Vezměme to pěkně po pořádku. To zvíře na bookletu se jmenuje Sadie a jeho páníčkem je jistý Marc Moulin, belgický muzikant, kterému se navyklo přezdívat kmotr electro-jazzu. Od samého počátku své hudební minulusti se snažil dělat hudbu, která si skrze nejrozmanitější fúze a podoby - veskrze právě přes elektronickou taneční muziku - snaží najít cestu k ranému jazzu. Ať už tomu tak bylo ve funkci kapelníka jazz-rockového komba Placebo (jeho spojitost se stejnojmennou britskou partičkou byste hledali marně), v electro-popovém tělesu Telex, či na na tři roky starém sólovém albu "Top Secret", neustále se k jazzu vracel, rozvíjel ho a překvapoval své okolí. Svým drzým muzikantstvím a sklony ignorovat žánrové hranice oslovil milovníky hudby mnoha stylů a vysloužil si pověst jakési renesanční postavy hudebního světa. Nyní před námi stojí s novým počinem, kterému zábavný aspekt vepsal už do samotného názvu - "Entertainment".

Ve studiu, kde zároveň zastával roli producenta, seskupil Moulin kapelu, složenou z vokalistky Christy Jérôme, trumpetisty Berta Jorise a vlámského perkusionisty Petera Schneidera. Tento kvartet za pomoci několika hostů společně nahrál desku, která je příjemná, elegantní a vůbec tak nějak sympatická. Kdo však čeká smršť energie, asi bude zklamaný - skladby se nesou ve vyklidněném, odpočinkovém tempu, které se spíše než na taneční parket hodí do nějaké té romantikou vonící kavárny.

Deska "Entertainment" je otevřena písní "Silver (Who Stole The Groove?)", která je jakousi poctou legendě hard-bopu, pianistovi, skladateli a kapelníkovi v jedné osobě, Horaceovi Silverovi. Moulin ve skladbě použil sampl Silverova proslovu z úvodu nahrávky "Doin' The Thing - Live At The Village Vanguard", pořízené na koncertu ve Village Gate v New Yorku roku 1961. Během neustále se opakujícího poselství "We'd like to have you all join in with us on this one and help us find the groove," jež je doplněno pronikavým vokálem Christiny Jérôme, vynikají na pozadí basy a kláves dechy dvojice Bert Joris a Fabrice Alleman, činící dojem spontánní improvizace - krásná, pohodičková věc, jako stvořená pro ospalé podzimní odpoledne. A ve stejných náladách se nese celý zbytek desky. Přestože jde o electro-jazz, elektronika jakoby zde byla jen pouhá nenápadná kulisa, vratký základ pro vynikající živé nástroje. Tu dominuje trumpeta, tu klávesy, jindy zase kytara, přičemž základ je vždy stejný - do puntíku promyšlená harmonie a melodická rozmanitost v rámci každé skladby.

Na druhou stranu, přese všechny nápady a variace působí deska poněkud jednotvárně. Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že na vině není způsob, jakým je ta či ona píseň vystavěna - ať už se bavíme o složitých melodiích, či o minimalismu nástrojového obsazení, z něhož Moulin těží maximum, můžeme pouze chválit. Na "Entertainment" však chybí skladby, které by nějak osvěžily její nekonečně pozvolné, zadumané tempo, schází zde svižnější kusy, jež by trochu probraly onu ospalou atmosféru alba. Jazz má přece i jiné podoby, než jaké Moulin napříč touto desítkou muzikantských exhibic neustále omílá. Kdyby vzal na vědomí i je, teprve potom by šlo o tu pravou zábavu.