hraje doprovod kytaře akordeon. Opravdový bonbónek. Myslím si, že takovouto podobu měl Ronan na mysli od začátku.

Třetí a zároveň nejmenší část tvoří dvě nové písničky. První "I Hope You Dance", která se stala i singlem z tohoto výběru, a vlastně i následující "Somebody Else", nijak zvlášť nevybočují ze stylu Ronana Keatinga. Ale opět v nich můžeme obdivovat onu irskou zpěvnost, kombinovanou se schopností měnit během písničky nálady od těch smutnějších k těm veselejším.

Za normálních okolností, tedy nebýt druhé části, by to byl běžný solidní výběr na 7/10, ale právě za tu část, kde naprosto neočekávaným způsobem předělal někdejší hity Boyzone, respektive velikánů světové hudby, musím přidat další jeden bodík. K tomu všemu ještě najdete v bookletu ručně psaný Ronanův komentář ke každé písničce na "10 Years Of Hits", kde se dozvíte i několik zajímavostí o jejich vzniku. Nezbývá než popřát hodně štěstí do dalších deseti let. Snad si během nich Ronan Keating udrží svůj standard a my si budeme moct za deset let poslechnout podobně kvalitní výběr.