Začnu odjinud: co říkáš na vloni vydané album Sigur Rós?

Mám tu kapelu moc rád. Pouštím si ji třeba při běhání či procházce s kočárkem. Jsem singlový, slyšel jsem zatím jen část desky, skladba "Klettur" mě ale totálně dostala.

Se svou ženou Kájou máte společný hudební projekt, respektive svatební agenturu na hudbu Your Acoustic Wedding. Co vás vedlo k jejímu vzniku a jak si vede?

Je to v podstatě bookingová svatební agentura. Přišlo nám, že tu máme mnoho nepřehledných informací a agentur, které nabízejí od Bacha po Vlacha, ale nebyla tam žádná, která by nám nabídla to, co máme rádi. A to jsou písničkáři, kluk s holkou a kytarou. Žádná divočina. Ideální pro menší svatby, třeba na statku. Máme radost, že se projektu daří.

Ty sám jsi někomu na svatbě hrál?

Ano, ale zatím nejsem v agentuře jako umělec. Občas, když mi napíše fanoušek nebo známý, tak rád zahraju, protože mě to vlastně dost baví. Ale většinou jsou to soboty a to mám už často koncert.

Když jsme u té svatby - jaké písně zněly na vaší veselce?

Na obřadu nám hrál úžasný James Harries song od Sleeping at Last "Saturn". Jinak se nám tam sešli hudebníci, tak jsme to poskládali z kamarádů. Pár skladeb jsem zazpíval se svou kapelou.

Vloni jsi odjel akustickou "Coffeespot Tour". Jak na to vzpomínáš?

Mám rád kavárny, malé, intimní prostory, hraní s kytarou. Byly to hezké akce, některé povedenější, občas bohužel nevyšlo počasí, ale s tím se musí počítat. Ne vždy to totiž bylo uvnitř v kavárně, ale třeba na zahrádce. Rád bych stoprocentně zase něco takového udělal.

S tebou je kafe tak nějak spojené - máš ho i mezi produkty v merchi. Čím je výjimečné? Jedná se o tvůj oblíbený druh?

Všechno se vším souvisí. Seznámil jsem se s Jirkou Plškem a Vaškem Durďákem z Coffeespotu a padli jsme si do noty. Jednou jsem se jich ze zvědavosti zeptal, jestli bych nemohl mít vlastní kafe jako merchandise. A nebyl to žádný problém. Na základě toho jsme pak domluvili toto akustické turné. Spojili jsme to s jejich značkou, jejich kafe miluju. Mám rád výběrovější, kyselejší kávu. V merchi mám ale i brazílii, která není tak kyselá.

Ty jsi měl na sociálních sítích akci poslechni si můj song, během které jsi chodil po ulici a sledoval jsi reakce lidí na tvou tvorbu. Bylo to hrané, nebo opravdové? A překvapil tě něčí názor?

Napadlo to kamarádku. Když člověk skládá a nahrává songy, tak k tomu patří i promo. Rozhodli jsme se, že neznámým lidem pustíme do sluchátek písničku "Za Staromákem" a oni nám řeknou, jak je to baví. Dali jsme to poslechnout i cizincům. Sice nerozuměli jazyku, ale mohli alespoň vnímat hudbu.

Párkrát jsem si říkal, že určitě dostanu sodu. Protože jsme zastavili lidi, kteří vypadali, že mají ve sluchátkách zrovna puštěný death metal. Ale i jim se jim to kupodivu líbilo! Je to možná i tím, že jsme je jednoduše vyvedli z jejich denní rutiny.

Z rutiny jsi pomyslně vyšel i ty - vydal jsi první album v českém jazyce. Je to vlastně po šesti letech od předchozí studiovky. Proč takový rozestup? Co za tím vězí?

Mezitím samozřejmě vyšlo dost singlů. Pomalu jsem se rozhoupal k češtině. Nebylo to pro mě jednoduché přeskočit z angličtiny. Na ten jazyk jsem byl zvyklý a češtiny jsem se vždycky z nějakého důvodu bál. Nevěřil jsem si v tom. Člověk se musí zlepšit, zvyknout si, vyzpívat se. Chce to nějaký čas, není to hned. Hledal jsem tu správnou cestu. Na další desku už ale posluchači rozhodně nebudou čekat šest let.

Co bylo spouštěčem pro mateřštinu? Třeba covery od Kryla a Neckáře, které jsi v rámci různých projektů nazpíval?

Ty předělávky byly vlastně takovou přípravou. Češtiny jsem se prostě jen bál. Na střední jsem poslouchal z velké většiny anglické kapely a interprety. Českou hudbu minimálně. Ale jak jsem starší, vše se mění. Konečně jsem na češtině začal pracovat a nenechal jsem to být, i když jsem věděl, že třeba kvůli tomu obětuju pár songů, které budou ze začátku trošku drhnout. Jinak to prostě nejde. Vždy jsem je ale dělal s vědomím, že je dělám na sto procent. Když si poslechnu svou první anglickou písničku, nedá se to ani poslouchat. Covery nebyly spouštěče, spíše zkušenosti, které jsem musel získat, abych se české tvorbě mohl věnoval víc. "Anděl" od Kryla mě ale prostě baví i po těch pěti letech.

Upřímně - ze začátku mi tvoje čeština nešla přes uši, ale když se na to podívám s odstupem a porovnám to s poslechem celého nového elpíčka, tak mi to dává smysl a už se to ve mně tak nebije.

To úplně chápu a respektuju. Máš srovnání s angličtinou. Zpětně, když slyším některé první songy, udělal bych dost věcí jinak. Ale tak to prostě je. Je třeba ty skladby v určitý moment pustit dál.

Angličtinu jsi nasával skrz hudbu. Jak to bylo s češtinou krom toho, že je tvůj mateřský jazyk?

Jsem vděčný za tvorbu Davida Stypky. Myslím, že neinspiroval jen mě. To, že jsem se s ním znal a mohl mi k tomu ze začátku něco málo říct, mě strašně nakoplo. Dostával jsem se takto k české hudbě víc a víc.

Liší se nějak očekávání, jak se přijme první česky zpívaná deska, od očekávání, které jsi měl před vydáním debutu?

Na první desce dělá hudebník věci jaksi intuitivně a taky dělá hodně chyb. A to je dobře. Často jsou tak debuty unikátní a je těžké je překonat. Nemáte u nich totiž žádné očekávání. Když už děláte padesátou píseň, tak už máte nějaké zvyky, zajeté vzorce. Esencí na prvotině tak byla síla něčeho nového, nevěděli jsme s kapelou, co děláme. Něco podobného jsem cítil i u tvorby této třetí, ale zároveň první české řadovky. No, a některé posluchače to samozřejmě bavilo více v angličtině, některé v češtině. Na konci dne ale já musím vědět, v čem je mi nejlíp.

Radost z tvorby a vzniku nahrávek si prostě snažím udržet, a proto se obklopuju lidma, se kterýma je mi dobře.

Původně i třetí elpíčko mělo být v angličtině a vyjít v roce 2021. Proč ta změna? A co se stalo s těmi tehdy připravovanými songy?

Ta deska je rozepsaná, ale hodil jsem ty písně do šuplíku. Čeština mě mezitím pohltila a anglické texty jsem nepřetextovával. Píšu nové, české.

Liší se nějak skládání českých songů od anglických? Je třeba první hudba, až pak text?

Vždycky mám prvně hudbu a až potom dělám text. Mám to tedy úplně stejně. Samozřejmě si do notesu zaznamenávám různé nápady na text.

Co je pravda na tom, že jsi chodil na jevištní mluvu, abys správně vyslovoval a zbavil se přízvuků - anglického i moravského? Šlo to snadno, nebo to je běh na dlouhou trať?

Hodně mi pomohla jevištní mluva a také pravidelné lekce zpěvu s Pavlou Fendrichovou. Moravský přízvuk mám a nestydím se za něj. Slyšet tam je a bude. Co jsem chtěl ale zmírnit, je moje měkké moravské i.

Jak moc vystupuješ ze své komfortní zóny?

Už z ní vystupovat nemusím. Každý den se těším na to, co mi tato změna přinese.

Nová studiovka vznikla za spolupráce s Beatou Hlavenkovou, která ji z poloviny spoluprodukovala. Potkali jste se prý na songwriting campu. Čím jste si tak sedli?

Cestou na songwriting camp jsme se začali bavit v autobuse. Zjistili jsme, že máme dost podobný vkus a přístup. Sedli jsme si lidsky i hudebně. Paradoxem je, že jsme za ty čtyři dny na songwriting campu nebyli ve stejném týmu. Ale po večerech jsme poslouchali naše oblíbené interprety. Když jsem se pak rozhodoval, koho oslovit, napadla mě právě ona. A jsem moc rád, že na to kývla!

Je na "Trhám mraky" skladba, která vzešla z tohoto kempu?

Není. Ale ten rok tam vznikly skvělé písničky. Sešla se tam skvělá parta. Mám za to, že vyšlo pár songů pro Ewu Farnou, Mirai, Anabelle, nebo Marcella.

Píseň "Zavolej" měla pracovní název "Damián" a je určena pro tvého syna. Její základní myšlenka je, že tu budeš vždy pro něho a může se ti ozvat v dobrém i zlém. Zpíváš malému ukolébavky?

Zpívám mu každý den. Hodně ho baví kytara. Poslední dobou u nás nonstop jedou Jacob Collier a Mumford and Sons, z mojí desky má největší úspěch píseň "Za Staromákem"! Ale taky ho začala bavit auta! (smích)

Právě ve skladbě "Za Staromákem" jde slyšet jeho hlásek.

Produkoval jsem si ji sám. Pomohl mi s ní můj kamarád Štěpán Urban, se kterým jsem ji napsal. Na albu ani neměla být. Měl jsem to již uzavřené. Sešli jsme se ve studiu jen tak u kafe, on vzal kytaru a za hodinu ta píseň vznikla. Lusknutím prstu. Pracoval jsem na tom pak doma. Chtěl jsem si zaznamenat jeden kytarový nápad, ale neměl jsem doma pořádný mikrofon, tak jsem si to zaznamenal na vestavený mikrofon v notebooku. Zvuk strašný, ale měl jsem to natočené, kdybych to náhodou zapomněl. A jak jsem to nahrával doma, Damián tam něco žvatlal a šlo to tam slyšet. Ve studiu jsem to sice pak natočil na supr mikrofon, ale ztratilo to to kouzlo, tak jsem to tam dal i s jeho žvatláním. A miluju to. Je to vlastně takový sound design.

Jak moc tě při psaní ovlivnilo to, že ses stal taťkou?

Asi jsem veselejším člověkem. Mám věci víc takříkajíc u zadku, dívám se na všecko s nadhledem. Jsem otevřenější a svět se mi zdá krásnějším místem.

Zmiňovaná "Zavolej" má v tracklistu také akustickou verzi. Proč se právě ona dočkala tohoto zpracování?

Hrál jsem si ji doma na klavír a v jeden moment jsem měl husinu po celém těle. Poprosil jsem tedy Beatu, jestli by udělala minimalistickou, intimní aranž. Na albu je tedy ve dvou verzích. Kapelní a klavírní od Beaty.

"Buď se mnou" - je určená pro tvoji ženu, nebo je obecně o naději, štěstí?

Začal jsem to psát a produkovat s Lukášem Chromkem, když byl covid, nikam se nemohlo chodit, vše bylo zavřené. Bál jsem se, aby pak po covidu lidi přišli na koncert, proto "Buď se mnou". Zpívá se tam: "Někdy mám pocit, že padám dolů tmou, že není o co stát. Já nechci nic, jenom buď se mnou." Je zkrátka o tom, aby bylo vše zase zpět.

"Na vlnách" je s Markétou Irglovou. Vypráví o životě, kdy jindy je hůř, jindy líp. Není to ale vaše první spolupráce...

Markéta zpívala už na mém debutu. Nedávno jsem s ní vystupoval na Českých lvech, přidal jsem se na "Falling Slowly". Vzala mě i jako hosta na pár koncertů po Česku. Jelikož jsme byli hodně v kontaktu, opět jsem se jí drze zeptal, jestli by si se mnou zazpívala. Píseň "Na vlnách" se tak houpe ještě víc!

V songu "Zítra přijdu včas" zpíváš, že budeš trhat vlčí máky. Proč?

Nevím, asi se to hezky rýmovalo. Dělám si srandu. (smích) Měl jsem jednu elektronickou píseň, kterou jsem ukázal Beatě, a byla z toho odvařená. Je to vlastně trošku úlet. Ale moc mě baví!

Další - "Chrám" - je napsaná pro tátu. Zemřel nedávno?

Táta zemřel v roce 2016. Říká se, že čas všechno vyléčí. Je to pravda. Ale vzpomínky už bohužel po nějaké době nejsou tak vividní a jasné. A z toho mě mrazí. Připomínám si je tak s myšlenkama na něj. V samotě, v meditacích.

Medituješ?

Medituju každý den dvakrát dvacet minut. Je mi blízká transcendentální meditace - jednoduchá technika, která mi moc pomáhá.

Když jsme u toho táty, klip ke skladbě "Zavolej" je složený ze záběrů z dob, když jsi byl malý a dospíval jsi. Jaké emoce to v tobě otevíralo při jejich výběru?

Zaprvé jsem zjistil, že máme dost videozáběrů, o kterých jsem vůbec nevěděl. Naši vždy hodně fotili, ale neměli jsme videokameru. Dost ale natáčel náš strýc. Máme tak spoustu záznamů Vánoc u babičky a objevili jsme taky videa z dětské soutěže, kdy jsem poprvé zpíval na veřejnosti písničku "Vstávaj náš valášku", nebo záběry z lyžování, to jsem nevěděl, že to vůbec existuje. Je na nich třeba táta, který mě učil lyžovat. Chtěl jsem to udělat takto osobní. Není to píseň jen pro Damiána, ale pro všechny rodiče.

Další je "Nebedálky".

"Má rozcuchaná, podej mi dlaň, když sebe ztrácíš..." V této první větě je vlastně řečeno vše.

Song "Barevné město" - je to o tom, že svět není jen černobílý?

Výlet Prahou. Zajeté zvyky, které mi nic nepřinášejí a ubíjejí mě, se snažím zbourat a vidět svět o něco barevnější.

Kolekci téměř uzavírá "Svět, co se zdá se mi".

To je outro k jedenácté písni "Barevné město". Je tam stejná kytara, respektive jsou to tři kytary navrstvené do sebe. Beatu to bavilo poslouchat jen tak s velkým hallem, tak jsme to propojili s textem předchozí písně: "Nebe na zemi, svět co se mi zdá se mi… nebo se nezdá." Vznikla artovější věc. Pomyslný konec desky.

Všechny skladby spojuje překonávání naděje, strachu. Proč právě toto téma v tobě rezonovalo? Máš v sobě pochyby o budoucnosti, zda z tebe bude správný rodič, zda vše děláš správně?

Přijde mi, že vychází dost hudby, písní, kde se zpívá, že se cítíš blbě a že máš problém, ale není tam, jak z toho ven. Je tam dost beznaděje. Do každé skladby jsem tak chtěl dát alespoň kousek světla.

Jaká je historie vizuálu alba? Kdo za ním stojí?

Za vizuálem stojí Míra Budiš, který mi dělá merch od roku 2016. Je to hravé, barevné, doslova na něm trhám mraky. Fotky vyfotila Beáta Máthé.

Nyní máš v plánu šňůru se křty. Na co se můžeme těšit?

Na každém koncertě bude nějaký host. V Praze 13. března to bude písničkářka Tali a Beata Hlavenková. Zahrajeme tam téměř celou desku, ale i starší pecky. V Plzni bude předskakovat Honza Váňa, v Olomouci Evah a v Brně zahrajeme dvojkoncert s Martinem Harichem. Čekají nás tak menší klubové koncerty s pohodovu atmosférou a s cílem být s lidmi co nejblíž.

Ty máš čuch na osobité ženy - Irglová, Hlavenková, … Ale přiznal ses, že by sis přál zazpívat s Anetou Langerovou. Jak to zatím vypadá s tímto snem?

Jednou jsem to zmínil v nějakém rozhovoru. Anetu poslouchám velmi rád a naše hlasy si dovedu dost živě představit dohromady. Je to sen. A snít se má!