"Café del Mar" je známé místo na ostrově Ibiza, ale i vydavatelství a značka pohodové hudby. Původní myšlenku na vznik kavárny, kde by se hrála pohodová hudba, se traduje k roku 1978, kdy pánové Ramón Guiral, Carlos Andrea a José Les začali špekulovat, že něco podobného by mohlo být fajn. Kavárna se otevřela dvacátého srpna roku 1980 a postupně si vypracovala svou pozici a zvyšovala zájem návštěvníků. Zdejší "pouštěči" vinylů a cédéček měli za úkol hrát klidně probublávající hudbu, která by vytvářela jasnou tvář této kavárny, ze které se prý dají sledovat nekrásnější západy Slunce na této planetě. Tamní hvězdou se stal José Padilla, který se podílel i na zrodu stejnojmenné kompilace "Café del Mar". První díl vyšel před devíti lety, letošní desátý kotouč s pohodovou hudbou sestavil DJ Bruno, který převzal otěže po kolegovi Padillovi. Ten se vrhl spíše na vlastní tvorbu (alba "Souvenir" a "Navigator" nebo soundtrack k filmu "El sueňo de Ibiza"), ale když ho požádali, aby sestavil jakési "best of" z těchto kompilací, nebyl proti. Vzniklý label Café del Mar Music rozšířil sérii o "Dreams", "Chillhouse", "Classic" a "Aria". Ať už se jedná o výlety do vážné hudby, tanečních beatů nebo ambientu, "Café del Mar" je záruka jistoty poklidných melodií, které nemusejí být jen kulisou.

"The Best Of Café del Mar" je rozděleno na dva stříbrné kotouče, kde se protínají různé hudební experimenty. Od poklidně vyznívajících ukolébavek, akustické kytary a vlivů španělského folklóru, ambientu a konče u pomale roztančených vokálních popěvků. José Padilla na prvních šesti pokračováních "Café del Mar" jasně ukázal, že má pro výběr jasnou a zdárnou ruku. "The Best Of..." čerpá z prvních devíti pokračování, Padilla se snažil podchytit to nej, ale z toho kvanta materiálu, co měl v záloze, se těžko vybírá. Na jednu stranu tento kompilát může působit dosti zbytečně, ale je tady několik kousků, které nikde jinde nevyšly. I když u U2 nebo Coldplay se možná dá hovořit o tahu vydavatele i na tomto poli zviditelnit skupiny, které zrovna se stylem "Café del Mar" nemají nic moc společného. Remixové podoby "God Put A Smile On My Face" a "In A Little While" nikterak nevypadají špatně, mají kabátek, který na tuto dvojplacku zapadá. Sám José Padilla zde umístil dva své vlastní tracky, "Come Back" a klasiku "Adios Ayer" v původní verzi, kterou později upravil společně se Sealem pro album "Navigator" (2001). Dvakrát přítomní Lamb též potěší, ať už "Angelica" na disku prvním nebo "Transfatty Acid" v remixu dvojky Kruder & Dorfmeister na disku druhém. Vyzdvihovat každou položku tohoto výběru je však lehce zbytečné, každý track má v sobě to malé kouzlo, kterým si vás získá.

Když jsem psal recenzi na desku "Navigator", psal jsem, že bych se rád vydal na ten krásný ostrov, kde právě "Café del Mar" má svou velkou "základnu", to se mi tedy zatím nepovedlo. Ale José Padilla navštívil Prahu a když jsem uslyšel, co dokázal za mix pultem, zjistil jsem, že nemusím jen jet takovou dálku, abych zjistil, že hudební pohoda může zapůsobit na každičkém místě této planety. Nemusí se vždy jednat o klídek, který sálá z kompilací řady "Café del Mar", pro každého může poklidným vlivem působit jiný a od základu rozličný druh hudby. "The Best Of Café del Mar" je jasnou ukázkou, jak se dá udělat vkusná sešlost emocemi a sluncem protkané muziky, která nikoho neurazí a má mnoho příznivců. "Café del Mar" má ten dar, který vás na chvilku dokáže odpoutat od uspěchané reality a přenést vás kamsi do oázy klidu, kde dívky nahoře bez nosí ty nejlepší míchané nápoje a slunce prohřívá mořský příboj. A jelikož přicházejí krátké dny a bude chladno, věřte, že tato muzika umí divy.