CD "Drtivé jistoty" je do značné míry výjimečným počinem. Jan Burian jej pojal coby praktické naplnění hesla kopírování zachraňuje hudbu, jehož - pokud je autorovi známo - je právě on duchovním otcem. Už jen z tohoto pohledu jde o desku velice zajímavou a když ničemu jinému, tak už způsobu jejího vydání je třeba aplaudovat. Album "Drtivé jistoty" natočil Jan Burian ve vlastní režii v březnu loňského roku a distribuuje jej (za 120.- Kč) na vlastních koncertech. To by ještě nebylo nic tak světoborného, i když cena je násobně nižší než u desek vydaných "běžnými" vydavatelstvími. Méně obvyklé už je, že desku si kdokoliv může volně stáhnout na internetových stránkách a pouze v případě, že má zájem o originální booklet (navíc podepsaný a číslovaný!), musí sáhnout do peněženky. Jan Burian se tedy rozhodl nemluvit a konat. Díky za takový přístup.

Pochopitelně tím, o co jde především, je vlastní hudba. Pokud dobře počítám, tak v době vydání byly "Drtivé jistoty (aneb Vlastní noha pod vlastním stolem)" Burianovou osmou sólovou deskou, což je - vezmeme-li v úvahu vynikající kvalitu všech jeho hudebních dítek a všechny jeho další aktivity - velmi solidní výkon. Máme-li z předchůdců recenzovaného alba zmínit aspoň některé, jednoznačnými vrcholy umělcovy dosavadní tvorby jsou bezpochyby legendární "Hodina duchů" (1989/1995) a těžko překonatelná "Jenom zpívám" z roku 1998. Nutno však podotknout, že všechny Burianovy desky jsou z těch, ke kterým se stále a stále vracíte. A to je při omezenosti (v dobrém slova smyslu) jím používaných výrazových prostředků hodně hluboká poklona.

Ale abychom veškerou chválu nesměřovali pouze ke slavnému potomkovi slavného otce, je třeba zmínit, že pod albem "Drtivé jistoty" je spolupodepsán básník Benny Andersen, doma v Dánsku umělec takřka národní, u nás postava známá - bohužel - hodně úzkému okruhu čtenářů (každopádně kdo z vás zatím neměl tu příležitost, doporučuji Andersenovy básně - sbírku "Má velká doba byla malá", i kratší texty "Tlusťoch Olsen aj.", obé ve skvělých překladech Františka Fröhlicha). "Drtivé jistoty" jsou druhým setkáním Buriana s Andersenem. Tím prvním bylo zvukově experimentální album "Unavený válečník" z roku 2000. Obě desky obsahují výhradně zhudebněné Andersenovy básně a spolu s deset let starým albem "Poesie" tvoří výjimku v Burianově jinak výrazně autorské tvorbě. CD je po dvou "moderně" znějících albech (vedle "Unaveného válečníka" ještě následující "Zrcadlo") návratem k velmi prostému, čistě na spojení hlasu a klavíru postavenému zvuku. A je třeba dodat, že právě v této poloze je Burian nejvěrohodnější a takto osekané skladby jsou tím nejlepším, co zatím stvořil (ačkoliv taková "Hodina duchů" také nebyla žádná folkařina, čili vlastně kdo ví).

Z desky je cítit, že Burian má Andersenovy texty hodně rád. Vybírá ty, jež rozhodně nevynikají přílišným optimismem a veselím, resp. pokud se při nich smějete, tak vždy s pocitem mrazení v zádech. Jendou z nejlepších písní (a básní) na albu je hned skladba č. 2 "Modlitba před jídlem", kde se Burianovi podařilo vskutku nádherný text obalit asi nejhezčí melodií na celé desce. Text "dej ať se dotýkám toho z čeho žijeme/hnědého chleba, žlutého másla/lásky" - náleží k těm těžko zapomenutelným. Další skladbou, kdy hudba i text zní jakoby od jednoho autora, je na koncertech často hraná, zde předposlední "Nejvyšší čas". Její text se neposlouchá nijak radostně ("hrdinské činy mi utíkají před nosem/beznadějně zaostávám s objevy/svět nečeká") a našinci od jistého věku výše nenabízí do budoucna žádné úžasné perspektivy. Asi vrcholné číslo celé desky pak přichází na závěr v písni "Život". Ta je opět kombinací mimořádně nápadité melodie a klasicky Andersenovského textu plného pochyb a poztrácených (ale o to potřebnějších) iluzí ("život/tolik přináší/tolik odnáší/nic proti životu nemám"; "jít na start/oddat se nekonečnému rozběhu/tělem i duší").

Takto bychom ale mohli pokračovat u každé písně. Žádná není pouze do počtu, texty mají často překvapivé pointy a melodie jsou plné neotřelých nápadů. Přestože autor těchto řádků dává osobně přednost "čistému Burianovi" a některá z těchto jeho alb řadí ke svým vůbec nejoblíbenějším (viz výše), jsou "Drtivé jistoty" další z řady těch desek, které s pravděpodobností hraničící s jistotou nezestárnou ani v době, kdy už podobná hudba bude opravdu hodně "out". Bohužel se stejně vysokou pravděpodobností nikdy nebude záležitostí masového vkusu. Kombinace asi ne ideální, zřejmě však přijatelnější než všechny ostatní.

CD k recenzi poskytl Jan Burian.

Album: Jan Burian - Drtivé Jistoty
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 39:02
Skladby: Nezávislý, Modlitba před jídlem, Život je úzký a vysoký, Podzimu, Zimě, To vše, V baru, Dezinfektor, Jaru, Nepokoj, Tvář na tváři, Nejvyšší čas, Život