Pro tvorbu Romana Holého se nejspíše co nevidět vžije specifický výraz, jako tomu je v případě J. P. Muchowa a jeho "mouchovin". Už několik let za pomoci svých kumpánů, pro jejichž výběr má mimochodem nejspíše také jakýsi zvláštní talent, piluje vlastní, jen velmi těžko napodobitelný styl, který by se klidně dal nálepkovat jako "holovina". Mnoho lidí z branže jej respektuje jakožto nadaného muzikanta s jasným názorem a neměněným cílem umělecké cesty, v hudebním průmyslu svými skladatelskými i aranžérskými schopnostmi doslova září, je zkrátka osobností, jak se patří.

"Jeho" celkem třetí ostře sledovaný projekt Monkey Business právě vyřčené zcela potvrzuje. Již svým debutem a vzápětí i druhou deskou dali MB jasně najevo, že nehodlají splynout s davem, když si k ruce vzali zahraniční hvězdy Freda Wesleyho, Davida Williamse a Hirama Bullocka. Na zájem o své produkty si stěžovat nemohou, vyprodat Lucernu pro ně není obtíž a daří se jim prosakovat i do zahraničí. Jsou zkrátka, tedy na české poměry a v rámci daného žánru, těžce IN (i když možná zprvu chtěli být OUT). Také proto byla jejich nová, v pořadí třetí věc, očekávanou událostí.

Očekáváte-li, že se kapela opět obklopila spoustou hostů, činíte tak vcelku oprávněně a naprosto trefně. Kromě Hirama Bullocka, jehož návštěvy si muzikanti mají důvod vážit snad nejvíce (Bullock podpořil nejen hlasově ale i kytarově, celkem se podílel na čtyřech písních), blýskli se zde i např. kouzelně pějící Iva Bittová, dechové trio bratrských J.A.R., Jelínek, Kop, Kaspar, či multiinstrumentalista Jiří Stivín, o jehož kvalitách se snad nikdo neodváží pochybovat. Dá se očekávat, že Monkey Business jej vyhledají i v případě další desky, stejně jako šikovného Imrana Musu Zangiho, který zde již standardně exhibuje za perkusními nástroji a prakticky se dá považovat za stálého člena ansámblu. Další účinkující jen telegraficky: Roman Dragoun, Deli (David Volenc, zpěvák Colorfactory), Jarda Halíř, František Tomšíček, Tomáš Křemenák, Dasha, Naďa Wepperová, Michael Fišer, Věra Tůmová a Petr Dopita.

Vzpomínáte na romantický konec kousku "All The Bitches", který finišoval "Save The Robots"? Právě onen otevírá úvodní, znatelně nasládlou skladbu "Resistance Is Futile", která tak plynule navazuje na předchozí "Save The Robots" a překvapuje všechny, kdož od desky očekávají podobně našlápnutý nástup jako v případě alb předchozích. Jedince, jež pro tento fakt vyděsí myšlenka o změně hudebního ražení, uklidní následující "We Feel Better Than Jan Hus", infarktově zběsilá vypalovačka okořeněná spoustou vychytávek (duel kytarových sól Oldy Krejčovese a Hirama Bullocka). Její říznost silně podtrhuje středověká píšťala již chváleného Jiřího Stivína, který o sobě dává citelně vědět i v sedmičce "Harder Than Your Father", již pro změnu skrz naskrz prošpikoval flétnou, a píská i v poslední "Am I An Airhead?" (o ní později). V pořadí třetí stopa nese název "Intercooler" a jakožto roztančená sympatická věc potvrzuje známé tvrzení, že krása tkví v jednoduchosti. Následuje "Eat Me Oh My Lady", která je, ač se může na první poslech jevit jako funková pohodička, k prasknutí nadmutá energií. Přeskočme uvolněnou baladičku "All The Things" a zmiňme šestku "Are You Shure?" i osmičku "Sweet Masturbation", které pojí jedna podstatná věc. Dominují zde dechy aranžované Filipem Jelínkem, jenž za ty léta s J.A.R. velmi dobře ví, jak zahrát funky jako víno. A věřte, že spolu s kolegy Kopem, Kasparem, Halířem a Tomšíčkem přispěl do mlýna "troškou" v pravdě zásadní. Bezesporu jedním z nejsilnějších okamžiků albové novinky je nabroušenými kytarami podkreslený duet T. Graves a H. Bullocka "Heaven" - o jeho "výpomoci" jistě budou v Monkey Business dlouho mluvit v superlativech. Krátce nato hvězdu zahraniční střídá hvězda tuzemská - Iva Bittová se svým příjemným vokálem a hladivými houslemi v sympatické pohodičce "Now I'm Here". Závěrovou "Am I An Airhead?" deska opět koketuje s hladinou cukru. I když zpěvák Matěj Ruppert jistě odvedl kus pořádné práce i v ostatních písních, pochvalme jeho dech beroucí vokály právě posledního počinu alba. Pokud znáte repertoár kapely živě a zamilovali jste si strhující Ruppertův zpěv při interpretaci "Peace Of My Life", určitě bude vaším favoritem i "Am I An Airhead?", jež má šanci stát se populární "Peace Of My Life" silným konkurentem.

Noví Monkey Business jsou ve formě a zkrátka a dobře jedou. Velebeny budiž výtečné vokály T. Graves a M. Rupperta, celková instrumentální a tvůrčí potence kapely (spolu s hosty) i povšechné zásluhy R. Holého. Srdce příznivců jeho muzikantské neotřelosti a svéráznosti jistě zaplesají i tentokrát; "Resistance Is Futile" má - ostatně jako veškerá diskografie MB, jedináček skupiny Sexy Dancers i "vyzrálejší" počiny J.A.R. - do obličeje jasně vtisknuté razítko dvou O (viz. Holého producentské logo). Pánové a dáma do světa vypustili zčásti to, co zabralo u "Why Be IN When You Could Be OUT" a "Save The Robots", zčásti něco, co se snaží na příslovečné nitě alb předchozích plynule navázat a dostat produkci MB o kus dál - říci, že se posuzovaní usadili na vyhřátém místečku, kde si doposud tak spokojeně hověli, nemůžeme. A hlavně se dokázali vyvarovat, aby některé novinky nějak výrazně připomínaly počiny předešlé, jak se stalo kupříkladu Mobymu na "18".

Závěrem se nabízí otázka, jaká je "Resistance Is Futile" ve světle dvou předešlých produktů. Bez váhání tvrdím, že horší rozhodně ne. Zda dva dřívější sukcesy překonala, nechť ukáže čas. Jisté je, že Monkey Business pomyslnou, velmi vysoko umístěnou laťku pokořili i tentokrát. Podařila se jim do slušivého bookletu zabalená, bohatá, kvalitní, dovádivá a zároveň inteligentní deska. Inu, pěkná "holovina".