Dlouho předlouho se čekalo na novou desku Rammstein. Poslední kousek "Mutter" vyšel před třemi roky, pozdější koncertní záznam byl náplastí solidní, ale ne pořádně silnou. Pro to všechno se o "Reise, Reise" hovořilo dlouho před jeho vydáním. Fanoušci i kritici, jak už tomu bývá, spekulovali, zda se německé mašinérii podaří udržet kvalitativní úroveň, démonickou teatrálnost a uhrančivou mrazivost. Vždyť jejich nehumánní projev přímo vybízí k sebevykrádání a utápění se v hutných riffech a germánských výkřicích. To se naštěstí na jejich čtvrté studiové desce nestalo, ačkoli hodnoty "Mutter" nedosahuje. Jenže to po berlínském sextetu mohl chtít asi jen málokdo, vrcholná díla se podaří zopakovat jen výjimečně.

Zatímco na "Mutter" byste jen stěží hledali pecku, která by nezapadala mezi ostatní, písničku, která by vás nudila, na "Reise, Reise" takové - bohužel - najdete. Je to hned první, stejnojmenná skladba, která doslova stojí a padá s charismatickým zpěvem Tilla Lindemana, jenž z popela pozvedá nevýraznou melodii i nevýrazné aranže. Pravým opakem je dvojka "Mein Teil", věc, v níž se Rammstein inspirovali německým kanibalem Arminem Meiwesem. Burácivé kytary se střídají s infantilním přednesem a v refrénu se zpívá: "Potom jsi to, co jíš / vy víte, co to je / kus mého těla". Po opěvování zvráceností, jak to umí jenom Rammstein, nastoupí typická "Dalai Lama" - nechybí dětské vokály, silná melodie, přechody z agresivity k jemnosti. Následující "Keine Lust" je podobně jako počáteční "Reise, Reise" příliš rozvláčná, pouze rozmělňuje atmosféru.

Pak ovšem deska pokračuje v rychlém sledu skvělými kousky: atypickou akustikou s intenzivní rytmikou "Los", singlovou angloněmeckou kritikou "Amerika" a dost možná nejlepší písní alba "Moskau". Ta je až překvapivě přímočará, skoro by se chtělo říct, že to je takový ledový nu-metal. Melodie totiž útočí na posluchače i na Rammstein nezvykle emotivně, což umocňují rusky zpívané verše. A dál? Dál to jsou prostě Rammstein. Zbývající čtyři skladby sice nedosáhnou svou zajímavostí na "Mein Teil" či "Moskau", ale v žádném případě nesnižují přidanou hodnotu. Závěrečná "Amour" dokonce ukáže, že šestice má srdce a dokáže natočit procítěnou milostnou píseň (na jejich poměry). Svou jímavou atmosférou s křehkými chorály mi "Amour" připomíná výtečnou "Ce'st la mort" českého Krucipüsku.

Pro někoho, kdo ohrnuje nosem, jakmile k němu dolehnou hlučnější kytary a německé verše, bude "Reise, Reise" stejně jako celí Rammstein vždycky snůškou hudební bezútěšnosti a bezduchosti. Jenže oni se vyvíjejí a oproti "Mutter" lze opět najít několik dílčích rozdílů (akustická "Los", poslední "Amour" či kašpárkovská "Amerika"), které činí z Rammstein i přes zdánlivou stereotypnost v zásadě invenční kapelu. Ano, je kolem toho hodně divadla a němečtí řezníci se nepouštějí do žádných experimentů (kontroverzní texty jsou dobře promyšlenou image), ale tohle komediantství je vyváženo dobrou muzikou. Muzikou ideální do hal, kde se dá šlehat oheň, neméně ale příjemnou při řízení auta či vyklepávání plechu na střeše. Jediné, na co se "Reise, Reise" nehodí, je soustředěný poslech se sklenkou vína a partnerem po boku. Na to ale Rammstein nebyli nikdy. Zkrátka, es geht.