Skupina Ráj houbařů je typicky zábavovou sešlostí z Klecan. Letos - ačkoliv jste to s největší pravděpodobností nezaznamenali - vydala již druhou desku "Pinďour". K věci přistoupila statečně, avšak zároveň velmi neobratně. Více se dočtete v naší recenzi.
O kapele
Ráj houbařů se toho na internetu nedozvíte mnoho. Nějaká ta informace je k mání na
musicserver.cz, v podstatě to samé se dočtete na
freemusic.cz, pár zmínek uvádí žánrově zaměřený
punkrock.cz a nijak zevrubný není ani
oficiální web skupiny. Už tento fakt napovídá, že partička, zaškatulkovatelná jako hospodsky punková sešlost, velikou díru do světa zrovna neudělala, jinými slovy, že jde spíše o regionální záležitost pro nevelkou základnu posluchačů. Na druhou stranu nelze prohlásit, že jde o hudebně negramotnou bandu amatérů, byť k tomu mládenci nemají daleko. Ale pojďme pěkně po pořádku.
Nebudu tvrdit, že "Pinďour" je deskou, kterou bych si pustil vícekrát, než jednou do roka, protože to není pravda. Na této kapele je mi však sympatický fakt, že dokázala na vlastní náklady a v podstatě na koleni nahrát album, které má vzhledný booklet (digipack) a poslouchatelný zvuk. Bylo by jistě zajímavé sledovat, jakou změnou by muzikanti z Klecan prošli, dočkat se možností profesionálního studia, zkušeného producenta a důvěry velikého vydavatelství, které by jim poskytlo veškerý komfort, jakého se běžně dostává pochybným hvězdičkám typu
Rebeka či Jakub Mohamed Ali. Mimochodem,
Ráj houbařů je pro mě daleko více snesitelnější, než právě jmenovaní
kolegové - jdou do věci po hlavě, z jednotlivých písní je navíc cítit ustálený světonázor a snad i ujasněnost v tom, co chtějí. Zde však moje pochvaly končí.
Už po několika minutách poslechu je vám jasné, že muzikanti z Klecan se nemohou realizovat jinde, než na vesických zábavách, kde se auditorium mnohem více než na parketu, zdržuje u barů a na toaletách. "Pinďour" sice nabízí několik vtipných nápadů (svérázné zpracování známých momentů z filmového "Mrazíka", "Včelka", pojednávající o kresleném hmyzákovi Máje, která zaútočí na
Karla Gotta, citace z Bible v závěrečé v "Otče"), veskrze je však nahrávka jedna velká, protrpěná nuda. Po textařské stránce klecanští stavějí na vulgarním vyjadřování (např. straně ČSSD věnované verše
"krocani k nám přiletěli / mnoho škody nadělali / vostrou břitvou rozříznem je / na klacek je napíchneme / na kusy je rozsekáme / v plamenech je upálíme / naše pupky naplníme / na hajzlu je vykadíme" v písni "Krocani"), po stránce hudební jsou tak obyčejní, že si jejich melodické
nápady ani nezaslouží originální charakteristiku. A když nad tím tak přemýšlím, nezaslouží si celá deska ani delší recenzi.
Ne, vážně nemám radost z toho, když musím takto ohavně kritizovat, ale copak mohu jinak? Jediné, co lze
houbařům vzkázat, je: zavřete se do zkušebny, cvičte, cvičte a cvičte. Ani po muzikantské stránce, ani co se týče zpěvu to totiž není žádná sláva. Pokud to s hudební kariérou vůbec myslíte vážně, bude také potřeba přijít s nějakým výraznějším nápadem, tudíž bych zároveň doporučil naposlouchat spoustu skutečně cenné muziky. Hůl nad vámi rozhodně nelámu, ostatně Kabáti také nějak začínali. Naslyšenou za pár let!