Naposledy potěšili Oomph! své fanoušky před třemi lety - do vody ponořeni - deskou "Ego", která je ukázala v důmyslně vystavěném elektrometalovém světle. Byli srovnáváni s Rammstein, Tanzwut, ale všechna tato kategorizování nebyla zcela přesná, protože to byli Oomph!, kdo ovlivnil dnes slavné Rammstein a ukázal jim, kudy by se dalo kráčet. Sami však zůstali v jejich stínu, kromě domovského Německa se jim nepodařilo nikde výrazněji uspět. Příčinu relativního neúspěchu je třeba hledat v pojetí hudby - zatímco Rammstein odhodlaně postavili svůj projev na bombastickém divadelnictví, Oomph! sice zůstávají věrni černé image, ale žádní designoví experimentátoři to nejsou. A pochopitelně neshodují se ani jejich pohledy na hudební produkci jako takovou - Oomph! jsou umírněnější, nestaví tolik do popředí mrazivou výbušnost, jejich melodie jsou bližší hardrockovému pojetí než-li kolosální metalové mrazivosti.

Novinka "Wahrheit Oder Pflicht" dává nahlédnout do kuchyně Oomph!, která prošla ne nepodstatnou proměnou. Na desce se totiž prosadila klasická rocková struktura, která vegetuje bez nutnosti opírat se o elektronické berličky. Ne snad, že by se jich Oomph! docela zbavili, ale všelijaké syntezátory maximálně podřídili písničkové podstatě muziky "Wahrheit Oder Pflicht". Industriální charakter má ale hned úvodní píseň a úspěšný singl "Augen Auf", kterou v refrénu vylepšuje dětský hlásek (vzpomínáte na Clawfinger?). Ono vlastně lze říct, že skupina našla po hudební stránce svoji tvář, podobně jako se to podařilo třeba Marilynu Mansonovi. Ovšem, a to už není tak veselá zpráva, ubylo melodičnosti. Oomph! sice upravili vlastní projev, a to jim patří pochvala, neznamená to ovšem, že by si fanoušci už nezasloužili výrazné linky, které prostupovaly takřka celou deskou "Ego". Na "Wahrheit Oder Pflicht" je dvanáct písniček a "menší polovina" z nich nemá nic, čím by mohla posluchače přitáhnout, pokud ten nechce poslouchat jen hlomoz kytar. Německé trio je přesně tím typem skupiny, stejně jako Rammstein, která se bez melodií neobejde, resp. bez zajímavých, vtipných, gradujících, chvíli monstrózních, chvíli umírněných melodií. Na "Wahrheit Oder Pflicht" jsou takové jen z části, zbytek se utápí v jednotvárnosti, kterou trpělo - dílem - i předešlé album.

Když to vezmeme kolem a kolem, "Wahrheit Oder Pflicht" je taková ta pohodová deska, u které se dobře štípe dříví, okrajují hřiby anebo mlátí fanoušci nepřítele vašeho oblíbeného divizního týmu. Oomph! totiž mají po osmi deskách záviděníhodné zkušenosti, jak okořenit tuctové pecky, aby se leskly originálním puncem. Dokonce zcela opustili angličtinu, jejich chladná exotičnost je proto dokonána. Jenže i přes všechen nános vypiplanosti je místy evidentní, že trio vaří z vody a že z něj ty hity lezou jako z chlupaté desky. A tak je z "Wahrheit Oder Pflicht" německy přesný, nadprůměrný průměr.