Recenze CD

Nářez s cejchem umění a emocí

04.08.2004 18:00, Luboš Kreč

Finalisté letošního ročníku soutěže Jim Beam Music the.switch vydali letos svou první regulérní dlouhohrající desku "Beautiful". A ostudu si rozhodně neutrhli, spíše naopak. Pokud máte rádi americké Deftones, the.switch jsou pro vás jako dělaní. V žánru zvaném emo-core jsou totiž jako doma. A možná ještě víc.

8/10

the.switch - Beautiful

Celkový čas: 44:54

Skladby: Beautiful, Love(ina), Solaris, Donor, Black Rose, Hlava Zero, Puzzle, Akvárko, Otep, Hon na mě

Autor je redaktorem iDNES.

Když "Beautiful" vezmete do ruky, první, co vás napadne, je, že tohle nebude žádné demo s praskavým a ušmudlaným zvukem. Cédéčko je překryto profesionálním coverem na křídovém papíru, vyzdobeno patřičně trýznivým designem. Za booklet tedy the.switch zasluhují pochvalu, která může volně přejít také k hudebnímu materiálu, který se pod papírem a grafikou skrývá. Z toho je cítit, že kapela nabrala za osm let existence dost zkušeností a její dnešní projev vypovídá o jediném - příbramská čtyřka si pevně stojí za tím, co dělá. Ačkoli nelze její tvorbu vnímat jako unikátní, originální či výjimečně koncipovaný útvar, rozhodně jí nelze upřít rozhled, přesvědčivost, suverenitu a v neposlední řadě i talent.
Album "Beautiful" otevírá stejnojmenná pecka, která je i přes svou zajímavost asi největší slabinou nahrávky. Důvod je prostý - inspirace a obdiv k americkým Deftones zde došel perverzního vrcholu a kapely se (ne)vědomky v jedno spojily. Přestože "Beautiful" disponuje intenzivní procítěností a ukazuje, v čem tkví kouzlo emo-coru, tady the.switch jednoduše přestřelili a otrocky se proměnili v bohapusté plagiátory. V dalších písních už naštěstí kopírování výrazně ubylo. Ba co víc, the.switch nezřídka dokazují, že na rozdíl od Deftones nejsou milovníky symetričnosti a rádi si odskočí - k posluchačově radosti - také do jiných (především rytmicky) vod.
Hned druhá věc "Love(ina)" uhání v (metalu dalekém) tempu ostřejšího funky a pouze v refrénech se láme do intenzivnějších kytarových valů. "Love(ina)" dává také dobře nahlédnout do lyrické dílny the.switch, jež je těžko uchopitelná, neboť ji prostupuje surrealistická fantazie a morbidní hravost. Emo-coreově příkladným songem je trojka "Solaris", kde se rozhozená stavba písně prolíná s vrstevnatým vokálem Štěpána Šatopleta. Ten je ostatně těžko uchopitelným leaderem; dokáže totiž celé pasáže pohltit výrazem, ale současně jeho hlas místy zaniká přílišnou nevýrazností. V něm má kapela i přes všechna pozitiva asi největší rezervy.
Lahůdkou desky "Beautiful" je pátá skladba "Black Rose", která v sobě mísí vlivy rapu, punku i melodičnosti nu-metalu. Její syrový zvuk si s posluchačem nejvíc pohrává při výrazném refrénu, který vybízí k vykřiknutí a někteří by jej neváhali nazvat "stadiónovým". Prudkou obrátkou zpět je zase sedmá "Puzzle", v níž se ústřední část omezuje pouze na hrdelní řev. Jak vidno, the.switch s hudbou pracují. Důležitou zbraní se v jejich instrumentech stává gradace, se kterou nakládají opravdu precizně. Špičkové řemeslo v tomto směru odvedli v právě u "Puzzle", což je zářný příklad multižánrově promyšlené a dobře provedené písničky.
U the.switch atmosféru modifikuje takřka výhradně zpěvák, který po vzoru stylových klasiků Jonathana Davise nebo China Morena přechází od šepotu a vzlyků až ke growlingu. Ne vždy je taková důslednost na místě (třeba v "Otep" by jistá monotónnost byla vhodnější), na druhé straně je právě Šatopletova překotnost a patetičnost, jíž rád podléhá (viz "Akvárko"), tak nějak příjemně ozvláštňující. A tak to je s muzikou the.switch pořád - je občas překombinovaná, někdy zavání vyumělkováním a neautentičností, ovšem při zevrubném pohledu z ní vyjde kompaktní, profesionálně i melodicky výtečný celek. "Beautiful" je nepochybně silným albem, kvůli němuž si kapela zaslouží být finalistou Jim Beam Music (více zde). Chyby tam jsou, to ano, ale kdo je nedělá? A tohle je zkrátka opravdová tlačenka, nářez se vším všudy. I s cejchem umění.
CD k recenzi poskytla skupina the.switch.
Album: The.switch - Beautiful
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 44:54
Skladby: Beautiful, Love(ina), Solaris, Donor, Black Rose, Hlava Zero, Puzzle, Akvárko, Otep, Hon na mě
Autor je redaktorem iDNES.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • growling ??? (666, 08.08.2004 13:47) Reagovat

    Pane Krec,tohle ma byt vtip ?? Slysel jste nekdy growling ?? Opravdu jste me rozesmal. Ostatne to u vasich recenzi neni nic vyjimecneho.

  • :o)) (Suicider, 09.08.2004 23:18) Reagovat

    Pane Křeč,nemůžu si pomoci,ale vaše přijímení je opravdu na místě!Proč píšete slova jako emo-core a growling,když jen těžko víte,co znamenají!!Jestli chcete slyšet emo-core,sežeňte si Hopesfall,starší Glassjaw atd..a growling?K tomu snad nebudu nic dodávat..Opravdu nechápu,jak vaše recenze může REport otisknout atd..ale to nejspíš taky o něčem svědčí..

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí