Pavla Richtera zasvěcení považují za mimořádně originálního kytaristu s výjimečně širokým záběrem a za osobnost, která u nás mnoho sobě rovných nenachází. Současně však je tentýž Richter pro většinovou posluchačskou obec postavou prakticky neznámou a jeho tvorba těžko kdy bude vyhovovat masovému vkusu. O tom, že by jeho skladby poletovaly éterem na rozhlasových vlnách, už řeč nemůže být vůbec. Už proto je vydání obsáhlého dvojdisku záslužným činem, za nějž by si - vzhledem k téměř jisté neziskovosti - Indies zasloužili bobříka odvahy.

CD "Richtig Music" skutečně může sloužit jako ukázkový příklad toho, jak by podobně koncipovaná alba měla vypadat. Pro zájemce o Richterův hudební vývoj plní vyčerpávajícím způsobem úlohu přehledného zdroje informací a přináší prakticky kompletní přehled jeho nejrůznějších uměleckých aktivit za třicet let muzikantského života (právě tolik let totiž uplyne příští rok od založení první dospělé kapely "Elektrobus", jejíž byl Pavel Richter ústřední osobností). Dvacetistránkový booklet nabízí velmi obsáhlý a zasvěceně vedený rozhovor, v němž Richter za asistence Jaroslava Riedla bez zbytečných řečí rekapituluje své dosavadní působení včetně zajímavých dobových detailů i vysvětlujících doplnění, bez nichž by pro ty, kdož se v jeho tvorbě neorientují, spousta skladeb z recenzované desky visela ve vzduchoprázdnu. Booklet pochopitelně obsahuje podrobné informace o všech položkách alba (celkem 23 skladeb) včetně seznamu spoluhráčů (ten sám o sobě je převelice zajímavým čtením) a přesné datace.

Disk č. 1 mapuje de facto všechny kapely (či jak se dnes moderně říká "projekty"), v nichž Richter působil zhruba do poloviny předcházejícího desetiletí včetně jeho mnohdy vskutku extrémně alternativní (řečeno hodně eufemicky) vlastní, čistě sólové tvorby. Najdeme zde několik položek z asi nejznámějšího Richterova hudebního dítěte - Švehlíku (resp. "Marno Union"), stejně jako plody spolupráce s dalšími podobně komplikovanými hudebními personami Oldřichem Janotou a Lubošem Fidlerem. V rámci výběru zaujímá trochu výjimečné postavení píseň "V bílém", takto Richterův příspěvek na legendární LP "Iva Bittová + Dunaj" vydané v roce 1988; už sám fakt, že podobná skladba patří k největším popinám, které dvojalbum obsahuje, vypovídá o zbytku recenzovaného výběru mnohé. Opomenuto samozřejmě nezůstalo ani Richterovo jazz- a space-rockové období, přičemž některé skladby i na dnešní všedovolující poměry znějí velmi divoce. Deska zachycuje i silně experimentální tvorbu, přičemž nutno podotknout, že některé kompozice jsou i pro relativně otrlejšího posluchače na hranici poslouchatelnosti (např. "Pro tebe má lásko"), či už spíš za ní ("Do práce!").

Pozoruhodný průřez Richterovou tvorbou jdoucí od druhé poloviny devadesátých let až do současnosti přináší druhý disk. Mezi nejzajímavější položky zde patří dvě dosud nezveřejněné nahrávky Guru Bandu (tvořeného vedle Richtera a Jany Koubkové dalšími výraznými osobnostmi Bharatou Rajnoškem a Antonínem Hlávkou) "Litevská" a "Pustějov". Ty patří spolu se scénickou hudbou k Turbově představení Tolkienova "Hobita" ("Hola, Hola!" a "Pavouci") jednoznačně k tomu nejlepšímu, co deska obsahuje. Na druhé straně pomyslné stupnice se pak nachází více než šestnáctiminutová "Better Times", která vyžaduje po posluchači skutečně značnou dávku trpělivosti, pochopení a hledačského nadšení. I když není vyloučeno, že čas ukáže něco úplně jiného.

Co je však jisté již teď, je fakt, že 2CD "Richtig Music" by si měl pořídit každý zájemce o velmi přehledně zmapovanou tvorbu mimořádně zajímavého, talentovaného a hlavně novátorského hudebníka, který - pokud jde o jeho přínos k alternativní hudbě - zcela jistě neřekl své poslední slovo. Dosavadní Richterovo dílo je natolik různorodé, že se můžeme těšit na nejrůznější překvapení. Poslechem tohoto dvojalba čas čekání určitě nepromarníme.