Všechno je někdy poprvé. Nyní můžete být svědky právě jednoho takového poprvé... Nápad udělat hromadnou recenzi nějaké svým způsobem zásadní nahrávky v nás klíčil už poměrně dlouhou dobu. Pravá konstelace hvězd nastala ale až nyní při vydání nové desky Tata Bojs "Nanoalbum", počinu v mnoha směrech ojedinělého a jedinečného. Právě "Nanoalbum" může u spousty hudebních příznivců vyvolat zcela rozdílné reakce, tudíž jsme se za vydatného přispění vydavatelství Warner Music, které poskytlo hned dvanáct recenzních kousků, podívali nahrávce na zoubek hned z tuctu rozdílných redaktorských pohledů. Hlavní recenze z klávesnice Vojty Kosteleckého, která u nás vyšla v den vydání desky, v sobě nesla málokdy viděné hodnocení 9/10, ovšem názory ostatních redaktorů se mnohdy velmi lišily (což byl ostatně důvod celé této akce). Názory zbylé jedenáctky, seřazené od nejhoršího po nejlepší ohodnocení, tedy následují - příjemné počtení.

Ladislav Tajovský - 5/10

Jedno se musí nechat: Tata Bojs mají schopnosti nebýt tuctovou kapelou. Tam, kam se z hlediska posluchačské obliby dostali, dospěli za výrazně menšího přispění nehudebních zásahů, než je u kapel podobného kalibru zvykem. Potud nezbývá než smeknout klobouk. Otázkou však je, kam až sahají jejich ambice, respektive jakým směrem navádějí jejich tvorbu. Jejich nová deska "Nanoalbum" je výborným pop-rockovým albem s důrazem na první část použitého adjektiva. Termín "pop" se však dá vyložit jako zkratka pro sousloví "PO Povrchu" a zde nalézáme kámen úrazu hudebního projevu Tata Bojs. "Nanoalbum" má být koncepční album. Při každém dalším poslechu je však zřejmější, že u počátku jeho vzniku stálo ROZHODNUTÍ NATOČIT koncepční desku, a tak se prostě natočila. Nejdřív forma, pak obsah. Jestli to tak má být, je minimálně diskutabilní. Je zřejmé, že mládenci mají hodně načteno, naposloucháno a "nakoukáno". Jednou z hlavních postav a průvodcem celé desky je elektronický pes Hal 9000, takto jasná upomínka na Clark-Kubrickův filmový opus "2001: Vesmírná odysea". Úvodní slova alba: "Nenarodil jsem se. Vyrobili mě." jsou vtipnou parafrází Dickense. Nutno uznat, že nemálo skladeb zní chytlavě a zhruba polovina z nich má na první poslech rozpoznatelné hitové ambice ("Elišce", "Tomášovi", "Virtuální duet", "Nemocná"). Ke každé písni však můžeme nalézt její starší, velmi podobnou sestru v nedávné minulosti (že třeba u takové "Nemocné" není jako spoluautor uveden Billy Corgan, je více než s podivem). Když "Nanoalbum" necháte proplout kolem sebe, pak musíte konstatovat, že Tata Bojs natočili desku, která má zřetelnou schopnost zaujmout. Nic proti tomu. Ale zkuste si poslechnout jednotlivé písně pozorně. Autor těchto řádků nemá s podobnou hudbou zásadnější zkušenosti, takže je níže uvedené možná čistě věcí přehnaných očekávání, ale výčet dětsky naivních rýmů a otřesných textových obratů by vystačil na celou recenzi. Možná by bylo na místě položit muzikantům otázku, zda vše mysleli zcela vážně, neboť rýmy mystik/joystick, při tvých hrách/na zeď hrách, důkaz/úkaz ("Tomášovi"), nabíjí/zabíjí ("Pan Tečka"), vezmou/plazmou ("Nový nanopilot") jako by vypadly z Cimrmanova pera v období teorie absolutního rýmu. Ještě hůř dopadá snaha o sdělení poselství, kdy se těžko ubránit pousmání ("tvůj svět je celý virtuální/v tom mém je všechno naturální", "stále se chorobě/brání co nejvíce/bylinek má plný/čajový konvice"). Ono budit rozruch vtipnými slovními hříčkami není totéž jako napsat delší, tematicky konsistentní text. Kapitolou samou o sobě je Caisův zpěv; asi je to hormonální záležitost, ale jak může jeho mukovsky vemlouvavé deklamování směrem k jeho albové partnerce Elišce snést někdo neženského pohlaví s věkem nad dvacet, zůstává autorovi záhadou. Z alba tak co do vyznění vybočuje "Léčitel", v níž uhrančivý Jiří Schmitzer (trochu mimo jinak značně barvotiskový příběh) na podkresu enovsky naléhavé hudby předvádí hodně působivou variaci na téma ad extremo dovedené podoby sociálního inženýrství. Tuhle skladbu si jistě nejen autor těchto řádků rád pustí i po letech. Při jeho otázce "copak jsem jediný, kdo ví, jak se má zachovat?" běhá mráz nejen po zádech. Nikoliv v rozporu s výše uvedeným je i "Nanoalbum" důkazem, že Tata Bojs nesporně mají veliký, zejména skladatelský talent. Právě proto je škoda, že jej stále více směřují k posluchačům, pro které budou stejně jen dalším z řady krátkodechých idolů.

Tomáš Parkan - 6/10

Když se řekne tématická či koncepční deska, okamžitě se mi vybaví výborné album Bruce Springsteena "The Ghost Of Tom Joad". Pokud mohu srovnávat tato dvě alba, pak tu vidím jeden velký rozdíl. "Nanoalbum" narozdíl od Springsteenova "Toma Joada" postrádá jakousi kompaktnost. Ony Halovy vsuvky nejenže velice kouskují celé album, které už je tak jako tak poměrně nevyrovnané, ale navíc ještě po třetím, čtvrtém poslechu začnou lézt na nervy. Když jsem psal o nevyrovnanosti, měl jsem tím na mysli, že v jedné písničce jsou schopni Tata Bojs vymyslet naprosto geniální melodii a v druhé použít naopak úplně jednoduchý motiv, který se pouze periodicky opakuje. To samé by se dalo napsat i o textech. Co bych ale viděl jako největší problém celého alba, je to, že je místy přeprodukováno. Pokud bych si měl vybrat nějakou písničku, která mě nejvíce oslovila, pak by to byl nejspíš "Virtuální duet", který mi kytarami a také díky slovenské zpěvačce Lindě Hammelové připomíná poslední desku skupiny Peha "Experiment". Nepřehlédnutelný, respektive nepřeslechnutelný je herecký či možná recitátorský výkon Jiřího Schmitzera v roli docenta Tečky. Jinak bych si ale z většiny písniček vybral pouze některé pasáže a zbytek nejraději vystříhal. Na druhou stranu musím ocenit nápad natočit takovouto desku, protože svým zaměřením a námětem je zcela jistě výjimečná, pouze samotné provedení trošku pokulhává.

Hynek Just - 7/10

Tata Bojs po dlouhé době zase překvapili a to je dobře. Protože Tata Bojs mají překvapovat, experimentovat, objevovat, pokoušet, nabourávat zaběhlé mechanismy - žánrové i šoubyznysové. Alespoň pokud si chtějí udržet pověst kreativní a autentické party z Hanspaulky, co jde napříč styly, třebaže často po dost vyšlapaných cestičkách. "Nanoalbum" má šanci zastavit postupující nechutenství starých skalních fandů nad odumíráním tatáčské invence a jejich propadání mdlým schématům středněproudého popu. Má šanci také patřičně rozviklat a znejistět ty, kteří jim přišli na chuť až s masivní vlnou "Biorytmů". A tak to má být. Škoda jen, že nepřišli s podobným projektem už v době zvukově zatím nejkoncepčnějšího a energeticky nejnabitějšího "Ukončete nás...", to by se pak dalo hovořit bez nadsázky o české variaci Bowieho "First Outside".

Antoník Kocábek - 7/10

Myšlenka koncepčního alba, zpracovaného jako příběh s konkrétním dějem, není nikterak nová. Stejně jako zkušenost, že většina těch, kteří se pokusili o její realizaci, skončila s vylámanými zuby. Takže na místě očekávání byla zvědavost i obavy. Ty vystřídalo zděšení z první singlu - z kontextu příběhu vytržená a osamostatněná skladba "Virtuální duet" není sama o sobě ničím jiným, než lehce melodicky vtíravým, leč hudebně nepříliš nápaditým pop-songem s prkenným textem, ve kterém není tak těžké si představit třeba hostující Ivetu Bartošovou či Moniku Absolonovou. Jako celek však "Nanoalbum" funguje po úvodním zorientování se nadmíru dobře. Asi jen těžko ho lze považovat za běžnou řadovou desku, ale porovnáme-li s minulostí, nedosahuje sice na vysoko nastavenou laťku alba "Futuretro", ale v konfrontaci s rozháranými "Biorytmy" působí přece jen lépe. Po hudební stránce je určitě zajímavější, promyšlenější, nápady zpracovává odvážněji, s lehkostí a bez předsudků. Ve výsledku působí vyrovnaně, ale na druhou stranu sotva odhalíte všechny její přednosti na první poslech a už vůbec je marné hledat jednoznačné hity. Snad i proto, že ke škodě výsledku zní kolekce až trochu moc vážně, Mardošovy neologismy a dřívější slovní hříčky chybějí a hudba má tentokrát jednoznačně navrch. Vedle spousty tuctových a osvědčené postupy cizích vzorů napodobujících domácích part si svou novinkou Tata Bojs upevnili pozici komerčně přístupné, ale přesto originální a charakteristickým zvukem obdařené kapely, za kterou se ani v cizině rozhodně nemusíme stydět.

Dan Hájek - 7/10

Hlavní postavička nové desky Tata Bojs - robotí pejsek Hal 9000 - není žádný šílený stroj, který díky chybě v Clarkově "2001: Vesmírné odysei" vyvede dosti nepříjemností. Vlastní příběh vyšperkovaný pisatelskou zručností Mardoši, jenž si mě již dávno získal s jeho "Pozorovatelnami", vás odvede do budoucnosti. Když jsem se do "Nanoalba" zaposlouchal, vždy si mě více získala představovací úvodní část desky, ať už hitově potenciální "Elišce" nebo "Tomášovi". Neméně dobře se mi pozdává "C.V.A.N.", následované "Léčitelem", ve kterém Jirka Schmitzer předvádí skvělý výkon díky dramatičnosti svého monologu a pro mě to je takový velký zvrat a vyvrcholení desky s poselstvím. Pilotní singl "Virtuální duet" mě osobně zklamal a nemyslím si, že by v budoucnosti bylo ICQ stále tolik populární komunikační prostředek. Druhá část alba mi připadá trošku zvukově rozhozená, kdy popovější skladby střídají říznější kytarové odpichovky a vlastní příběh se kvapem blíží ke svému konci. Závěrečné "Probuzení" přináší překvapivě nepřekvapivé vyvrcholení, které decentně uzavírá "Nanoalbum". "Halova vodítka" s prostým hudebním doprovodem jsou jakési spojnice vyprávění. "Nanoalbum" je zajímavým nápadem, který se dobře poslouchá, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že Tata Bojs dokáží natočit vyvedenější album, jako byly třeba "Biorytmy".

Ondřej Pravda - 8/10

U nového počinu Tata Bojs se každopádně musí ocenit snaha prošlapávat v českém prostředí zarostlé cestičky. Koncepčnost vzali z gruntu, na "Nanoalbum" nelze pohlížet jen z pohledu muziky. Pokud jde o ni, Tata Bojs se vracejí ke staršímu zvuku, převaha lehčích kytar se nedá přeslechnout, elektronika tentokrát zůstává pro mě až překvapivě v pozadí, lépe řečeno soustředí se na menší detaily, možná ani nechce být tolik slyšet. Možná logicky vzhledem ke způsobu zpracování, přesto až příliš ubylo "hitů", skladby jsou si podobnější, bez výraznějších refrénů. Nesdílím názory některých kolegů, kteří ohlašovali singl "Virtuální duet" jako nejslabší skladbu na desce. Spíš naopak, i díky míchání slovenštiny a češtiny je to příjemná skladba. Jako kdyby Tata Bojs reagovali na výčitku kamaráda, který výpadek elektroniky na jejich koncertu trefně komentoval: "To už ani "Jaro" neumějí zahrát jen tak na kytaru?" Vypadá, že by zase mohli umět. Přesto se některé věci ne úplně povedly. Už při třetím poslechu "Halova vodítka" docela otravují. Stejně jako bez diskusí kvalitní výkon Jiřího Schmitzera ve skladbě "Léčitel", kde se však hudebně tolik neděje. Ano, přehrávač lze naprogramovat, ale koncepčnosti projektu by nijak neuškodilo, spíš naopak, kdyby ony vysvětlující vsuvky byly pouze v bookletu. Tenhle polopatismus není nutný, zas tak složitý nebo objevný totiž příběh není, podobných znají příznivci sci-fi několik. Ale největší otazníky mezi pochvalnými vykřičníky mám právě z celého konceptu včetně textové stránky alba. Téma moderních technologií se mi nezdá úplně vlastní kapele, spojení se světem mezilidských vztahů místy trochu drhne, na což nejsem u Tatáčů zvyklý. Asi byla chyba od "kultovních hračiček" čekat něco jiného, ale mohli by teď už třicátníci přijít s něčím trochu "hlubším" než fašizující schizofrenií doktora Tečky. Přes všechny výtky - album je na české scéně dost unikátní.

Honza Balušek - 8/10

Možná bych se označil i za fanouška Tata Bojs (kolik z vás má maxisingl "Jaro lomeno Divnosti" jako já? :), tudíž jsem "Nanoalbem" v podstatě nadšen. Nejsem si ani jist, zda jim mám vytýkat, že hudební experimentování vyměnili za experimentování s koncepčností, protože pokud mi něco vadilo na "Futuretru" či "Biorytmech", byla to zbytečná rozmáchlost některých skladeb, které by vše podstatné stačily říct v poloviční stopáži. Novinka je tak i přes svou jednolitou tématičnost mnohem písničkovější a skladby samotné mají mnohem písničkovější charakter, což je z mého pohledu ku prospěchu věci. Po stránce hudební nemám co vytknout, k dokonalosti něco schází jen nepatrnému zlomku z celé dvanáctky. Ale Halovy průpovídky všechno sráží, bylo nutné, aby každý musel všechny zákruty příběhu pochopit hned při prvním poslechu? Vždyť to není film, který člověk vidí jen jednou... Jinak ale tleskám a těším se na koncertní zpracování! (A na rozdíl od většiny kolegů považuji "Virtuální duet" za vskutku kouzelnou popůvku, která má v celém příběhu své nezastupitelné místo).

Luboš Kreč - 8/10

Nápad udělat koncepční album s sebou nese mnohá rizika, jichž se podařilo Tata Bojs povětšinou vyvarovat. Asi nejhodnotnější je lyrická konzistence, kterou zaručují Halovy komentáře. Jenže po dvou třech posleších už digitální vstupy obtěžují a nezbývá než mačkat šipky na dálkovém ovládání. Ale budiž, to lze přežít. Bohatě to totiž přebije design bookletu a v něm Caisovy velíškovské animace, které představují kvalitu takřka rovnocennou složce hudební. Muzikálně "Nanoalbum" není žádný velký experiment, jak možná někteří očekávali. Lépe řečeno - Tata Bojs by jistě byli schopni natočit ještě šílenější materiál. Neuwerthův podpis je dobře čitelný, neustrojený zvukový základ odlišuje Tatáče od běžného konzumu, ale v zásadě je "Nanoalbum" dobré pop-rockové album (snad s výjimkou EBMového "Boje" a pecky "Nemocná" a lá elektrometaloví Orgy). Když to rozložíme na jednotliviny, na takové nanocédémomenty, vyjde nám, že viry trouchnivého komercionalismu by se měly mít na pozoru.

Pavel Parikrupa - 9/10

A pak že to nejde! Tata Bojs nahráli desku, která je odpovědí na všechny nářky o neutěšeném stavu české populární hudby. Je aktuální i nadčasová, elektronická i kytarová, měkoučká i tvrdá, vážná i veselá. "Nanoalbum" má myšlenku, výborný zvuk, skvělý obal. Tata Bojs se odvážně pustili do velkého projektu koncepčního alba v době, jež podobným pokusům příliš nepřeje, a zvládli to téměř dokonale. Malinké mušky jsou jen v podobě nutných textových ústupků (méně typických Mardošových jazykových hrátek a přizpůsobení se příběhu) a v průvodním robotickém slovu, které děj osvětluje jen při prvních posleších a pak už se přeskakuje. Panečku a jak si celá deska úplně říká o vizuální ztvárnění! Když CD, knížka, možná hra, proč ne i DVD, kdyby byly peníze? Není nutno se stydět za chválu, už dlouho mne nějaká domácí deska tak nevzala. Téměř bych zapomněl na to nejdůležitější - "Nanoalbum" je plné povedených písniček. To slovo bych rád zdůraznil - přes celou koncepci, příběh a sdělení jsou to normální písničky plné melodických a zvukových nápadů.

Karel Veselý - 9/10

Aby bylo jasno. Tata Bojs jsou nejlepší česká kapela, jejíž nadání i umělecká odvaha je řadí daleko před zbytek domácí konkurence. Jsou prototypem kapely, která dělá věci jinak než ostatní a ačkoliv chvíli trvalo, než pronikli i do těch nejnormalizovanějších médií, dnes je už každá jejich nová deska - a tedy i současné "Nanoalbum" - právem událostí domácí hudební sezóny. Vysoce ambiciozní projekt koncepčního alba, na který si u nás přes dvacet let nikdo netroufl (vzpomínejte se mnou - naposledy desky Progress 5 a Olympic v hlubokých 70. letech), jim lehce mohl zlomit vaz. Jenže nezlomil! Tata Bojs natočili výbornou desku plnou zvukově velmi zajímavých skladeb (Dušane Neuwerthe, už zase jsi to dokázal!), několika hitů ("Virtuální duet" bude za měsíc číslem jedna v hitparádě a jestli ne, tak sním svoji botu!) i experimentů (electro-country "Hal se zatoulal"). Celkově bych řekl, že písňově i z hlediska aranží je deska jejich nejlepší, a to je po "Biorytmech" a "Futuretru" opravdu co říct. Na koncertech budou nové skladby - počítám - zvedat posluchače deset centimetrů nad zem. Tata Bojs mi znovu potvrdili, že jsou čeští Radiohead, Beta Band i Spiritualized v jednom balení. Jestli z předchozí nestřídmé chvály cítíte, že chtě nechtě musí přijít nějaká ale, tak tady jsou. Hravost a slovní hříčky starších Tata Bojs na "Nanoalbu" nahrazuje příběh, který má jasné poselství - technika i příroda můžou žít vedle sebe, vždyť koneckonců "má ruka je ze stejných částic jako kámen nebo dioda" ("Probuzení"). Líbí se mi jak nápad, tak i provedení - s přímo geniálním propletením hlavních hrdinů, ale co mi připadne vyloženě dýchavičné, jsou texty písní. Jsou v lepším případě mírně infantilní, v horším přímo imbecilní. Je jasné, že příběh Mardošu i Caise svazoval, ale kdo se tím má utěšovat, když poslouchá "pes je nejlepší přítel člověka/v přátelství je pravá hodnota"? K tomu se váže i další kámen úrazu desky, který ji činí téměř neposlouchatelnou. A to sice "Halovy vodídka". Celkem pětkrát vstoupí do příběhu aibo Hal 9000 a vysvětluje nám, co se ve skladbách děje. A je tak neuvěřitelně ukecaný, že stopáž těchto vložek je skoro stejná jako písní kolem nich. Je to stejně hovadské, jako kdyby se v kině zastavil film, na plátně se objevil režisér a začal divákům vysvětlovat nejen co viděli, ale také, co v nejbližších chvílích uvidí. Proč?, křičím pokaždé, když se Hal rozpovídá, příběh v písních je čitelný i bez něho a ztrácí tím určité kouzlo nevysloveného. Nemusím snad dodávat, že při každém dalším poslechu je to větší a větší nuda. Je to jako poslouchat pořád dokola singly s Hurvínkem, a to je Hurvínek stokrát zábavnější než mentorský, skoro učitelský Hal. Nějaké pořádně velké nůžky by prospěly i monologu Jiřího Schmitzera v "Léčiteli". Celý ten nápad je vynikající a Schmitzer v druhé polovině přímo geniální, jenomže být skladba poloviční, byla by snesitelnější. Dlouhé mluvené monology navíc zcela rozbijí tempo desky, sotva se rozjedou první dvě písně, už do toho krafá Hal, sotva se to trochu odpíchneme s "Hal se zatoulal", už to zase kazí Hal. Ztratil snad Mardoša soudnost? No, třeba nám to řekne v nějakém rozhovoru pro Musicserver. Dávám 9/10 a přemýšlím, že si udělám vlastní editovanou verzi bez proslovů.

Radek Antl - 9/10

Rozhodně se neřadím mezi ty, kteří pochlebují úspěšným, protože jsou prostě úspěšní, spousta obecně uznávaných kapel mi přijde jako přeceněná, a když na to dojde řeč, řeknu to na plná ústa. Skupině Tata Bojs se však jejich superlativy opředené jméno odepřít nedá. Nejenže každým albem znovu a znovu dokazují, že i v tuzemských podmínkách lze natočit zvukově zajímavé, zábavné a originální album, ale snaží se stále sunout dál a dál, a to kroky mílovými - nápad a odvaha na koncepční desku je toho důkazem. Je znát, že Tatáči dlouho přemýšleli o příběhu, vše se zdá logické a jakože jsem technické věci nikdy moc nemusel, zde si všechny ty odborné a poloodborné řečičky nechám líbit. Je možná škoda, že takto nosný námět nebyl rozvinut do složitějšího a rozsáhlejšího příběhu, na druhou stranu deska je i tak dlouhá až dost. Od koncepčního alba bych také čekal, že se písničky budou alespoň místy prolínat jedna v druhou, že přechody mezi jednotlivými stopami nebudou tak násilně vyřešené, jako je tomu bohužel zde, kde je jedna skladba běžným způsobem odseknuta od druhé. A abych nebyl kritický málo (co jsem říkal v úvodu?), trochu mě mrzí, že ani zde se Tata Bojs nedokázali zbavit něčeho, co mě na jejich umění vždy vadilo - není problém nachytat je, jak svými texty krabatí zvukový celek písně, slova si mnohde nerozumí s rytmem a navzájem o sebe zakopávají. Na druhou stranu, rýmy jako "budu malé letadélko Káně/budu letadélko tvé choré tkáně/budu ponorkou v moři tvé krve/vystopuji každý tvůj stopový prvek" či jen prostý výrok elektronického psa Hala 9000 "kousnul jsem se" vyjadřující, že kvůli vybité baterii upadl do stavu out of order, mi přijdou hodně vtipné (kolegové mi to asi vyčtou, ale co, názor je názor). Třešničkou na dortu je pak Jiří Schmitzer a jeho takřka hitlerovsky hysterický výkon v "Léčitelovi" - dal bych cokoliv, abych mohl vidět, jak to ten chlápek předvádí ve studiu do bílé zdi! "Nanoalbum" hodnotím lépe než kladně - je jedním z nejzásadnějších českých hudebních počinů tohoto roku a bude se líbit každému, kdož od písniček neočekává pouze refrén.

A jaký máte názor na "Nanoalbum" vy? Názory k článku vám jsou plně k dispozici.