Zpěvačku Szidi Tobias jsem poprvé zaregistroval již před lety, kdy skvěle nazpívala píseň "Chlap z kríža" na haberovsko-patejdlovském soundtracku "Fontána pre Zuzanu 2". Podruhé se dostala do povědomí posluchačů na loňském albu Jardy Svobody a Michala Horáčka "Tak to chodí...". A podle nepotvrzených zpráv se na její zajímavý a netuctový hlas můžeme těšit i na připravované novince dvojice Hapka - Horáček. Mezitím stihla Szidi Tobias natočit své druhé sólové album, nazvané "Punto Fijo".

Hned od prvních tónů na vás dýchne atmosféra, přinášející na jazyk bez váhání tři H: Hegerová, Hapka, Horáček. To je pocit, kterého si mi nepodařilo zbavit ani po několikanásobném poslechu. Netvrdím, že se jedná o opisování, spíše tento žánr nikdo jiný v naší nevelké zemi nedokázal tak zpopularizovat, nikoho jiného nemáme tak drápkem zaseklého v uších. Ale pominete-li tento pocit, zjistíte, že Szidi Tobias má nádherně měkký a přitom dráždivý hlas, kterým zlehka servíruje tu slovenské, tu české texty Petera Lipovského. A jsme znovu u toho - texty. Na první, ba i druhý či třetí poslech je jasné, že se jedná o řemeslně velmi dobře napsaná díla, která nejsou pouhým doplňkem hudby bez hlubšího smyslu. Ale každou chvíli se při poslechu či čtení v bookletu zastavíte a řeknete si - kdo že to napsal? Peter Lipovský nebo Michal Horáček? Aby nedošlo k omylu - nápady jsou originální, verše jsou originální, jen ty postupy a finty, kterak posluchače vést po cestičkách vlastní imaginace, jak využívat zkratku atd. jsou tak trochu stejné. Příkladem budiž z titulní "Punto Fijo": "Jsou dny, že jak lvi mě táhnou pryč. / Cvokař mi řekl: 'Braň se! Křič!' / A máma: 'Holka, štěstí, to je bulhar, dříč!' / Já však v dlani svírám klíč." Měl-li bych hádat, neváhal bych ani chvilku a označil za autora Michala Horáčka. Pravdou je, že některé obraty, verše či celé texty mě opravdu nadchly jako třeba "Pred obrazom Fridy Kahlo" ("Určitě sme sa už stretli. / V Bogotě. Alebo v Seattli?") a žádný není vysloveně špatný. Jen ten dojem, že pan učitel (Horáček) je příliš vzýván, přetrvává.

Hudba plyne něžně okolo vás i skrz vás, jemné kytary, baskytara se střídá s kontrabasem, střídmý klavír a jen lehké, rytmus držící bicí a perkuse. K tomu tu housle, tu violoncello, hoboj, saxofon, trubka. Vždy ale jen tolik, aby aranže neudusily křehké melodie a textová sdělení přednášená skutečně nádherným způsobem zpěvačkou Szidi Tobias. Dvě písně pak zpívá výhradní autor skladeb Milan "Vyskočko" Vyskočáni, jehož trochu násilný přednes "Františka" příliš do koncepce alba nesedne, naopak u "Tatkov veľký deň" je to to pravé ořechové. Vyznání "Pred obrazom Fridy Kahlo" velmi potřebuje mužský hlas a textař Peter Lipovský do něj dal vše, co tam má být. Třetím a posledním hostem je v písni "Obracím" stále překvapující a i zde skvělá Ivana Chýlková.

"Punto Fijo" je dobrá deska, která je jak pro Szidi Tobias, tak pro autorskou dvojici Vyskočáni - Lipovský velkým příslibem do budoucna. Zbývá otázka, zda se jim podaří nalézt v tak specifickém žánru, jako je šanson, skulinku, kterou by obrátili ve svůj naprosto originální svět. Veřím, že ano.