Česko hledá SuperStar a Aneta Langerová jsou takřka fenomény letošního roku. Není snad jiné události, která by naši republiku zasáhla více, čemuž se po zkušenostech z ostatních zemí nelze ani divit. Konečně ale nastává doba, kdy se finalisté či finalistky, které opravdu chtějí být zpěváky či zpěvačkami, musí snažit přijít s něčím původním a ne pouze s uměle vytvořenými duety, či převzatými písněmi. První, kdo měl tu možnost a téměř i povinnost, je samozřejmě vítězka - Aneta Langerová, která prakticky za dva měsíce musela zvládnout vybrat si písničky, vše nacvičit a samozřejmě i je nahrát. Jak se říká, dobrá věc se podařila a vy se nyní můžete seznámit s jejími plody.

Aneta Langerová po svém vítězství všude prohlašovala, že jestli vydá desku, pak musí být rocková či také bigbítová. No, výsledkem je sice velmi líbivý poprock, který jí ale bezvadně sedí, a mám takový pocit, že přesně tento styl měla na mysli. Nečekejte tedy nic zvlášť tvrdého, spíše příjemnou kytarovku ve stylu slovenské Pehy. Co se týče producentské práce, velká pozornost je věnována Ivanu Královi, což je pochopitelné, ale ten je podepsán pouze pod pěti písničkami. Jaksi v pozadí zůstává výborně odvedená producentská práce Dana Hádla (Black Milk, Petr Rajchert aj.), a to ani nemluvím o tom, že celé album i namixoval. Autory jednotlivých skladeb většinou nikdo znát nebude, jelikož většina písniček byla vybrána z dosti rozsáhlého katalogu, který má BMG k dispozici. Výjimkou jsou tři původní české písničky, o kterých se zmíním níže. Ovšem obrovskou devizou "Spousty andělů" jsou velmi dobré texty, které z větší části napsala Pavla Milcová, dále pak Robert Nebřenský a další.

Aneta se do toho ihned od počátku obouvá pěkně zostra a hlavně hitově. Nemohu si pomoct, ale "Skvělej nápad" měl být první singl. Písnička ve středním tempu plná kytar s opravdu výborným textem výše zmíněné Pavly Milcové je navíc obohacená o zajímavé zvraty. Zkrátka úvod, jak má být. Následující titulní pomalá "Spousta andělů" je jednou z mála písniček, ne-li jediná, která mě nějak nezaujala. Patří k těm skladbám, které produkoval Ivan Král a působí lehce depresivně. Chvíli to vypadá, že v trošku slabším stylu bude pokračovat i v následující "Nahé noci", ale tento pocit přetrvá jen do doby, než spustí refrén. Na řadu přichází "Delfín" - tedy první singl z alba. Když jsem poprvé slyšel na desce tuto písničku, nechápal jsem, jak se tam mohla vůbec dostat a ještě být zvolena jako první singl. Typově mi totiž připomínala "Letím ke hvězdám", pouze v lepší úpravě. Po pár posleších jsem na ni ale zcela změnil názor, i když stále trvám na tom, že je to zvláštní volba singlu už proto, že vůbec toto album necharakterizuje. "Pár důvodů" patří k tomu nejrychlejšímu, co lze na desce najít. Hodně nadupaná skladba, která má jednu velkou zajímavost. Mezi autory figuruje jméno Robbie Williams - Aneta tedy o sobě může prohlašovat, že jí písničky píše Robbie Williams, což je určitě cenná deviza :-). "Nebe v loužích" je první ze tří písniček, které byly napsány pro Anetu českými autory. Postarali se o ni František Táborský a Tomáš Roreček (Chinaski), a tak nějak zapadá do průměru. Ne že by byla špatná, ale zkrátka hlavně v druhé části ji zbývající skladby přebijí.

Někde od písničky "Když nemůžu spát" se pomyslně láme celá deska. Zatímco v první půlce jsem nebyl ještě o kvalitě nahrávky zcela přesvědčen, druhá polovina přesvědčí snad každého. "Zvláštní zájem" na nedávném koncertu na pražském Výstavišti zazněl hned dvakrát, což též může o lecčems svědčit. Pokud by měla být některá z písniček další singl, pak to musí být hitovka jak Brno - "17", která je sice možná moc podobná "Torn" od Natalie Imbruglii, ale ono to vůbec nevadí a naopak bych jí přál podobný osud jako "Torn". Navíc text, který napsala Gábina Osvaldová, je přímo psán Anetě na tělo. "Srdcotepec" - zpočátku to vypadá na hezkou baladu, ale ono ouha, najednou se rozjede a opravdu tepe do srdce. Písničku otextoval Petr Oskar a odvedl skvělou práci, přičemž si tak trochu hraje s posluchačem. Zpočátku ho perfektně sedícími verši ukolíbá, aby ho na tom nejméně pravděpodobném místě šokoval. Přeci jen text: "Na fotkách nic. Zkurvenej film! Nevyšel!" bychom od Anety nečekali. Celé album je zpíváno česky s jednou jedinou výjimku v podobě skladby "You're A Creep". Upřímně řečeno je to asi to nejslabší, co na desce uslyšíte. Zní to jako něco, co se nevešlo na první desku Avril Lavigne, a nezbývá než doufat, že právě touto písničkou se nechtěla Aneta prezentovat na World Idol, protože na desce je dvanáct daleko lepších a zajímavějších věcí. Po tomto, dovolím si napsat, přehmatu už můžeme najít na "Spoustě andělů" jenom klenoty. První a zcela jistě nejzářivější je balada "Hříšná těla, křídla motýlí", kterou napsal Oskar Petr a já bych ji nazval následovníkem "Medvídka" od Lucie. Zkrátka vánoční hit, jak dělaný a k tomu závěrečné verše, které někomu nechají vzpomenout na Matuškovu "Sbohem lásko". Co myslíte, budou znát lidi nazpaměť i těchto pár rýmů jako kdysi ty ze "Sbohem lásko"? Závěrečná "Voda živá" z pera Michala Hrůzy, frontmana Ready Kirken, je rozloučením, jak má být. Při poslechu této smutné písničky je vám najednou líto, že celá deska končí. Nezbývá tedy nic jiného, než si ji pustit znovu a objevovat v ní další a další krásy.

Mám naposloucháno poměrně dost desek, které natočili finalisté American Idol, Pop Idol a pár dalších soutěží a zcela objektivně tak mohu napsat, že se Aneta touto deskou kvalitativně zařadila mezi ty nejlepší, kterými jsou beze sporu Kelly Clarkson nebo Kurt Nilsen. Za nimi pak zeje velká propast. Aneta Langerová natočila výbornou desku, která sice má pár slabších míst, ale zase za velmi krátkou dobu, což nemohu opomenout ve svém hodnocení. Otázkou pouze je, jestli bude mít spousty Andělů i po udělování těchto hudebních cen. Nechci být prorokem, ale myslím, že minimálně Objev roku je už nyní více než jasný.