viah se pořád mění a nezůstává na místě. Když Vi Tranová začala pod tímto pseudonymem tvořit, nejprve vydala v roce 2018 debutové album "Tears of a giant" coby sólový počin. Za produkcí povedené prvotiny stál Jiří Burian, který si mladou zpěvačku vyhlédl skrze SuperStar (více v našem rozhovoru). Nástupce se kuchtil docela dlouho. viah se rozrostla do tříčlenné dívčí kapely, a i když si "Crash Report" u některých mohl získat sympatie coby mnohem alternativnější počin, možná šlo místy bohužel o experiment pro experiment.

Zdá se však, že navést tyto alternativnější ambice na dobrou kolej se povedlo Tomášovi Martínkovi, vystupujícímu pod pseudonymem TMA. Na "Saudade" vypomohl Vi a Rosalii Malinské produkčně s většinou skladeb, až nihilisticky znějící "Fire and Smoke" si ale frontwoman složila sama.

"Podél rybářské stezky - jakmile zmizelo slunce za horizontem - v místě, kde se bijí vlny. Tam vzniklo atmosférické album 'Saudade'. Za odlivů a přílivů se různé struktury písků, divokých dřevin, kamenných útesů a silných poryvů větru postupně otiskly do myslí viah. Z nich posléze poskládali koláže, záznamy svých přímořských a podvodních já," uvádí projekt tisková zpráva. Slovo Saudade pochází z portugalštiny a vyjadřuje zvláštní pocit nostalgie, vděčnosti, melancholie a smutku. Vědomí, že něco nebo někdo se už nevrátí - a pro tuto osmnáctiminutovou hudební toulku je to naprosto dokonalý název.

Úvodní "Year of the Dragon" začíná fiktivním hlášením v letadle. Hlas žádá cestujícího, aby zanechal svá emoční zavazadla pod sedadlem před sebou nebo v přihrádce nad hlavou. Tomu se, pokud tak učiní, dostane silného citového zážitku. Jak se rozezní tepavý industriální beat, nejspíš začne tušit, že si vybral dobrou aerolinku.

Jako vrchol krátké kolekce vypíchněme singl "Orca", který odstartuje zvířecí zavytí. Jako by skupina zvala na noční výběh na pláž, kde za tance necháme všechny své starosti. "Out by the sea / May we heal / All the self-doubts / All the burnouts," zpívá v tanečně laděné písni. Lepší symbiózu v kapele potvrzuje "On the Run", kde vokálně převažuje jemný projev Rosalie. Eponymní závěrečný song naopak vokálů mnoho nenabídne, zato atmosférického ducání ano.

Snad jedinou výtkou je, že viah mohla v půvabné melancholii posluchače vykoupat ještě trochu déle. Minialbum, které formace pokřtila na únorovém koncertu pískem, by ale ani tak kolem zádumčivých duší se slabostí pro klubový electropop rozhodně prošumět nemělo.