O Škwor jejich label Warner Music jednu dobu tvrdil, že jsou jedinou nu-metalovou skupinou v Česku. Bohužel, bylo to v časech, kdy milovníci kvalitních odnoží stylu mohli tuto čtyřku akceptovat jen stěží. Dnes by na ně kolonka seděla lépe, leč - nu-metalových formací je najednou jako máku. To je ale jedině dobře, neboť, jak všichni víme, konkurence zvyšuje úsilí, klesají ceny, stoupá invence a vydělá na tom jedině zákazník, v našem případě posluchač. Škwor dokazují, že se poučili, vyzráli, nabrali zkušenosti a především odhodili kabátek salónních křiklounů.

Jak sama kapela uvádí, "Vyvolenej" je v první řadě melodičtější záležitost. Předchozí "Vyhlašuju boj" sloužilo tak trochu jako hlásná trouba levicových hesel, které skupina balila do trashového hávu a nastavovala je hospodskou erotikou. "Vyvolenej" už je podstatně více o hudbě, která doznala sice drobných, ale přesto podstatných změn. Předně to je vokál Petra Hrdličky, který se z uřvaného a zbytečně agresivního lídra vyprofiloval v solidního tahouna. V písních dává prostor více hlasovým polohám, jeho projev je uspořádanější a čistší. S tím souvisí obecně zvuk desky, jenž je ostřejší. Škwor také vycizelovali práci s keyboardy, které nyní vyplouvají více na povrch a stávají se přirozenou složkou tvorby.

Vskutku mile mě překvapily texty, které jsou prosty přízemního nadávání, více se snaží postihnout myšlenku, zříkají se bohapusté vulgarity typu: "Podívám se na starou a chce se mi blejt." Ano, musíte se stejně brodit nějakou tou prdelí a hovnem, chůze to ovšem není nijak tristní a lze se s ní snadno smířit, když akceptujeme fakt, že skuteční rockeři nejsou prostě žádní maminčini mazánci. No a pak tu máme melodie, které Škwor zdůrazňují jako hlavní rozdíl oproti boji. Mají pravdu, z patnácti pecek na "Vyvolenej" je dobrá polovina těch, který stojí na silném refrénu, jenž kolikrát upozaďuje jak text, tak instrumentaci. To se týká úvodní "Vyvolenej", nejlepší věci desky, skvěle rytmicky vystavěné "Chtěl si letět" nebo třeba písně "Divoká noc". Zvláštní pozornost si zaslouží singl "Sraž nás na kolena", což je sice vydařená předělávka "Shout" od Tears For Fears, jenže až příliš evokuje coververzi amerických Disturbed, kteří Škwor předběhli o čtyři roky.

Abychom ale pouze nechválili, měli bychom si přiznat - a kluci to sami vědí -, že Škwor nejsou žádní artrockeři. Asi by sami sebe neoznačili ani za umělce, takže nelze čekat, že by "Vyvolenej" skýtal posluchačům jakkoli výjimečný zážitek. Kapela svou produkci tlačí v duchu motta z písně "Divoká noc", a to zní: "Co je tvý, to je mý / Chci se bavit, dneska nejdem spát." V několika případech z desky sálá určitá bezradnost; malý důkaz, že skupina nedokázala pro všech patnáct písní najít vhodnou melodii či jiný nosný moment (viz "Bylo by nám líp", "Milion").

Na albu "Vyvolenej" se Škwor stal skutečnou nu-metalovou kapelou. Jestli nějak definovat tento vágní termín, pražští rockeři k tomu mají svým pojetím hodně blízko. Melodie, sborové refrény, ostré a jednoduché kytarové riffy, úderný zpěv, občas rap. Toho všeho se dostává střídmě a nadprůměrně. A já s klidnou duší prohlásím, že ačkoli labelový debut "Vyhlašuju boj" jsem považoval za špatný vtip, "Vyvolenej" v mých očích stojí přinejmenším výš než "Meteora" od Linkin Park. Škwor jsou totiž na rozdíl od amerických hitmakerů více upřímní a nejsou tak strašlivě předvídatelní.